17.12. 2022
Nadčasové Havlovy antikódy
Design v souvislostech
Tvorbu typogramů Václava Havla můžeme zařadit do sféry grafického designu. Ovšem takového, který není estetizací cizích myšlenek, ale prezentací vlastní, velmi výrazné filosofie. Vznikaly převážně v 60. létech minulého století v reakci na nesvobodné poměry v naší zemi, ale po čase se potvrzuje, že mají univerzální platnost a jsou stejně aktuální i dnes.
Je proto výborné, že jsou znovu vystaveny, tentokrát v novém pražském Centru Bořislavka, a to ve zvětšeném měřítku. Vznikaly ve formátech blízkých A4 a byly prezentovány zejména v knižních publikacích. Po sametové revoluci je české veřejnosti znovu připomnělo benešovské Muzeum umění a designu výstavou pracující se zvětšeninami, což posílilo jejich vizuální účin. Muzeum bylo k výstavě inspirováno projektem newyorské univerzity The Cooper Union, která na počest Václava Havla vytvořila bibliofilskou anglicko-českou publikaci Slovo o slovu ilustrovanou kolážemi Jiřího Koláře. K publikaci vznikla doprovodná výstava zvětšenin vybraných stránek, která putovala po světě a skončila v České republice posledními reprízami v Uměleckoprůmyslovém muzeu a v Muzeu umění a designu Benešov. Poté byla uložena do sbírkového fondu UPM.
Pro nezasvěcené připomeňme, že Havlovy Antikódy jsou grafickými obrazci seskupení slov psaných psacím strojem. Už jejich vizuální forma je velmi působivá sama o sobě. Podstatu však tvoří obsah, který reflektuje postavení běžného člověka v soudobé civilizaci. Činí to mnohem přímočařeji než Havlova dramatická tvorba, ale nikoliv prvoplánově, proto může být sociální dopad typogramů mnohem silnější. Bylo by proto ideální, kdyby mohly právě ve zvětšeném měřítku tvořit „výzdobu“ mnoha veřejných prostor, aby nám tak v každodenním ruchu života opakovaně připomínaly rozdíl mezi plnohodnotnými osobními postoji a mechanickým stádovitým jednáním, kterému každý z nás více či méně velmi škodlivě podléhá.
Jiří Pařík
