09.05. 2018
Odešla legenda světového skla René Roubíček
Historie a osobnosti
V neděli 29. dubna 2018 zemřel po krátké nemoci ve věku 96 let světově uznávaný sklářský výtvarník René Roubíček. S odvoláním na rodinu to oznámila Helena Koenigsmarková, ředitelka UPM.
René Roubíček byl i přes pokročilý věk do posledních chvil výtvarně činný a plný nakažlivé energie. Byl to umělec, který v druhé polovině minulého století zásadně posunul vnímání a využití skla jako plnohodnotného sochařského materiálu. Zároveň se stal spolutvůrcem fenoménu, na jehož vzniku se ve světovém kontextu prvořadě podíleli čeští výtvarníci. Originálně při tom využíval především nejpřirozenější možnost zpracování skla: přímou součinnost s mistry skláři při improvizaci na sklářské huti. Tento způsob práce je dodnes jednou z podstatných linií vývoje novodobého uměleckého skla.
René Roubíček začal společně se Stanislavem Libenským, Josefem Hospodkou a dalšími souputníky realizovat po druhé světové válce v severních Čechách, které musely opustit v odsunu tisíce německy hovořících sklářů, vlastní představu o moderním uměleckém skle. Svými pozdějšími rozměrnými instalacemi a objekty podstatně ovlivnil podobu přelomové české expozice na výstavě EXPO v Bruselu v roce 1958 a následujících Světových výstav v Montrealu 1967 a Ósace 1970 a sklidil za to mezinárodní uznání. Vývoj jeho skla vedl od nejrůznějších nádob a drobných objektů ke sloupům volně inspirovaným přírodou, přes monumentální dynamické sestavy štíhlých prutů na kovových konstrukcích, foukané lidské hlavy a části ženských těl nebo hudební nástroje až po hry se skleněnými zlomky lepenými na tabulové sklo a zpět k manipulaci s tekutě vláčným horkým skleněným materiálem. Nedílnou součástí jeho tvorby bylo od konce 60. let navrhování uměleckých svítidel. Ty zdobí mnohé veřejné a oficiální prostory včetně několika českých ambasád nebo například hlavního vstupu hotelu Thermal v Karlových Varech. Poměrně nedávno začal designérsky spolupracovat s věhlasnou sklárnou Moser a také s firmou Preciosa Lustry.
Měl i hudební nadání a rád prohlašoval, že „Sklo je jazz“. Ředitelka Uměleckoprůmyslového musea v Praze, které po celou kariéru s Reném Roubíčkem intenzivně spolupracovalo a vlastní nejucelenější sbírku jeho artefaktů od počátku tvorby ve 40. letech po nedávnou dobu, Helena Koenigsmarková, o umělci říká: „To skoro století tvorby Reného Roubíčka, protože se sklem se podle mne musel už narodit, je něco, co zde přetrvá přes křehkost hmoty. Zůstává s námi jeho radost z práce a úsměv, když mohl hrát jazz na klavír třeba ve sklárně, ale i v posledních dnech v nemocnici. Mně osobně, ale i muzeu, udělal velikou radost vytvořením úžasně barevného a zářícího svítidla pro nově zrekonstruovanou budovu UPM vloni v listopadu.“
René Roubíček (narozen 23. 1. 1922 v Praze) studoval na Uměleckoprůmyslové škole a následně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1940–1944, prof. Jaroslav Holeček a 1949–1950, prof. Josef Kaplický). V letech 1945–1952 vyučoval výtvarné předměty na odborné škole sklářské v Kamenickém Šenově, 1953–1955 byl výtvarníkem ateliérů n. p. Umělecké sklo a 1955–1965 vedoucím výtvarníkem n. p. Borské sklo v Novém Boru (dnešní Crystalex, a. s.), od té doby byl takzvaně na volné noze. V letech 1966–1968 externě působil na Akademii výtvarných umění v Praze. Byl uveden do Síně slávy Akademie designu České republiky Czech Grand Design, Síně slávy Mezinárodního sklářského sympozia IGS v Novém Boru a byl nositelem mnoha dalších ocenění. Jeho díla vlastní naprostá většina prestižních veřejných i soukromých sbírek uměleckého skla po celém světě. Byl členem Umělecké besedy. V 60. letech poručníkem budoucího designéra Bořka Šípka. Žil a pracoval v Praze a Kamenickém Šenově, obklopen a podporován rodinou. Významnou sklářskou umělkyní byla také jeho žena Miluše, která zesnula v srpnu roku 2015. Společně uspořádali desítky samostaných výstav včetně životní umělecké retrospektivy roku 2003 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.
Milan Hlaveš je vedoucím kurátorem Sbírek skla, keramiky a porcelánu Uměleckoprůmyslového musea v Praze
Milan Haveš
Foto autor, Gabriel Urbánek a Ondřej Kocourek
