17.02. 2013
Otto Wagner – 100 let Poštovní spořitelny ve Vídni
Historie a osobnosti
Budova Poštovní spořitelny na náměstí Georga Cocha nedaleko vídeňského Ringu je považována za klíčový objekt moderny přelomu 19. a 20. století. Vznikla v letech 1904–1912 a je bezesporu nejvýznamnější stavbou svého tvůrce - významného rakouského architekta Otto Wagnera (1841–1918). Jeho heslo „Něco nepraktického nemůže nikdy být krásné“ bylo výsledkem dlouhodobých analýz a hluboké moudrosti této nepřehlédnutelné osobnosti moderní architektury počátku 20. století.
V každém stavebním detailu stejně jako v každém nábytkovém objektu lze zřetelně cítit funkčnost spojenou s inteligentním a vysoce estetickým řešením. Nekompromisní, moderní a praktický gesamtkunstwerk Poštovní spořitelny neztratil ani po 100 letech nic na své aktuálnosti.
Stavba vzniklá v období přebujelého historismu na první pohled ohromí jednoduchou hmotou téměř bez dekorací a zejména zvláštní fasádou. Už ve svém díle „Moderní architektura" (vydáno v roce 1895) zdůrazňuje Otto Wagner výhody moderního dokončení fasád obložením oproti tradiční metodě z vrstev nebo bloků kamene, které připomínají stavební způsob starých Římanů. Kamenné a mramorové desky fasády Poštovní spořitelny musely být v souladu s rychlostí výstavby ukotveny přibitím hřeby potaženými olovem a hliníkem. Bylo jich tu použito celkem 17 000. Toto revoluční technické řešení geniálně vyjadřuje symboliku budovy: je to jakási „maxitruhla s pokladem" bezpečně ochráněna železem - dokonalý archetyp pro jisté uložení nastřádaných peněz.
Technologie
Také pro konstrukci použil Wagner tehdy nejmodernější technická řešení. Velký centrální dvůr nad sálem pokladen je pokryt bílými obkladačkami. V prostorách sloužících veřejnosti (místnosti, schody, chodby) jsou stěny obloženy mramorem a sklem. Některé místnosti jsou zcela jednoduše omítnuty a pouze ve spodní části opatřeny tmavými tapetami fixovanými dřevěnými lištami.
Také podlaha představuje nové řešení: na hrubý beton je nanesena vrstva asfaltu a do ještě měkkého materiálu uložena tzv. nalepením prkna z dubu. Použití linolea zdůrazňuje jeho jednoduchou výměnu, Wagner ho fixuje do rámů z terazza.
Speciální „vychytávkou“ je použití skleněné podlahy ve velkém pokladním sále. Prosvětluje nižší patra. Odvolává se přitom na již existující Zemskou banku a také na podobná řešení ve Francii. Dalším zdrojem přirozeného osvětlení je skleněný strop v obou pokladních sálech. (V pozdějších létech byl doplněn o krycí skleněnou střechu.)
Barevné schéma interiéru: bílá, šedá, černá, stříbrná je narušeno jen v reprezentačních místnostech. V ředitelně vévodí červená, v přijímací místnosti zelená. Obě jsou opatřeny dřevěným obložením stěn do výšky 2,20m. Nad ním je jen textilní paneláž dané barvy. Jednoduchou krásu parket podtrhují koberce firmy Backhausen vyrobené podle návrhů Otto Wagnera. Ve velkém zasedacím sále se dokonce zachoval i koberec impozantních rozměrů 11,1 × 5,5 m.
Interiérové řešení
Stejně promyšleně a symbolicky si Otto Wagner počíná i s konceptem interiérového řešení. Speciálně pro Poštovní spořitelnu vytvoří komplexní vnitřní zařízení: podlahy, obložení stěn, koberce, tělesa ústředního topení, ale také svítidla, hodiny, zárubně dveří a dveře, obložení stěn, pulty úředníků a jejich zázemí a v neposlední řadě psací pulty zákazníků, sedačky, lavice, psací stoly, skříně na oděvy, police a dokonce i trezor. Zcela mimořádné postavení je přiřknuto tělesům ústředního topení ve velkém pokladním sále. Z ryze technického prvku se mění na estetickou dominantu celého interiéru a strhávají na sebe pozornost při prvním vkročení do působivého světlého velkoprostoru.
Materiály stejně jako použité technologie jsou v souvislosti s Wagnerovými znalostmi výrobních nákladů zvoleny s ohledem na způsob využití budovy s maximální odolností. Klíčovým schématem interiérového řešení je hierarchická struktura spořitelny.Vznikly tři definované okruhy uživatel: pohyb veřejnosti, reprezentační místnosti managementu a ostatní vnitřní provoz.
Zřetelně čitelné je to zejména na provedení židle s područkami (model Thonet 6516). V oblasti managementu je židle vyrobena z masivního buku dýhovaného mahagonem a sametovým čalouněním sedáku. Vysoké manžety nohou jsou pobity cínem. To zajišťuje jejich ochranu před opotřebením, ale současně vyjadřuje i vlastní hodnotu chráněného objektu. O stupeň nižší úroveň stejného modelu je již šedě mořena, područky a nižší manžety nohou jsou pobity "jen" hliníkem, čímž je zdůrazněna nižší cena i umělecká hodnota. Nejjednodušší provedení židle určené pro použití v malých kancelářích má dokonce sedací plochu jen z perforované překližky.
Designérskou lahůdkou a ikonou dějin designu přelomu století je sedačka, navržená Otto Wagnerem pro velký pokladní sál. Jednoduchá sedací plocha z perforované překližky spočívá na 5 rámech z bukového dřeva. „Ozdobným detailem" zvýrazňujícím konstrukci jsou šrouby potažené hliníkem. Minimalistické řešení se odráží i v nízké ceně. Sedačka tvarově koresponduje s psacím pultem.
Celé zařízení použité v několika exemplářích je dosud funkční, část Poštovní spořitelny včetně velkého pokladního sálu slouží i v roce 2012 stále svému původnímu účelu. V malém pokladním sále a jeho zázemí je umístěno muzeum Otto Wagner a nechybí ani butik s designovými doplňky.
Centrální část velkého pokladového sálu pod světlíkem slouží symbolicky jako výstavní prostor pro prezentaci architektury a interiérového designu. Na podzim tohoto roku se zde konala výstava Dánský nábytkový design, ve výhledu je expozice tvorby dalšího významného rakouského architekta Theofila Hansena. Protože tento umělec projektoval i brněnské budovy, bude brzy vhodná příležitost Poštovní spořitelnu opět navštívit. Výstava začne v květnu 2013.
Zdroj a více informací na: www.ottowagner.com
Ludvika Kanická
Převzato z časopisu Dřevařský magazín 1-2/2013
www.drevmag.com
