24.05. 2014
Podoby tvorby Jaroslava Rösslera
Historie a osobnosti
Jestliže patříte mezi obdivovatele meziválečné avantgardy a fotografie obzvlášť, jistě jste si nenechali ujít výstavu Jaroslava Rösslera v Topičově salónu v Praze . Triáda kurátorů Petr Štěpán, Ilona Víchová a Josef Moucha představili významného umělce nejen z toho nejznámějšího úhlu pohledu, tedy jako fotografa z uměleckého sdružení Devětsil a protagonistu prvorepublikové avantgardní fotografie, ale i jako malíře a kreslíře a později také fotografa z období šedesátých let.
Výstava začíná kresbami uhlem z první poloviny dvacátých let. Kompozice kombinující geometrické útvary a (ženskou) postavu často charakterizovanou mystickým gestem rozpažených rukou, nemohou zapřít vliv Františka Drtikola, v jehož ateliéru se Rössler vyučil. Dlužno říci, že svým neúnavným experimentováním s geometrickými a světelnými kompozicemi však nepochybně mladý učeň inspiroval i svého mistra. Navzdory své introvertní povaze se Jaroslav Rössler stal členem sdružení Devětsil, vůdčího avantgardního hnutí u nás, údajně díky Teigeho ocenění jeho fotografického díla. Ten jej prý poté, co uchváceně zvolal „Vždyť je to lepší než Man Ray!" přijal jako zprvu jediného fotografa sdružení.
Abychom se však vrátili ke koncepci výstavy, ta kromě zmíněných kreseb představila také kvaše a tempery, ve kterých Rössler hledá svůj výrazový jazyk a kde můžeme sledovat zřejmé vlivy, které zpracovává - kubistické či kuboexpresionistické (např. Démon, 1923) nebo „šímovské" (Parník, 1925, Žena a loď, 1925). Malíř Josef Šíma byl zřejmě umělcovou inspirací i lidsky spřízněnou duší, soudě podle toho, že byl jediným českým umělcem, kterého Rössler při svém pozdějším pobytu v Paříži navštívil. Jako mnozí jiní současníci byl Jaroslav Rössler Paříží okouzlen. Odjíždí sem se svou partnerkou, fotografkou Gertrudou Fischerovou (s níž se seznámil u Drtikola, a jejíž podobu nalézáme na mnohým fotografiích i malbách) poprvé roku 1925 na půlroční pobyt, podruhé pak v roce 1927, kdy setrvává celých osm let. Úspěšně se živí reklamní fotografií a jistě by zůstal déle, nebýt osudné pouliční demonstrace v roce 1935, při jejímž fotografování je zadržen a po půlročním vězení vyhoštěn ze země.
Následuje přetržka vyplněná starostmi s vedením živnosti fotografického ateliéru na pražském Žižkově. K většímu tvůrčímu vzepětí dochází až v padesátých a šedesátých letech, což je druhé období, které současná výstava představila. Charakter snímků je však zřetelně odlišný, i když i v této době zkušený fotograf samozřejmě čerpá ze znalostí a experimentů první fáze. A opět jde nepochybně o jedny nejoriginálnějších děl, kterými česká fotografie přispěla ke světovému vývoji oboru. Rössler opouští původní puristické geometrizující tvarosloví směrem k informelu, používá techniky prizmatu (snímání přes dvojlomý hranol), solarizace, Sabatierova efektu či (opět) jeho oblíbenou techniku fotogramu. Práce z této doby mají více lyrický, oduševnělý a subjektivní charakter, což je patrné i při srovnávání děl z obou period, které jsou v rámci expozice často kladeny vedle sebe.
Dílo Jaroslava Rösslera výrazně vystupuje z české meziválečné fotografické produkce, v širším kontextu bývá přiřazován k osobnostem jako Man Ray, László Moholy-Nagy či Alexandr Rodčenko. Stejně jako oni není pouhým fotografem, ale moderním umělcem se širším záběrem a výrazovými prostředky. To dokládá i jeho malířská a kreslířská tvorba, jakkoliv nebyla inovativní, ale měla spíše „doplňkový" charakter. Prezentované práce z šedesátých let tento neutuchající tvůrčí elán a potenciál dokládají . Ke zhodnocení Rösslerova díla a utvrzení v povědomí široké veřejnosti došlo se zpožděním v podstatě až na počátku tohoto století zásluhou kurátorů Vladimíra Birguse a Jana Mlčocha (rozsáhlá výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu v roce 2001). Výstava v Topičově salónu se nyní zasluhuje o upevnění tohoto postavení.
Andrea Bartáková
Jaroslav Rössler, fotografie, kresby a malby z let 1923 - 1978
