27.04. 2023
Nábytek budoucnosti
Ergonomie
S tématy podobného typu se v médiích setkáváme často. Zní atraktivně, zejména mladí lidé je rádi sledují, ale jejich obsah bývá většinou neslavný. Příkladem může být pořad České televize nazvaný Nábytek buducnosti, z roku 2011, který je stále veřejně dostupný v archívu ČT. Je nesmírně užitečné si po 12 létech ověřit, co se o budoucnosti, tedy v podstatě o dnešku, tehdy říkalo.
Šlo o besedu, do níž pozvala mladá redaktorka jednoho mladého architekta a pak také staršího odborníka z brněnského výzkumného ústavu zabývajícího se nábytkem. Je třeba předeslat, že o charakteru nábytku budoucnosti v programu nebylo řečeno téměř nic. Za smysluplné bylo ale třeba považovat, že mladý architekt nevnímal jako zajímavé dobové nebo módní trendy. Ty mají mnohdy krátký život a souvisí spíše s potřebami marketinku než společnosti. S odstupem času bývá velmi snadné jejich formálnost odhalit, pravdou ale je, že to zpětně už nikoho nezajímá, všichni se právě zabývají zase už jinými novými trendy. Také od staršího odborníka zazněla v besedě důležitá myšlenka: Zdůraznil, že nefandí komplikovaným technologiím, protože ty jsou náchylné k poruchovosti, a tím je zásadně také ovlivněna životnost.
Kdyby se pozvaní odborníci chtěli opravdu zabývat budoucností, museli by se snažit přemýšlet ve dvou rovinách. Jednak v rovině možností, tedy co mohou nové technologie v buducnosti umožnit, ale pak také zejména v rovině společenských potřeb budoucnosti. Možnosti může budoucnost přinášet velké. Tady ale platí známé, neoblíbené pravidlo, že není správné vyrábět všechno, co se vyrobit dá. Ale společenské potřeby se dají do budoucna odhadnout celkem čitelně. Především bude třeba kvůli zásadní potřebě snížení zátěže životního prostředí podstatně posílit životnost nábytku. Vždyť i klasické technologie dokázaly produkovat nábytek téměř nezničitelný. Moderní pak k tomu mají předpoklady, pokud to žádáme. Podvodný systém nenápadného snižování životnosti za účelem podpory odbytu je do budoucna zcela nepřijatelný. Argumentace s recyklací už dnes přestává být přesvědčivou. Dobrý je naopak pro mnohé nepříjemný požadavek na opravitelnost prosazovaný do legislativy progresívních zemí.
A jak může přispět ergonomie k budoucnosti nábytku? Většina jejích kvalitativních požadavků je dlouho známa, u lidského těla nic moc nového neobjevíme. Jde jen o to, pravidla skutečně prosazovat. K ergonomické budoucnosti nábytku by proto mohl patřit mj. zákaz používat v marketinku přívlastek „ergonomický“, pokud nebude kvalita ověřena nezávislým testem. To dnes funguje v ekologii. Má-li nábytek své kvality, tak jej ještě ale nemusíme také kvalitně používat. A tady by v buducnosti mohly pomoci podpůrné metody, které by například upozornily uživatele na potřebu změny polohy nebo činnosti. A je zbytečné, aby šlo o nějaký „mluvící nábytek“, který by zase vyžadoval dobíjení baterií a výměnu morálně zastaralého software, ale třeba jen vtipné užití typografie v rámci celého designu, která by uživatele motivovala. A pokud už se musíme smířit dlouhodobě s existencí osobního asistenta ve formě „mobilu“, tak tam by takový zvukový podnět mohl fungovat. Mobily mají dnes již velmi užitečné sw pro kontrolu denního pohybu, nočního spánku nebo i podpůrné relaxační programy.
Jak známo, nic se nedá řešit izolovaně od systému. Proto například je nejen důležité mít ergonomickou židli, ale především ji ergonomicky užívat a pak také k ní mít doplněk ve formě jednoduchého nábytkového relaxačního prvku, který člověka svou existencí podnítí k pravidelným vyrovnávacím cvikům, jež bychom mohli jinak dělat i bez pomůcek. To byla další inspirace studentů pro nábytek kanceláře budoucnosti, jež také obdržela Cenu za ergonomii. Titul nábytek budoucnosti si oba uvedené příklady zaslouží i proto, že byly vymyšleny již před 15-ti léty, ale stále se nevyrábí. Je to asi na dnešní myšlení zatím příliš progresívní a musí si to na tu budoucnost ještě počkat. Anebo že by to všechno kazil povrchní marketink s jednostranným cílem zisku?
Na závěr ještě jeden užitečný příklad myšlení o budoucnosti. V minulém roce proběhl na UMPRUM malý seminář o dopravě budoucnosti. Studenti navrhovali různé dopravní prostředky, a tak měli příležitost k diskusi s pozvanými odborníky. Bohužel se ale všechno neslo v tradičním konzervativním módu: potřeba dopravy a její rychlosti bude stále stoupat, vzduch zaplníme drony rozvážejícími zboží a jídlo zákazníkům, vše bude automatické. Jen s odstupem se naštěstí našel jeden inteligentnější student, který se proti takovému myšlení vzbouřil a napsal svůj protestní článek do časopisu DESIGN 4.0. Uvedl přesvědčivě, že množení dopravy nejen ekologicky škodí, ale bude i zbytečné, protože většina přepravy bude moci být nahrazena lokální výrobou prostřednictvím 3D tiskáren, obchodní schůzky dokonalou AV-technikou a planý turismus buď sám ustoupí pod tlakem ekologie aj., nebo začne být přiměřeně regulován. Samozřejmě to může být vše složitější, ale tento způsob myšlení o budoucnosti je nezbytný namísto konzumeristické naivity.
Tomáš Fassati
