24.09. 2017
Milano 2017
Novinky
První den nejvýznamnější přehlídky evropského designu Salone internazionale del mobile proběhl v naprosté pohodě. Žádní policisté se psy, žádná demonstrace, italská idyla podbarvená slunečním svitem. Tím spíš mne překvapil špalír policejních vozů před vstupem do areálu druhý den. Minimálně 30 nablýskaných Lancií zaparkovaných přesně pod úhlem 45 stupňů ke vstupnímu koberci a vedle každé tříčlenná patrola krásných Italů ve slušivých uniformách. Skoro se mi chtělo spáchat nějaký delikt, abych s nimi musela komunikovat. Něco mi však řeklo, že tady nejde o legraci. Co se děje? Vždyť prezident tu byl předevčírem! Brzy vyšlo najevo, že po včerejším pumovém atentátu ve Stockholmu teď hlídá policie všechny akce, kde dochází k velké koncentraci lidí. Nutno přiznat, že v sobotu, kdy je salon otevřen i pro veřejnost, bylo docela těžké udržet masu lidí v klidu až do doby otevření turniketů a prodírat se davy v pavilonech nebylo dvakrát příjemné. Výstava je atraktivní událostí nejen pro odborníky. Já mám svoji teorii o tom, že právě v současné době lidé vnímají potřebu dobře fungujícího domova jako oázu klidu a bezpečí.
Itálie jako významná základna evropské módy a kolébka nábytkového výstavnictví je otevřená i myšlenkám nových trendů v interiéru. Výstava je cílem zahraničních návštěvníků od prodejců přes interiérové designéry až po novináře, kteří mohou vysledované trendy sdělovat různým způsobem veřejnosti. Je příjemné konstatovat, že zájemci o pohodlný, funkční a bezpečný domov stále preferují osobní kontakt s nábytkem a možnost jeho vyzkoušení navzdory nárůstu podílu internetového obchodu. Ani ten nejpřesvědčivější obrázek na webu s dokonalou grafikou nemůže totiž nahradit osobní zážitek z usednutí na novou pohovku vonící usní.
Letošní již 56. Salone internazionale del mobile zaměřený na nábytek do bytových interiérů s členěním na klasiku, modernu a design doplnila výstava svítidel a kancelářského nábytku. Neodmyslitelnou součástí megalomanské akce pod společným názvem Isaloni je i každoroční „satelitní“ výstava studentských prací a mladých designérských studií. Úspěch na Salone Satelite je startovací můstek úspěšné kariéry.
V rámci časových možností jsem se zaměřila zejména na expozice předních italských firem. Zpravidla mají označeny aktuální novinky, ale protože nelze každý rok inovovat veškerý sortiment, objevují se zde i starší produktové řady nebo solitéry, v novém stylingu poplatném současným trendům. Člověk neznalý souvislostí proto někdy novinky od starších modelů nemusí rozeznat.
Nadčasovost „designérských ikon“
Extrémním případem jsou produkty veleslavných designérů, tzv. klasiků, často už ze začátku minulého století. Cílem nabídky těchto modelů je především poukázání na kvalitu a nadčasovost historických „designérských ikon“. V době globalizace je tato aktivita víc než žádoucí, protože se nenápadně vytrácí národní design. Osobně tento jev nazývám antiglobalizací. Každý takto prezentovaný staronový produkt mne velmi potěší a potěšil by jistě i svého autora, kdyby byl mezi živými.
Letos jsem velmi ocenila připomínku tvorby Josefa Hoffmanna, rodáka z Brtnice u Jihlavy. Známé polohovatelné křeslo Sitzmaschine a židle pro kabaret Netopýr ve Vídni byly zlatým šperkem expozice firmy Wittmann. Protože jsme v Itálii, nemůže chybět produkce světoznámého vizionáře Joe Colomba. Práva na produkci jeho modelů vlastní například firma Industrie Carnoveli. Letos mimo jiné předvedla i pohovku Onda (1962) s možností volby dvojí hloubky sedu a jednoduchým způsobem změny na dvojlůžko a také zajímavé úložné elementy Elipse (1959), které Joe Colombo navrhl pro svůj byt v Miláně.
Cesta za milánským nábytkem připomíná spíše maratón. Nejzajímavější exponáty salonu jsou obsypány návštěvníky, a tudíž k fotografování nepoužitelné. Pořízení potřebného snímku vyžaduje velkou trpělivost. S tím si však žádné vrásky nedělají návštěvníci z Číny. Navzdory všude uvedeným piktogramům s přeškrtnutým fotoaparátem bezostyšně fotografují veškeré zajímavé detaily. Těžko lze věřit tomu, že jen pro vlastní potěšení.
Vlajkové lodi italského designu
Jako každý rok vedou moje první kroky do „designových“ hal 16 a 20. Je to „prestižní adresa“, na které pyšně sídlí vlajkové lodi italského designu, firmy jako Kartell, Edra, Moroso, Cassina, Cappellini, Alias, Zanotta, Molteni, Lago či Driade. Zcela logicky věnují své prezentaci na domácí scéně maximální pozornost a scénografii často svěřují těm nejlepším designérům. Ostatní haly představují po názvem „moderno“ produkci všeho druhu.
Kartell, italský kolos produkce plastového nábytku letos slaví 50. výročí a je to znát i na jeho expozici. Scénografii navrhl jako vždy Ferrucio Laviani, odborník na svítidla. Expozice se nese v duchu „Nakažlivého designu“ (Design contamination). Tvoří ji aranžmá v podobě ostrůvků, které dokumentují použití firemního sortimentu ve všech bytových zónách včetně kuchyně a outdooru. Novou komoditou se slibnou budoucností je kolekce nábytku pro děti, která obsahuje třeba houpacího koně nebo autíčko.
Několik let pečlivě sleduji strmý vývoj italské firmy Lago. Před lety začínala na méně honosném místě a moje intuice mi řekla, že o firmě ještě uslyším. Letošní expozice obsahovala 8 interiérů, přičemž každý z nich byl navržen podle představ významných italských žen napříč společenským spektrem, například spisovatelka, zpěvačka, hráčka volejbalu, designérka atd.
Firma se mi vryla do paměti nejen díky levitujícímu nábytku, se kterým přišla jako první, ale i s nápaditým řešením vtipných bytových doplňků z černého drátu. Protože jsou dobré myšlenky skutečně „nakažlivé“, levitovalo letos hned několik firem a několik dalších zase „opsalo“ černé dráty. Také loňská firemní novinka – návrat k zavírání skříní textilní žaluzií – byl už letos k vidění v četných expozicích.
Další firma, která mne zaujala svou až šokující scénografií, byla italská Adrenalina. Vedle barevně i tvarově výrazných exponátů vyrukovala se skleněným podiem a stěnami naplněným různobarevnými balónky.
Trendy 2017
Kdybych se měla pokusit definovat letošní trendy, musím říct, že jsem nezaznamenala nic převratně nového. Na to je jeden rok moc krátký. Zdůraznila bych především barevnost, která vždy tak trochu vyjadřuje atmosféru daného období. Asi nikoho nepřekvapí, že dominují tmavé kombinace barev i materiálů. Některé firmy si vyvíjí své vlastní barvy. Oblíbené jsou béžovošedé odstíny, hnědá, šedohnědá a béžovohnědá a jejich kombinace se světlejšími tóny. Bílá barva prakticky neexistuje. Ze dřevin se uplatní mahagon, ovangol i ořech, masivní dřevo se klidně snoubí s kovem (židle, stoly), kov s plastem, plast se dřevem. Oproti minulosti není k vidění tolik kovových podnoží.
Jídelní židle jsou mnohem pohodlnější, velmi často celočalouněné nebo dokončené usní, jídelní stoly spočívají nejčastěji na co nejkomplikovanější podnoži, dominuje obdélníkový tvar minimálně pro 6 osob s možností zvětšení jídelní plochy. Oblíbeným tuzemským materiálem zůstává stále mramor. Často ho lze spatřit vedle nízkých stolků i na podlaze a stěnách, pokud možno s tou nejvýraznější kresbou. Stejně nepolevilo nadšení pro netradiční využití usně. Ta může dotvářet plochu psacích stolů, které tím pádem působí měkčeji (zejména v ložnicích) a lze ji najít i na vodorovných odkládacích plochách velkoryse řešených odpočivných systémů. Oblíbené jsou usní potažené jídelní židle.
Pohodlné předimenzované sestavy nábytku počítají s umístěním v prostoru a jsou koncipovány pro velkorysý interiér. Existují ve dvou tvarových variantách: jedna spíše subtilní, s kovovou podnoží a rovnými plochami spíše minimalistického rázu, druhý proud je charakteristický masivnějším objemem téměř v duchu retro. Často mají „přerušené opěradlo“ umožňující přistavení doplňkových ploch zezadu a jsou doplněny řadou nízkých stolků zpravidla různého tvaru často s masivní mramorovou deskou, nebo výraznou strukturou povrchu. Za zády odpočivné sestavy mohou být pracovní desky nebo nízké knihovny. Oblíbeným doplňkem velkorysých sestav jsou velké čalouněné lavice, které mohou sloužit k sezení i odkládání. Zajímavým typologickým doplňkem je soustava dvou čalouněných lehátek a objevuje se rovněž stále víc houpaček zavěšených na lanech.
Co se týče potahového materiálu, dominují stále jednobarevné textilie, Usně ve tmavých odstínech občas oživí žlutá barva, protipólem hladkých textilií jsou maxitrikotáže a 3D textilie. Jako doplňky se uplatní háčkované i pletené objekty.
Přibývá rovněž firem, které se věnují produkci outdoorového nábytku, který nemusí být nutně jen plastový. Častější jsou kombinace plastů s čalouněnými polštáři s exteriérovou úpravou, případně plochy s přírodním i syntetickým výpletem.
Posezení souvisí i s použitím audiovizuální techniky. Něco jako dříve oblíbená hifi skříňka už dávno neexistuje. V duchu dematerializace designu hraje hudba rovnou z křesla. USB vývody naprosto všude umožňují permanentní spojení on-line.
Úložný nábytek je stále zaměřen na solitéry a jeho objem je spíše minimální. Novinkou jsou menší sestavy nebo solitéry jako příborníky, oblíbené je skrývání monitorů nebo obsahu příborníků vertikálním i horizontálním posouváním krycích desek vertikálně i horizontálně. Součástí úložné sestavy mohou být i pracovní zóny, použití home office je na ústupu.
Spaní je stále častěji řešeno jako lůžko ve vazbě na dokonalé šatny. Překvapivou novinkou bylo ukládání oděvů do skříní bez dveří. Vedle optického zmatku, který vznikne kombinací pestrých oděvů, bude zřejmě problémem i prach. Pokud skříně dveře mají, jsou přední plochy často využity k umístění monitoru s možností jeho schování za posuvnou desku.
Samotná lůžka působí velmi pohodlným dojmem, i když zvyšování lehací plochy nemusí být pravidlem. Zato je stále oblíbenější měkká useň. Ostré rohy minimalistických tvarů jsou na ústupu, objevují se i asymetrická čela. Noční stolky mohou být tvarově zcela odlišné a často nemají na lůžko žádnou vazbu.
Na své si přijdou i majitelé menších bytů. Množství firem je zaměřeno na výrobu flexibilního nábytku. Ten je oblíbený zejména u teenagerů, a proto nabízejí firmy lůžko přeměnitelné v pracovní desku, běžná je i alternativa výklopné dvojlůžko/pohovka. Dlouhodobě zajímavá řešení překládá firma Clei. Letos předvedla „up grade“ kontejnerového bydlení (posouvání funkčních mobilních zón dle potřeby přináší úsporu bytové plochy): posuvný úložný blok umožní přeměnu pracovní zóny pro děti v rodinný prostor na stolování. Doplňky těchto řešení mohou být malé dvojpohovky, denní lehátka, křesla.
Mám zkušenost, že to nejlepší na výstavě člověk objeví zpravidla až nakonec. Ani letos mne tento zážitek neminul. Ve zbytku času jsem nahlédla do expozice kancelářského nábytku. Potěšily mne minimalistické jednací oddělené minibuňky a úplně mne dostal pracovní stůl se zasouvacími monitory. Nakonec jsem ještě stihla proběhnout expozici svítidel. Tam jsem musela konstatovat, že se náš sektor skla a osvětlení opravdu nemusí stydět. Prezentace hned pěti firem, standardně úspěšný TON i přehlídka české produkce Czechselection si ale zaslouží samostatnou pozornost.
Ludvika Kanická
Foto: autorka
Převzato z časopisu Dřevařský magazín 5/2017
