18.10. 2013
Nasládlá chuť Designbloku
Recenze
Jaký byl letošní Designblok? Patnáctý ročník byl, více než kterýkoliv jiný ročník, komerční. Dobře strukturovaný a organizovaný. Mediálně známá výstavka, ve většině českých a v menší míře zahraničních tvůrců, výrobců a prodejců. Letos jsem si kladl otázku, pro koho je Desigblok určen; kdo je cílová skupina a kdo skutečně přijde? Designblok je akce spíše na podporu ekonomiky, než aby poskytoval nějaký významný kulturní přínos. Zároveň je ale oblíbeným místem vystavovatelů načančaných trendy exponátů. Má bohatý doprovodný program. Tato kombinace by tedy měla přilákat jak mladé lidi, tak amatéry a hlavně nakupující. Jsou ochotni jet přes celou republiku, aby to viděli. To zajisté svědčí o tom, že alespoň České dráhy a putika s občerstvení na Hlavním nádraží budou mít vyděláno. Lidé přijedou a ubytují se, pozorují, jedí a pijí... Říkám si, snad budou i nakupovat to zboží. To by byl Designblok opravdu úspěšný. Tedy alespoň ekonomicky.
A kdo skutečně přijel? Ano, potencionální kupci, kteří se podle mě dostavili v podobě žen s kočárky. Ale to se ještě ukáže. Přijelo také spoustu studentů ze středních a někdy snad i základních škol. Ti se střemhlav vrhli expozicemi za účelem pobrat jakoukoliv tiskovinu zdarma. Studenti vysokých škol se předháněli v módních kreacích a pod záminkou hledání inspirace z exponátů, které ale většinou již viděli, se snaží nalézt investora, či výrobce, který by jim pomohl. Určitě také přišli proto, aby měli přehled co, kdo a jak. Spousta tvůrců, vystavovatelů a jejich přátel a známých, kteří jsou také kupujicími, ovšem za jinou cenu. Samozřejmě, že taky není vše ihned na prodej a ze všeho nelze udělat prostý prodejní artikl. Což se v rámci letošního ročníku projevilo tím, že se selektovaly jednotlivé skupiny zájmů do tří různých prostor. Objekt Nákladové nádraží - jakýsi supermarket sériově vyráběných produktů - nábytku, sanitární keramiky, materiálů, osvětlení atd. V Kafkově domě se prezentovala zase menší studia s kusovou výrobou, experimentální projekty, instalace, šperky. Tímto domem plula jakási sladce snová atmosféra, která se linula z instalací expozic Pinkabinet, Vyrobeno lesem, Dechem apod. Mírně jsem se jí dusil, proto každý předmět, který v sobě neodrážel „ženský přístup" pro mě byl vysvobozujícím. Třeba kluci z deForm, pan A.Hepnar apod. Nejsilnější a zároveň nejaktuálněji působící prostředí jsem nalezl v Colloredo-Mansfeldském paláci. Eva Eisler, Saint Laurent, Matali Crasset... právě tyto instalace nejméně připomínaly pejorativní význam slova design, a proto jsou mi blízké a vyhledávám je.
SITUS FURNITURE:
„Dobrý den, kolik stojí tato židle?"
„Tento model vyjde na bezmála patnáct tisíc korun, ale začínáme už od dvanácti."
Pomyslel jsem si, že je příliš levná. Ale neřekl jsem mu to, abych ho neurazil. Takže jsem před ním trapně stál, čekaje, zda-li mě napadne něco delšího než "děkuji". Nic takového se nestalo. Poděkoval jsem a odešel. Několik dalších expozic jsem prošel bez zájmu. Proč? Proč vyrábí takovou židli ze dřeva? Na tuto otázku jsem odpověď nedostal.
UMPRUM:
„Dobrý den, vy jste tady od toho?"
„Ano." ...
Byl jsem ten, co byl zrovna od toho, aby byl hlídačem. Hleděl jsem skrz artefakty dozadu. Dozadu na lidi, co kradou a škodí, nebo se alespoň tak tváří. Nikdo nic neukradl, byl jsem úspěšný. Má mise byla splněna.
NA PERÓNĚ:
„Dobrý večer, mohl bych Vám nabídnout volební program Zelených?"
„Prosím? - Ne, děkuji."
Angažovaností politiků jsem se nedivil. Je před volbami a potřebují kladné body. Je to dobře znatelné z jejich chování. Pan Stropnický (opět náhodou Zelený) při příležitosti slavnostního zahájeni Designbloku, ve své naléhavé řeči mimo jiné popisuje, jak to bylo strašně těžké budovu nákladového nádraží Žižkov zachránit. Pan Stropnický ale nebyl sám. Pan Hudeček zase vysvětloval "Co je to design". Nikdo to totiž tam dole, pod řečnickým místem nejspíš nevěděl. Takže teď už to vědí všichni.
ABSOLUT
„Co pro Vás pane?"
„Absolut Design, pane."
Vomáčka
