23.05. 2009
Nový (z)boží! v Mnichově
Designéři na cestách
Výstava výsledků soutěže o Národní cenu za studentský design 2008 se přemístila z ruské metropole Moskvy do německé metropole Bavorska Mnichova. Zatímco v Rusku se představila na veletrhu, v Německu se prezentovala v galerii Českého centra na prestižní adrese Prinzregentstrasse ve čtvrti Lehel.
Do Mnichova jsme vyrazili v sestavě MgA. Pavel Griz, architekt, absolvent VŠUP, BcA. Dita Hálová, absolventka FUD UJEP v Ústí n. L. a současná studentka teorie designu na VŠUP a PhDr. Lenka Žižková, ředitelka nadačního programu Design Cabinet CZ Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství. Abychom ušetřili, jeli jsme mou malou škodováckou Fabií. Cestovali jsme zdravotně oslabení - Pavel s angínou a antibiotiky, já s angínou a rozvášněnou alergií a unavená Dita, která se v noci vrátila z Itálie, kde byla na studijní cestě se VŠUP. Ačkoliv jsme měli vypracován podrobný itinerář, pod mým vedením jsme jako vždy v Mnichově dojeli někam úplně jinam. Problémy nemám v New Yorku, Římě, Paříži, Buenos Aires ani Kapském Městě, ale v Mnichově dojedu z neznámých důvodů vždy jinam, než nám v plánu.
České centrum je umístěno v monumentální bývalé státní budově na Prinzregentstrasse pár kroků od Bavorského národního muzea a Domu umění a v sousedství a Shack galerie. Výstavní sál je umístěn společně s kancelářemi v prvním patře, velká okna jsou orientována do rušné Prinzregentstrasse. Budovu sdílí České centrum společně s dalšími významnými německými vzdělávacími institucemi.
Ubytováni jsme byli v mnichovském bytě Českého centra, který je v samém jádru města v sousedství nově postavené synagogy a židovského muzea. Do naší galerie jsme sice mohli jezdit tramvají, ale protože je v pěším dosahu, velmi se nám líbily ranní a noční pochody středem města. Oceňovali jsme a vychutnávali si neobvyklou čistotu města a především to, kolik je v něm udržované zeleně. Všude, kde to jde, jsou udržované parky, stromy, keře, trávníky, květníky, truhlíky, květináče. Na čistých lavičkách se dá příjemně posedět, odpadkové koše nepřetékají odpadky, nikde se nevidí psí hovínko, i když pejsky a jejich majitele potkáte na každém kroku. Přes rušnou dopravu zde byl čistý vzduch a z více než milionového Mnichova dýchala pohoda a klid. A jak to v Německu bývá - špinavé auto nenajdete. K tomu, co nás nadchlo, patřily také umělé vlnolamy pro surfaře na říčce (kanálu), která protéká krásným parkem Anglická zahrada v centru města. Surfaři stojí poslušně ve frontách na obou březích, aby naskočili na vlnu ve chvíli, kdy předchozí labužník skončil v jejích vlnách. Nás "čumilů" bylo na přilehlém mostě a březích více, než surfařů.
Mnichov je také město cyklistů a aut Porsche. Takovou koncentraci těch, co se pohybovali na kole v oblecích, sportovním, šatech, s nákupními taškami i v ryze sportovním oděvu jsme neviděli ani v Holandsku. Jako vášnivý cyklista dodávám - a těch typů kol pro všechny - mladé, agresivně dynamické, muže, ženy, staré dámy, pro sport a na nákup, do zaměstnání, parku, na piknik... A tolik „porscháků", kolik jich potkáte v Mnichově za danou časovou jednotku, nenapočítáte ani v Berlíně, Frankfurtu nad Mohanem nebo Hamburku.
Jako vždy jsme po večerech zkoušeli domácí, bavorské speciality. K pečenému kolenu jsme se sice nepropracovali, ale různé klobásy typu Münchner Weiswurst, a také spätzlí, pečených brambor, bramborového salátu, zelí a samozřejmě bavorská piva jsme otestovali.
Výstava a přenosky Deutsche Post
K vizuálnímu a architektonickému stylu výstavy Nový (z)boží! patří umístění exponátů na barevných plastových přenoskách v duchu myšlenky, že jde o čerstvé studentské návrhy, modely a předměty - tedy o nové zboží. V Praze a ve Stockholmu nám je zapůjčila firma SSI Schäfer, v Moskvě je nahradily kartónové krabice sponzorsky věnované firmou Model Obaly. V Německu se začaly jevit přenosky jako problém, protože firma SSI Schäfer má v Německu sídlo v Hamburku a chtěla zaplatit přepravu za jejich převezení do Mnichova. Takové peníze jsme samozřejmě neměli my, ani mnichovské České centrum. To navíc nevlastní ani žádné sokly či nějaký výstavní systém. Pak napadl paní Gabrielu Schmidt skvělý nápad. Při denní návštěvě místní pošty ji zaujaly jasně žluté barevné přepravky Deutsche Post. Slovo dalo slovo a situace se začala jasnit. Místní pošta a její nájemce nám je na výstavu půjčí! Protože však neměl běžně na skladu množství, jaké jsme potřebovali, poměrně dlouhou dobu je stahoval z oběhu. A Gábinka je pak postupně převážena do výstavního sálu. Byly bezvadné až na jednu slabinku - samozřejmě se používaly a byly tudíž poměrně špinavé.
Celou neděli jsme pak různými čisticími prostředky několikrát drhli a umývali. Zatímco já jsem s první očistou zápasila v kuchyňce, Dita, zavřená ve sprše, očistu dokončovala. Pavel je přenášel po schodech nahoru a dolů sušit na rozlehlý dvůr sevřený budovami různých vážených institucí. Brzy jsme pro množství rozložených žlutých bedniček vzbudili podezření místních obyvatel a především správce budov. Chodil nás kontrolovat, ve skrytu sledoval, co to v českém centru pášeme s německými pošťáckými přepravkami za nepravosti, až to nevydržel a přišel vše prověřit na místo samé. Asi byl zaskočen, když nás uviděl celé ucákané, mokré a upatlané s nimi a jejich očistou zápasit. Žluté přenosky německé pošty se osvědčily - výstavu navíc rozveselily a rozjasnily.
Výstava
Koncepci výstavy jsme museli mírně pozměnit nejen kvůli velikosti sálu, počtu oken a dveří, ale také pro jeho víceúčelovost. České centrum v něm pořádá koncerty, semináře, přednášky, promítání filmů. Museli jsme tedy vytvořit navíc místo pro určitý počet židlí. Na štěstí se později ukázalo, že Mnichovanům nevadí sedět mezi studentskými exponáty, naopak se jim to líbí (asi podobně, jak tomu bylo v galerii bývalého Design centra ČR).
Na vernisáž dorazilo hodno krajanů, kteří měli spoustu nápadů, co na exponátech vylepšit a co by se dalo vyrábět, bohužel nikdo nepřišel s žádnou myšlenkou, jak naši nebo podobnou bohulibou činnost finančně podpořit, nebo kde na ni hledat zdroje. Byli zde také němečtí designéři a podnikatelé, kteří kladli velmi erudované dotazy a měli i jasně orientované názory na některá řešení. Někteří dlouze studovali vystavená portfolia, jiní je chtěli společně s plakáty koupit nebo odnést.
Dobrou náladu na vernisáži podpořila čtveřice muzikantů tvořících skupinu SlovaCzech. Brzy se k jejich hudbě a zpěvu přidal každý, kdo uměl česky, ba i ti německy hovořící.
Výstavu Nový (z)boží! ze soutěže Národní cena za studentský design 2008 podpořil Generální konzulát v Mnichově, České centrum v Mnichově a nadační program Design Cabinet CZ Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství. Děkujeme ředitelce Veronice Fedotové za pomoc a to, že výstavu do Mnichova pozvala a umožnila její prezentaci a Gabriele Schmidt za to, jak se o nás starala, rebarborový koláč upekla, klobásky nakoupila, naučila nás je připravovat, a za ty žluté pošťácké přenosky, které sehnala.
Lenka Žižková
Foto Lenka Žižková, Pavel Griz, České centrum v Mnichově
