22.01. 2009
Na scénu se vrací časopis Umění a řemesla!
Novinky
Revue umění a řemesla (UŘ) je kriticko-teoretický časopis zaměřený na systematické sledování a hodnocení českého i zahraničního vizuálního umění – především uměleckého řemesla na špičkové profesionální úrovni a v nejširším slova smyslu.
Navazuje na přerušenou tradici časopisu Umění a řemesla, který vycházel mnoho let, od svého založení (1957) byl vysoce hodnocen laickou i odbornou veřejností a měl pověst přímo „kultovního" periodika.
Hlavním krédem revue je objektivita a odborná úroveň (autoři i lektoři jsou výsostní odborníci, většinou pedagogové vysokých uměleckých škol či renomovaní umělečtí kritici), naprostá nezávislost, objektivita a nekomerčnost. Jejím cílem je pomáhat rozvíjet schopnost estetického vnímání a kreativity, nalézt vlastní identitu v kořenech tradice i pocit sebevědomí z orientace v kvalitní současné tvorbě, zbavit se frustrace z „chaosu" a získat k tomu potřebný přehled a nadhled, ujasnit a zdůvodnit si názory a postoje a ubránit se vlivům konzumní společnosti.
Spolupráce se zahraničními odborníky a umělci je samozřejmostí – věříme, že se bude postupně více a více rozvíjet. Revue zatím vyjde pouze v češtině, avšak články doplňují resumé ve francouzštině a angličtině.
Od příštího roku bude revue vycházet jako čtvrtletník. V současné době je revue částečně finančně zajištěna grantovou podporou Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hlavního města Prahy.
Časopis je graficky zpracován tak, aby se jasně odlišil od komerčních, „konzumních" periodik. Má atypický formát 225 × 260 mm, v převážné části (kromě křídové přílohy) je použit ekologický (a zároveň graficky zajímavý) recyklovaný papír.
Vzpomínka na časopis Umění a řemesla
Časopis Umění a řemesla patřil od konce sedmdesátých let až do svého zániku v létech devadesátých k jedinému ostrůvku periodik, kde bylo možné v určité podobě prezentovat názory odlišné od státem proklamované kulturní politiky. Sídlil mj. v podkroví malostranského domu ve Sněmovní ulici č. 9, odkud byl při zabírání prostorů pro parlament a senát v devadesátých létech dvacátého století vypovězen. Do té doby bylo toto podkroví místem, kam se sjížděli a scházeli lidé z celé republiky s podobným výtvarným vkusem i politickým názorem. Při diskusích na různorodá témata nemuseli tišit hlas – podkrovními sousedy byly Katolické noviny.
Ke kvalitě časopisu přispívalo vedle citlivě volených autorů především složení redakce. Projít odborným sítem šéfredaktora PhDr. Karla Fabela a jeho pravé ruky PhDr. Ondřeje Sekory (syna slavného autora mj. Ferdy mravence) znamenalo, že příspěvek musel mít nejen jasný názor na danou problematiku, ale musel být napsán dobrou a politickými frázemi nepokřivenou češtinou. Jako zjevení se v tehdejší době jevila i grafika časopisu, kterou prosadil Karel Fabel, potomek známé moravské tiskařské rodiny.
Časopis byl založen na platformě ÚLUV (Ústředí lidové a umělecké výroby). Díky distribuční síti ÚLUV – prodejen Krásná jizba – se dostal do všech větších československých měst. ÚLUV byl v polovině devadesátých let minulého století v rámci privatizace českým státem zlikvidován, na Slovensku ho tamní vláda podržela a existuje dodnes. V Česku bylo všechno, co bylo od roku 1927 v Krásné jizbě a ÚLUV vybudováno - v duchu hesla „ruka trhu vše rozhodne" - rozmetáno.
Protože současná mladá generace designérů asi netuší, kam u nás sahají kořeny této profese, publikujeme níže příspěvek určený původně pro odborná periodika „Národopisná revue 3/2008" a „Národní".
Lenka Žižková
Časopis lze zakoupit v knihkupectví Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Václavské nám. 31, Praha 1, pondělí až pátek od 10 do 18 hodin nebo objednat si na e-mailové adrese: umeniaremesla@email.cz
