Design Cabinet CZ

20.05. 2023

Ohlédnutí za Zlín Design Weekem

Recenze

ZDW 2023 je za námi. Do Zlína přinesl výstavy, workshopy, vyhlášení soutěže Best in design 2023, párty, fashion show i řečníky z různých koutů světa na konferenci s tématem Univerzálního designu.

ZDW patří k mým oblíbeným festivalům designu a tak jsem si aspoň některé jeho části nenechala ujít. A jak se mi letos líbily? Nejprve jsem navštívila výstavu Best of ’23, ukazující nejlepší práce soutěže Best in Design 2023. Měla jsem jen chvilku času a tak jsem si říkala, že se tam později vrátím, ale k mému zklamání jsem se vracet nemusela. Měla jsem pocit, že je výstava nějaká prázdná. Taky by se na to dalo dívat opačně a říct si, že byla čistá. Jen ty nejlepší věci s dostatkem prostoru kolem sebe. Ani s textem to nikdo nepřeháněl a řídili se heslem: méně je více. Trošku mně mrzely ty krátké anotace u celkem zajímavých projektů.

Pokračovala jsem výstavou Design pro všechny (projekt univerzálního designu). Byla v 61. budově areálu Svitu, což je stará velká průmyslová hala. Loni tam byla výstava 100 let zlínského designu, a ta stála za to. Takže jsem se letos opět těšila, co tam najdu za pecku. Ale i sem asi dorazila finanční krize, a tak se ve velké hale krčily dva žluté ostrůvky s několika projekty univerzálního designu. Ty projekty byly dobré a zajímavý byl i způsob, jakým byly vystaveny na žluté látce doplněné o černé panely, jen mi připadalo, že se ve velké hale trochu ztrácejí.

Na poslední výstavu už jsem šla bez většího očekávání. Výstava Inspirace: Le Corbusier byla v zámku a velmi příjemně mě překvapila. Samotného architekta i fotky stavby kolektivního domu Unité d’Habitation v Marseille si moc dobře pamatuji z hodin architektury 20. století. O to zajímavější bylo propojení do současné tvorby například kolekce mohérových přikrývek Tekla nebo svítidla MONO od Adély Bačové a další. Druhá místnost byla věnovaná Le Corbusierovi ve Zlíně, jeho nerealizovaným projektům pro Zlín a fotografiemi při spolupráci s firmou Baťa a Janem Antonínem Baťou. Z této výstavy jsem odcházela s příjemným pocitem, že i letos má ZDW opět co nabídnout.

Z dalšího programu už jsem stihla jen Konferenci, ale ta stála za to. Byla v prostorách nově postaveného Impact Hubu, které jsou sice méně honosnější než Kongresové centrum, kde se konference konala loni, ale velmi příjemné. Řečníci přijeli z různých koutů Evropy. Všichni mluvili k tématu univerzálního designu a většina z nich zmínila i své projekty vystavené na výstavě Design pro všechny. Tím i samotná výstava dostala jiný rozměr, protože věci z ní zapadly do kontextů a byly doplněny o další zajímavé informace.

Prvním řečníkem a za mě i jedním z nejzajímavějších byl Nima Shahinian. Je úchvatné, kolik toho za svůj život už stihl. Kromě designu sloužil jako voják, je pilotem, otcem dvou dcer a kandidátem na astronauta. Je členem kosmického programu, který se zabývá posouváním lékařské vědy do vesmíru a také spolupracuje se skupinou hendikepovaných – lidí s omezeními, kteří by měli testovat prostředí vesmírných stanic. Mimo to zmínil i svou diplomovou práci elektrickou zásuvku se spirálovitým tvarem, který usnadňuje zapojení koncovky do zásuvky. Popsal ji jako design, který řeší problém. Zásuvka se v Norsku stala neuvěřitelné populární.

Panelovou diskuzi na téma univerzálního designu a nového nebo rekonstruovaného veřejného prostoru přinesli Dominika Potužánková, advokátka lidských potřeb, Tereza Fasurová z Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy a Tomáš Hendrych, místostarosta města Trutnov. Na plánované obnově části Zelená louka v Trutnově představili proces, kdy zjišťují, jak by si obyvatelé představovali obnovu svého bydliště. Tereza Fasurová doplňovala o konkrétní příklady z Prahy při stavbě metra D.

Svými dvěma příběhy pobavil i poučil Anthony Giannoumis. Jeden byl o studentce, která mu přímo na přednášce řekla, že je špatný učitel a co všechno dělá špatně. Bylo pro něj těžké, skousnout ješitnost profesora a všechno si to vyslechnout, ale udělal to a velmi mu to pomohlo. S tou studentkou stále spolupracuje. Druhý příběh byl o špatném univerzálním designu a jeho matce, která si koupila tiskárnu, aby si mohla vytisknout fotku vnuka, ale kvůli špatnému designu, za který mohou výrobci, ji nakonec zničila a ještě byla bez fotky.

Vývoj a vznik aplikace Anathea, která má podporovat sexuální zdraví starších i nemocných lidí představily Ana Correia de Barros a Joan Couto da Silva. Je to jeden z projektů, které byly na výstavě Univerzální design, ale díky krátkému popisku tam z něho návštěvník moc nevyčetl. Tady to autorky dostatečně přiblížily.

Panelovou diskuzi na téma knihoven vedl Tomáš Štefek z Bratislavy a Anne Aagraard z Osla. Oba působí jako designéři služeb a i když se v dost věcech shodovali, měla jsem pocit, že každý se pohybuje v úplně jiné rovině designu a nabízených služeb knihovnou. Hned mi bylo líto, že když jsem byla v Oslu, tak jsem jejich knihovnu nenavštívila. Anne popsala knihovnu, jako místo, které by mělo být přístupné pro úplně všechny a nabízet širokou škálu možností a služeb.

Konferenci moderovala stále usměvavá Mariana Chytilová a Pavlína Louženská. Mimo výše uvedené byli na konferenci i další řečníci jako Tomáš Rousek, Raquel Marcos a Anežka Adamíková. Souběžně s tím probíhaly i tři workshopy, takže jste se mohli rozhodnout, čeho se chcete účastnit. Já fandila řečníkům a panelovým diskuzím a i když jsem z konference musela odejít dřív, odcházela jsem nadšená.

Ne vždy se všechno povede nebo splní naše očekávání. A tak i přes to, že jsem od výstav celkově čekala víc, někdo jiný z nich mohl být naopak nadšený, protože ve výsledku prezentovaly dobré věci. Konference mě naopak neuvěřitelně nadchla a mrzelo mě, že jsem si neudělala víc času na navštívení některého z workshopů, ale věřím, že tento rok nebyl pro ZDW posledním a příští rok budu mít šanci se jich zúčastnit. Tak už se těším.