20.06. 2010
Ostrov pokladů
Recenze
03. 06. – 03. 07. 2010 / Galerie Tranzitdisplay Dittrichova 9, Praha 2
Výstava nazvaná Ostrov pokladů v galerii Tranzitdisplay představuje ateliér grafického designu a nových médií Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Tento ateliér na škole funguje již pět let a vedou jej Petr Babák a Štěpán Malovec. Petr Babák si stanovil za cíl si „vychovat flexibilní široce rozkročené designéry, kteří se budou přirozeně orientovat v podmínkách dnešních technologií“. Ateliéru se mezi zasvěcenými říká „Ostrov pokladů“, odtud tedy název výstavy.
Až se do galerie vydáte, nemusíte si na svou návštěvu vyhradit větší množství času. Ateliér zde představuje pouze jedna jediná místnost a v ní jeden jediný projekt. Výstava se totiž kurátorsky řídí vlastním desaterem, které formuloval přizvaný teoretik architektury Adam Gebrian. Toto desatero vyzdvihuje princip náhody a přikazuje autorům, aby pomocí losování a telefonování na náhodná čísla vybrali jeden projekt od jednoho autora a odolali touze losovat znovu. A to i v případě, že se tímto způsobem doberou k práci, kterou by se styděl vystavit i sám autor. Tento rozhodovací proces můžete sami vidět na vystaveném videu, desatero je promítáno na podlahu.
Možná se vám zdá pochybné vybrat dílo, prezentující pětiletou práci celé řady lidí, právě tímto způsobem. Princip náhody má ovšem svou mnohaletou tradici v dějinách umění, proč jej tedy neaplikovat na uměleckou prezentaci? Možná se vám zdá pochybné alespoň vydat se na takovou výstavu kvůli jednomu hudebnímu klipu, třem stům čtyřem papírovým krabicím s pokladem, namalované desetitisícové bankovce a videu, co vám to všechno vysvětlí. Dějiny umění však znají i výstavy, na kterých najdete pouze prázdný galerijní prostor. Právě o takových výstavách se obvykle hodně píše a někdy jsou dokonce označovány jako zlomové.
Ostrov pokladů možná jako zlomový označován nebude, přesto jsem ráda, že jsem se na výstavu vydala. Rozhodně se mi zapíše do paměti; u nás přece jen tak často do prázdných galerijních síní nechodíme. Jestli chcete o ateliéru vědět něco trochu víc, než vám výstava nabízí, kupte si katalog. Ten totiž zdaleka není tak stručný, naopak podrobně chronologicky rekapituluje témata a výstupy všech zadaných semestrálních úkolů a klauzur, nabízí odpovědi studentů na různé ankety a dotazníky i vnější reflexi činnosti ateliéru. Pokud se však podíváme pozorněji, samotná výstava toho o ateliéru možná také říká víc, než by se mohlo zdát na první pohled. Ukazuje nám přinejmenším jistou hravost a odvahu k neotřelým řešením.
Veronika Rollová
