25.04. 2014 - 31.05. 2014
Pozice
Výstavy
V Galerii UM na VŠUP/Umprum se otevírá výstava Terezy Fišerové a Evžena Šimery Pozice.
Jaké pozice může divák na výstavě zaujmout a v jakých se nacházejí vystavené objekty? Metody specificky vlastní Tereze Fišerové a Evženu Šimerovi zůstávají rozeznatelné, jejich autorství však již zdaleka není jednoznačné. Dochází tak k definování různých pozic v obecných možnostech výstavy. Výsledkem je soubor objektů, jejichž (ne)využití člověk může a nemusí odhalit. Pozice díla se stane nejasná, pozice diváka nejistá.
Při vstupu do výstavy jsme zvyklí rozhlédnout se a promyslet možné cesty prostorem. Pohyb vytváří význam vystaveného. Architekt, kurátor i umělec s aktivním pohybem počítají a význam výstavy bývá postupně skládán v čase i prostoru. V případě výstavy Terezy Fišerové a Evžena Šimery jsme však spíše než sčítání svědky odčítání. Postupně ztrácíme iluze, informace se vzájemně negují. Každý další úhel pohledu, každá další pozice, kterou zaujmeme, znamená překonání předešlého.
Z prvního místa, ve kterém se na výstavě ocitáme, vidíme soubor trojrozměrných objektů rámovaných zdmi místnosti. Pletená šála, sloup a deska jen lehce vystupující z úrovně podlahy, vše je usazené v ploše imaginárního obrazu. Každá část přítomného souboru odkazuje k historii uměleckých disciplín, sloup vzdáleně připomíná antickou architekturu a šála by mohla odkazovat k feministickým pletacím projektům. Důležitější než jednotliviny je však celek, směřující k tázání se po situovanosti člověka. Kde je místo diváka a jaká je jeho role?
Pro zodpovězení otázky musíme do výstavy vstoupit, překročit hranici vymezenou šálou a stát se součástí instalace. V tento okamžik se pohled z vnějšku mění, z plochy vystupují reálné trojrozměrné objekty a namísto jednoho celistvého obrazu vzniká řada dílčích pohledů. Jednolitý obraz se tak rozpadá a na jeho místo se dostává nekonečné množství situací. Princip vstupování do obrazu známe například od Esther Stocker, která s pomocí geometrických tvarů vytváří dokonalou iluzi perspektivy. Blízkost bychom mohli hledat i v konstruktivistickém experimentování El Lisického, který chtěl divákům ve svém předváděcím prostoru pro Proun umožnit, aby zažili pocit pohybu uvnitř samotného obrazu. V čem se současná výstava od obou příkladů liší?
Tereza a Evžen pracují s civilnějšími materiály než zmínění. Namísto jednoduše barevných destiček se uchylují k amorfní šále z vlny v cihlovém nádechu, nebo k jemně nabarveným papírům. Především pak mnohem spíše než o iluzivnost prostoru usilují o tematizaci iluzivnosti účelnosti. Věci, které se zdály mít jasnou podobu, a tím i účel, se s měnící se pozicí diváka rozpadají. To, co se zdálo být sloupem, je jen jeho simulací, to co bylo neviditelné, náhle vystupuje z plochy stěny a vytváří obraz v obraze. A nakonec i ten, kdo jako by jen mimochodem přišel na výstavu, se stává její nedílnou součástí. Sám vstupuje do její choreografie a proměňuje se v jednu z vystavených iluzí. Sám se vidí jako jeden z obrazů na stěně, další návštěvníci ho sledují jako živého herce pohybujícího se v dramaticky nasvíceném geometrickém prostoru. Vystavené objekty se proměňují v kulisy, stávají se zástupnými znaky skutečných děl. A stejnou součástí kompozice se stává i divák, osvícen lampou, promítán na bílé plátno, zploštěn a odosobněn. Vnikl do obrazu, stal se součástí výstavy.
Evžen Šimera
Studia:
2010-2013 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, PhD.
2005 Middlesex University London
2000-2006 Academy of Fine Art, MgA., ateliér Václav Skrepl
Ocenění:
2009 Cena kritiků pro mladou malbu, Galerie kritiků, thw ICA Czech section
Tereza Fišerová
Studia:
2011-2013 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (MgA.)
2012 studijní stáž - École supérieured'art et design Marseille-Méditerranée, Marseille
2008-2011 Ústav umění a designu, Západočeská Univerzita, Plzeň (BcA.)
Johana Lomová
Více informací na www.umprum.cz
VŠUP/ Umprum, nám. Jana Palacha 80, Praha 1
Otevřeno pondělí až sobota od 10 hodin do 18 hodin
Vstup zdarma.
