28.06. 2009
Peter Opsvik a dynamické sezení na imm 2009
Recenze
Peter Opsvik, norský designér, který před třiceti lety dal světu židli – klekačku, letos slaví své sedmdesáté narozeniny. Více než 30 let pracuje samostatně a v současné době má v Oslu vlastní designérské studio se sedmi spolupracovníky. Na letošním kolínském Internazionale Möbel Messe (imm) 2009 představil nejen nová křesla a židle – pohupovací a dynamické sezení, ale i svou knihu „Sezení – viděno jinak“, vydanou německy a anglicky. Kniha je sice určena všem, kteří sezením tráví většinu svého času, ale je rovněž nesmírně zajímavá a poučná pro všechny nábytkáře. Na potřebu dynamického sezení místo sezení statického lékaři dlouhodobě upozorňují a na imm 2009 bylo kromě židlí a křesel Petera Opsvika několik zdařilých realizací křesel a židlí s více či méně složitými systémy umožňujícími dynamické sezení.
Peter Opsvik léta detailně studoval různé způsoby sezení v rozličných částech světa lišících se kulturou a životním stylem a ve své knize čtenáře seznamuje s filozofií a problémy sezení. V průběhu historie držení těla při sezení, resp. úprava výrobku (podpěra, polštář, stolička, židle, křeslo, trůn, pohovka atd.) pro sedící tělo, byla různě měněna, od jedné epochy ke druhé, od jedné kultury či kontinentu k jiné kultuře, kontinentu atd. K faktorům ovlivňujícím sezení patří způsob práce, klima, náboženství, hierarchie a existence různých úloh po sociální a funkční stránce. Západní způsob sezení nelze označit jako normu. Někde se sedí se zkříženýma nohama, jinde převažuje „kolenní způsob“, jinde se pololeží atd.
Peter Opsvik upozorňuje na to, že naše společnost – západní společnost – většinu času sedí a jen výjimečně na vhodném sedacím nábytku. Vysoký počet lidí sezením stráví tři čtvrtiny dne. Statické „spořádané“ sezení je vyžadováno již od dětí útlého věku a přece člověk se chce přirozeně pohybovat, houpat, pohupovat, měnit polohy při sezení. Sezení je pojmem popisujícím značný počet způsobů držení těla mezi stáním a ležením.
Proto hlavní téma knihy jsou funkční prvky ve vztahu k ergonomii, což neznamená, že ostatní kritéria jsou méně důležitá, ale nejsou rozhodující. Samozřejmě, že Opsvik navrhuje průmyslový design, který se zakládá na řadě kvalitativních kritérií, jako je vizuelní obraz, dojem, jednoduchost výroby, nenáročnost transportu, technická kvalita, životnost, ekologie, volba materiálu, možnost recyklace a další. Každý, kdo zná jím navržený sedací nábytek, nejen obdivuje nápaditost tvůrce, ale i hluboké znalosti člověka, jeho potřeb, vlastností dřeva a dřevních materiálů, konstrukce, zpracování. Opsvik se rovněž zabývá individuální přizpůsobivostí, flexibilitou a ekologičností výrobků.
Vše, co je živé, se hýbe. A člověk není výjimkou z tohoto pravidla. Proto je třeba navrhovat sedací nábytek tak, aby člověk mohl měnit polohy těla, aby mu bylo umožněno dynamicky sedět. Sedací nábytek by se měl přizpůsobovat přirozenému rytmu člověka, ovšem nenásilně. Signály těla jsou velmi důležité. Opsvik ve své knize uvádí příklad: „Představte si, že jste čestným hostem při určité oficiální slavnosti a musíte sedět na jedné židli na pódiu a všechny oči jsou zaměřeny na Vás. Jak budete sedět? Pravděpodobně tak, jak předepisuje etiketa, tedy s vzpřímenou polohou horní části těla a s k sobě staženýma nohama. Když potom následně přijdete domů a jste sami, zatáhnete záclony na oknech a zavřete dveře. Vezmete noviny a sednete si. Jakou polohu při sezení zaujmete nyní? Pochybuji o tom, že stejnou jako na pódiu. V takové situaci mnoho lidí zapomene na etiketu a naslouchají signálům svého těla. Tato změna se projeví tak, že se tělo pohodlně sesune do záklonu, nohy se ‚necivilizovaně’ natáhnou před sebe, což je blahodárné."
Opsvik ve své knize také upozorňuje: „Lidské tělo je měkké a dynamické, zatím co budovy a konstrukce, které budujeme, musí být tvrdé a statické, aby se nesesypaly. Životní prostředí musí lidem zajistit bezpečí. Design má pro lidské tělo zabezpečit komfort, to je základní pravidlo. Design má tělu dovolit v co největší možné míře, aby se samo rozhodovalo o změně polohy. Místo toho, aby tělo bylo vystaveno tuhé zkoušce a bylo nuceno k tomu, přizpůsobovat se náladám designéra. Židle, na které člověk sedí a která je v úzkém kontaktu s lidským tělem by neměla být tuhá struktura. Sedací nábytek má sloužit jako prostředek mezi dynamickým tělem a statickým architektonickým prostředím a musíme vždy vzít v úvahu, že je sedací nábytek určen pro dlouhodobé používání. Kusy nábytku, s nimiž je naše tělo v dlouhodobém kontaktu, by měly určité části těla, které potřebují oporu, dlouhodobě podepírat, ale současně být v souladu s požadavky našeho těla co do volnosti, pohyblivosti a proměnlivosti. Abychom toho dosáhli, musíme tělo obklopit dynamickým prostředím“.
Kniha je nádherná a velmi obsáhlá, určitě by bylo velkým přínosem ji – pokud by se toho nějaké nakladatelství ujalo a autor souhlasil – přeložit a vydat česky nebo slovensky. A ještě vysvětlím, jak jsem k té knize přišla: Při tiskové konferenci 20. ledna konané na imm přímo v exposici s dynamickými židlemi byl Peter Opsvik excelentní ukázkou dynamického člověka. Bleskově měnil polohy těla, pomocí obyčejného dřevěného skládacího metru vytvářel ve velké rychlosti tvary židlí, pohupovacích, zavěšených atd., takže maličký fotoaparát nedokázal zachytit vše. Protože sleduji dlouhodobě tvorbu tohoto legendárního designéra a několikrát jsem se s ním v předchozích letech na imm setkala, dala jsem mu po tiskové konferenci naši knihu (Prokopová, Müller, Maňák): „Byt, který se Vám přizpůsobí. Ergonomie. Design. Pohodlí. Zdraví“ a dostala od autora s osobním věnováním jeho úžasnou knihu.
Ing. Helena Prokopová
Cech čalouníků a dekoratérů
Foto: archiv autorky
Převzato z časopisu Stolařský magazín 5/2009
www.stolmag.com
