03.02. 2009
Navrhování lehacích ploch podle individuálních potřeb
Média
Lékaři upozorňují, že v dnešní hektické době, ještě více než v dávných letech, kdy se člověk jako součást přírody řídil přirozeným rytmem dne a noci, je kvalitní odpočinek a spánek na velmi dobře řešeném lůžku a v psychicky příjemně působícím tichém prostředí nutností pro udržení fyzického i duševního zdraví. A tak by měl mít každý člověk každodenně k dispozici individuálně řešenou lehací plochu, podle své výšky, hmotnosti, rozložení hmotnosti v těle, tělesných tvarů a odlišností.
Stavba těla člověka
Stavba těla člověka má své specifické uspořádání. Je sice pravda, že jsme si velmi podobni, a že stavba těla je ve své podstatě stejná u celé populace. Avšak z jiného pohledu je tělesná schránka každého jedince originálem s nezaměnitelnými parametry, rozměry, hmotností, proporcemi, křivkami. Mezi jedinci jsou však velké rozdíly, a proto jsou i individuální nároky na lehací plochu rozdílné. Velmi důležité je zabezpečit správné držení celé kostry nejen při bdění při odpočinku vleže, kdy můžeme vědomě měnit polohy těla, ale zvláště v době spánku. Neboť ve spánku nemůže člověk vědomě korigovat držení svého těla a je plně odkázán na kvalitu lehací plochy.
Tělo člověka je velmi složitý systém, který je třeba podpořit tak, aby dlouhodobě byly zajištěny všechny jeho funkce. Kvalitní lehací plocha musí zajišťovat přísun vzduchu, musí být propustná pro vodní páry, musí být povrchově měkká, aby se nestlačovala pokožka, podkoží, vazy, svaly atd. (nesmí být tvrdá a bránit relaxaci svalů, ani měkká tak, aby bylo nutno svaly podvědomě napínat), musí být dokonale správně nosná, aby tělo bylo podepíráno bez deformit. Nesmí ani chybět pružnost (ovšem nosná pružnost, nikoliv místně prohýbavá, nenosná!). Nosná pružnost, zajišťovaná např. vhodnou kombinací nosného roštu a matrace se musí vyznačovat ještě rezervou pružení i při zatížení (pro obracení se ve spánku).
Pro pochopení nutnosti individuálního řešení lehací plochy si připomeňme, že kostra je nosným pilířem těla, zabezpečujícím nejen pohyb, ale i zavěšení všech vnitřních orgánů, základnou, na niž se upínají svaly a také opěrným bodem, umožňujícím jejich práci. Kostra chrání životně důležité orgány, ale také produkuje životodárné látky. Jednou z částí kostry je páteř, na kterou se pro tuto stať zaměříme, neboť je nejen nosným pilířem těla, ale i panceřovanou schránou na míchu a nervové kmeny. A mícha a nervy jsou obousměrnou spojnicí mezi mozkem - řídícím centrem a každou částečkou těla.
Páteř
Páteř tvoří pevný, ale ohebný a pohyblivý celek. Skládá se z 33–34 obratlů, z nichž některé během života srůstají. Páteř je složena ze 7 obratlů krčních, 12 obratlů hrudních, 5 obratlů bederních, 5 obratlů křížových, které srůstají v kost křížovou a ze 4 až 5-ti obratlů kostrčních, které srůstají v kost kostrční. Mezi obratlová těla páteře jsou vloženy meziobratlové ploténky. Meziobratlové ploténky z pružné hmoty zachycují a rozptylují nárazové vlny působící na páteř, čímž chrání míchu a míšní nervy a umožňují stabilitu i pohyb páteře. Meziobratlových plotének je celkem 23, tedy méně než obratlů. Meziobratlová ploténka je kotouček z vláknitých, na tekutinu bohatých prstenců. V jejím středu se nachází rosolovité jádro. Od krční páteře až po poslední destičku mezi pátým obratlem bederním a kostí křížovou jsou ploténky vyšší. Svojí výškou ovlivňují délku páteře, její tvar a zvyšují její pohyblivost. Na ploténky je kladen obrovský nárok, který je roven přibližně 10 kg na každý centimetr čtvereční a s každým břemenem, které zvedáme, je tento tlak větší (Nachemson 1961). Meziobratlové ploténky nemají vlastní kapilární systém a nasávají tekutinu z čel obratlů. Pro představu: meziobratlové ploténky fungují zcela jako dílec měkké pěny. Když mokrou pěnu, plnou tekutiny, stlačíme, vytlačíme tekutinu do okolí. Pokud pěnu ponecháme stlačenou, nemůže se nasát tekutinou a začne vysychat. Stejně se chovají meziobratlové ploténky: pokud jsou stlačené, začnou prstence vysychat, meziobratlové ploténky ztrácejí svoji pružnost, jejich výška se snižuje.
Jednotlivé části páteře jsou upraveny tak, že tvoří čtyři zakřivení. Tato zakřivení jsou předozadní, v oblasti krku, hrudi, beder a křížů. Krční a bederní zakřivení je vyklenuto dopředu a označuje se jako lordóza. Hrudní a křížové zakřivení se klene dozadu a je označováno za kyfózu. Zakřivení se opět individuálně odlišují (lidé se liší rozdílnými tvary páteře).
Na tvrdé nebo naopak na příliš měkké lehací ploše se vyrovnávají páteřní oblouky nebo se páteř prohýbá, vzniká klínovité stlačení meziobratlových plotének. To vyvolává deformaci plotének s následným vysycháním prstenců. Aby byly meziobratlové ploténky při ležení a spánku odlehčeny, je třeba konstruovat lehací plochu tak, aby každý obratel byl podepírán na tečnu, aby se obratle od sebe rovnoběžně vzdálily a meziobratlové ploténky se mohly uvolnit, zvýšit, regenerovat. Špatné podepírání těla a páteře při ležení celkově zhoršuje kvalitu spánku, která je důležitá nejen pro odpočinek fyzický, ale i psychický.
Význam spánku
Podle všeobecné představy zajišťuje spánek regeneraci těla i duše po vší denní tělesné aktivitě. Ale v hodnocení toho, zda je spánek důležitý i pro jiné orgány než mozek pro „znovu nabytí sil" (Horne, 1988), je málo důkazů. Lékaři se domnívají, že jedním z důkazů by mohla být zvýšená hladina růstového hormonu v době spánku, ale není jisté, zda nejde o kompenzaci přestávky v příjmu potravy. Tato přestávka je ve srovnání se světem zvířat u lidí delší. Dlouhý spánek u lidí je pravděpodobně důležitý pro regeneraci mozkových funkcí. Pokud v předchozí dny málo spíme, převažuje v následující noci klidový non-REM spánek, tj. spánek nevyznačující se rychlými pohyby očí pod víčky. Regenerační úloha tohoto spánku je zřejmá.
Biologická úloha aktivního REM spánku (spánku, při kterém se rychle pohybují oči a svalstvo je přitom ochablé - tomuto spánku se také říká „paradoxní spánek") je méně jasná. Nic nenasvědčuje tomu, že REM spánek je spojen s nějakým „odpočinkem mozku". Pro zvýšenou, nikoliv sníženou mozkovou aktivitu při REM spánku svědčí vzrůst krevní cirkulace a metabolizmu glukózy. Z toho lze odvozovat, že při REM spánku dochází ke třídění paměťových vjemů a odstranění irelevantních dat (Dement, 1960). Je zajímavé, že tento aktivní REM spánek časově převládá u plodu a s dospíváním se jeho množství zkracuje. Vědci nejsou zcela jednotní ve výkladu významu REM spánku a biologický význam spánku není jednoznačně známý. Poslední výzkumy však uvádějí velmi varovná zjištění - a to, že kdybychom budili člověka v každé REM fázi spánku po dobu pěti až sedmi dnů, dotyčný zemře.
Spánková stádia
Spánek je sice plynulý děj, při kterém postupně přibývají nebo ubývají pomalé vlny, ale běžně používaná klasifikace hovoří o „spánkových stádiích". Díky vynálezu možnosti měření elektrických vln probíhajících v mozku v době spánku bez narušení pokožky, jsou sice poměrně dobře zmapovány fáze spánku, ale stále nejsou zcela přesně definovány úkoly jednotlivých spánkových fází. Během spánku odpočívají svaly a vnitřní orgány, jejichž funkce se zpomalují. Na druhé straně zůstává mozek, dle současných poznatků, při některých fázích spánku stejně aktivní jako v bdělém stavu.
Spánek má několik různých fází, které se pro jednodušší vnímání označují jako fáze klidového spánku non-REM (non-rapid eye movement sleep = spánek bez rychlých pohybů očí) a aktivního REM spánku (rapid eye movement sleep = spánek s rychlými pohyby očí).
Na základě tohoto jevu vědci rozdělili spánek na dvě základní fáze – spánek REM a spánek non-REM Tyto dvě fáze se v průběhu spánku střídají ve čtyřech spánkových stádiích, při čemž jeden cyklus trvá přibližně 2 - 2,5 hodiny. Non-REM a REM fáze se téměř pravidelně střídají, ke konci spánku se snižuje podíl non-REM spánku důležitého pro fyzický odpočinek a prodlužuje se fáze REM spánku, potřebná pro zdraví duševní. Spící jedinec (pokud spí dostatečně dlouhou dobu) prochází, jak už jsme uvedli, čtyřmi spánkovými stádii. Fáze 1 představuje stádium nejlehčího spánku, protože průběh EEG se nejvíce podobá grafu získanému při sledování běžné mozkové aktivity. Stádium 4 se naopak pokládá za nejhlubší periodu spánku, protože se příslušný EEG záznam podobá grafu stavu v komatu. Po skončení 4. stádia se jedinec znovu vrací do stádia 3 a 2. Celý cyklus trvá kolem 90 minut. Teprve po jeho skončení nastává první etapa REM spánku, která trvá asi 5 - 10 minut. V typických případech se tento cyklus opakuje 4x-6x za noc.
A v každém následujícím cyklu se zkracuje 3. a 4. stadium non-REM, zatímco narůstá délka fáze REM. Většina snů se nám zdá právě v REM fázi.
Během hlubokého spánku (stadia 3 a 4 non-REM spánku) klesají krevní tlak a tep, což umožňuje oběhovému systému, aby si odpočinul, a snižuje se tak riziko kardiovaskulárních onemocnění. V průběhu všech čtyřech stádií non-REM spánku je aktivita neuronů celkově nízká, a to se odráží v nízké úrovni metabolizmu a nízké teplotě mozku. Navíc během non-REM fáze dosahuje tvorba růstového hormonu vrcholu, která je tak důležitá u dospívajících. Tato fáze je důležitá pro organismus, je fyzicky regenerující, protože zjednává optimální podmínky pro syntézu základních proteinů.
REM fáze přináší tělu sílu, obnovuje naše psychické procesy (myšlení, uvažování, rozhodování, představování), konsoliduje a zpevňuje paměť. Při REM fázi začne člověk těžce a nepravidelně dýchat. Jeho srdeční frekvence se zvyšuje na hodnoty, které odpovídají bdělému stavu. O REM fázi spánku je prokázáno, že je fyziologicky podstatou snové činnosti, sny v REM fázi jsou mimořádně živé a mají většinou nelogický charakter.
Spánek je důležitý pro život a stejně důležitá je kvalita spaní, jakož i to, kolik času spaním strávíme a jaký pocit ze spánku máme. Dnes se již ví, že potřeba spánku, jeho kvality a délky je stejná u současného člověka jako u předchozích generací. A navíc díky výzkumům lékaři potvrzují, že spánek je nezastupitelný nejen pro fyzický a psychický odpočinek. V současné době lékaři uvádějí, že zřejmě REM fáze zajišťuje uložení informací do paměti, zapamatování si všeho, co bylo předchozí den před spánkem prožito či naučeno. Proto by se například neměl učit člověk noc před zkouškou, ale řádně se vyspat nejméně 8 až 9 hodin, aby se znalosti v hlavě „uložily a uspořádaly".
Jak se mění tlaky na meziobratlovou ploténku
Tlaky a mechanické nároky jsou v různých polohách odlišné. Při různém zatěžování se tlaky a nároky enormně zvyšují (sezení v předklonu, zvedání břemen). Protože v průběhu dne a života se snižuje množství tekutiny v meziobratlové ploténce, je potřeba naučit chovat se ke své osobě vhodně a také zajistit regeneraci plotének, posilovat svalstvo vhodným pohybem a vhodným cvičením. Designér navrhující nábytek by měl pamatovat na vhodné výšky a konstrukce veškerého nábytku. Designér by měl vědět, že lidé mají při práci sedět dynamicky ve střední poloze, konat všechny práce vsedě i vstoje s vertikální osou páteře. Jak již bylo řečeno, pokud není zajištěna dokonalá regenerace meziobratlové ploténky, dochází k jejímu rychlému stárnutí a následnému poškození plotének. Přirozená regenerace je zabezpečena právě při dobrém dynamickém sezení a při ležení na správně zvolené lehací ploše.
Pro funkci ploténky, aby neztrácela svou elasticitu, je důležité její napájení tekutinou. To se děje z obratlových těl při pohybech páteře fázemi zatěžování a odlehčování. Dynamické měnění poloh podporuje střídavou látkovou výměnu, naopak dlouhé statické setrvání (např. statické sezení) vede k nedostatečnému zásobování, a tkáň plotének se oslabuje. Ploténka se deformuje a stává se křehkou. Jako následek může být vystoupení rosolovitého jádra směrem k nervovým tkáním páteřního kanálu, což je známo jako bolestivé vyhřeznutí ploténky.
Svaly
Svaly našeho těla se po celý den nejen prací, ale i z důvodů stresů (zejména svalstvo šíje) napínají, plní kyselinou mléčnou, tuhnou, bolí atd. Svaly jsou na lidském těle ve více vrstvách, např. na zádech ve třech vrstvách a cvičením lze ovlivnit jen horní vrstvu. Dále spolupůsobí šlachy a vazy, kterými jsou svaly upnuty ke kostře a fascie (blány), které svaly obalují, natahují a smršťují se spolu s nimi, zajišťují jejich hladkost. Při vykonávání i nejjednoduššího pohybu se zapojuje celý soubor svalů. Každý člověk by měl o své svaly dobře pečovat. Ve spánku by se měly svaly dokonale uvolnit, odpočinout si. Lehací plocha správné konstrukce, pružná, s povrchovou měkkostí, spolu s vhodným polštářem pod krční páteř k dobré péči napomáhá. Pokud je plocha tvrdá nebo naopak blátivě měkká, s velkým nebo malým, moc tvrdým nebo moc měkkým polštářem, svalové uvolnění nenastane. Na velmi měkké nebo prohnuté ploše svaly musí zůstávat napjaty pro zajištění stability těla, na tvrdé nepružné ploše se člověk začne brzy otlačovat, a aby se nepřeležel nebo neproležel, se musí často obracet. Při obracení těla ve spánku na tvrdé nebo moc měkké ploše se člověk hodně nadře. Ráno vstává unaven s bolavými svaly i páteří.
Lehací plocha musí zajistit dokonalé nesení páteře individuálně podle individuálních tělesných disposic a potřeb svého uživatele, měkkost povrchu a svalové uvolnění, prodyšnost celé konstrukce, přísun čistého suchého vzduchu k pokožce, pružnost pro běžné obracení, s reservou pružení při plné zátěži. Při ležení na zádech má být páteř ve svém fyziologickém, tedy přirozeném tvaru, při ležení na boku (pravém i levém) v rovině.
Jak velká má být lehací plocha
Velikost – šířka a délka matrace a tedy celé lehací plochy musí pro dosažení kvalitního odpočinku vycházet z rozměrů uživatele. Šířka matrace pro dospělou osobu by neměla být menší než 900 mm (při lehu na zádech, mírně pokrčené paže v lokti, lze potřebnou šířku „od lokte k lokti" změřit), délka matrace by měla být delší o výšku uživatele o 210 až 340 mm (tj. o délku chodidla, takže malý člověk si připočítává 210 mm, velký 340 mm i více. U partnerů se vždy délka dvoulůžka řídí podle délky vyššího z partnerů).
Rozměr se neprůměruje, protože vychází z délky chodidla. Délka chodidla u větších lidí bývá větší, než u menších lidí, proto se u člověka výšky 175 cm použije vzorec pro výpočet: 175 + 34 cm. Pro lidi 175 až 176 cm vysoké má být délka lehací plochy min. 210 cm.
Správná lehací plocha – tj. skladba nosného roštu, matrace a použité lůžkoviny (polštáře, podložky atd.) má při ležení podepírat páteř a velké klouby ležící osoby ve fyziologickém (tedy přirozeném) tvaru, nesmí je deformovat (ani zvětšovat, ani narovnávat přirozené oblouky páteře). Aby bylo možno vybírat individuálně rošt i matraci, byl v roce 1958 ve Švýcarsku a Německu vyvinut vkládací rošt. Dnes je možné vybírat rošty i matrace individuálně podle potřeby uživatelů.
Ing. Helena Prokopová
Literatura:
Gilbertová, S. - Matoušek, O.: ERGONOMIE Optimalizace lidské činnosti. Grada Publishing, Praha, 2002
Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J.: Psychiatrie, TIGIS, Praha, 2002
Kadlec, J. a kolektiv: Ložnice, SNTL - Nakladatelství technické literatury, Praha, 1988
Müller, I.: Bolestivé syndromy pohybového ústrojí v ordinaci praktického lékaře. NCO NZO Brno, 2005
Patero, J. - Zelnik, M.: Rozměry lidského těla a vnitřní prostor (interiér). Whitneyova knižnice designu, Watson- Guptil Publication, New York, 1967
Prokopová, H., Müller, I., Maňák, H.: Byt, který se Vám přizpůsobí. Ergonomie, Zdraví, Pohodlí, Design, ERA group, Brno, 2007
Prokopová, H., Pidrová, V.: Ložnice. Design/ styl/odpočinek/ spánek, ERA group, Brno, 2008
Řezníčková, A. - Prokopová, H.: Postele&ložnice, CO JE POTŘEBA K DOBRÉMU SPÁNKU. Grada Publishing, Praha, 2006
VOŠ Volyně: Absolventské práce absolventů VOŠ 2000-2007
Cech čalouníků a dekoratérů Brno
Převzato z časopisu Stolařský magazín 12 / 2008
www.stolmag.com
