28.06. 2009
Práce šlechtí člověka, pokud ho neudolá
Recenze
Odborný seminář Propojení ergonomie s praxí, uspořádaný firmou PADSY CZ, s. r. o. ve spolupráci s fakultou biomedicínského inženýrství ČVUT a Českou ergonomickou společností, proběhl na počátku letošního roku v budově ČVUT fakulty biomedicínského inženýrství, Kladno-Sítná. Setkání si vytýčilo sblížit podnikatelskou, odbornou a akademickou společnost. Zahájil je Miloslav Pleyer z pořádající firmy. Účastníci obdrželi kopii prezenční listiny s kontaktními adresami a sborník se základními přednáškami plus CD (e-mail: pleyer@padsycz.cz). Ke cti pořadatelů dlužno poznamenat, že semináře se účastnili také studenti.
Ergonomie je vědecká disciplina, optimalizující interakci mezi člověkem a dalšími prvky systému a využívající teorii, poznatky, principy, data a metody k optimalizaci pohody člověka a výkonnosti systému. Tuto definici IEA - Mezinárodní Ergonomická Asociace – přijatou na 14. kongresu v San Diegu v roce 2001 zmínil v úvodu své přednášky Výuka ergonomie na fakultě strojní ČVUT Prof. Ing. Lubor Chundela, DrSc., s tím, že systém člověk – technika – prostředí je nezbytné posuzovat nejen z hlediska ergonomie, ale i bezpečnosti a hygieny práce (Ergatičnost strojů a zařízení, autorova doktorská disertační práce, FS ČVUT Praha, 1986). Během osmdesátých let byl formulován princip ergatického pojetí a definice: Ergatika je vědní obor, který optimalizuje systém člověk – technika – prostředí, s cílem zajistit pohodu člověka a zabránit ohrožení jeho zdraví úrazem či nemocí, při optimalizaci výkonnosti systému. Profesor Chundela, mimo jiné autor skript Laboratorní cvičení, ergonomické tabulky, Ergonomie a Strojírenská ergonomie – příklady, vychází z přesvědčení, že v nich uváděné náměty, doporučení a parametry neslouží pouze jako podklad ke zkouškám, ale mají čtenáře inspirovat a umožnit jim aplikaci ergonomických poznatků v činnosti pracovní i mimopracovní. Jedině tak je možné vytvářet optimální podmínky pro zvyšování výkonnosti, spokojenosti a pohody každého z nás. To bylo také předmětem dalších příspěvků i diskuse.
Snad mohu podotknout, že čtenářů Stolařského magazínu se týká jak problematika pracovního prostředí od zpracovávání základních surovin, tak koncepce výrobních, kancelářských a dalších pracovišť či vlastnosti produktů. K čemu by bylo optimální pracovní prostředí jakéhokoliv druhu, pokud by výsledkem byly předměty v nejhorším případě až zdraví škodlivé, byť třeba působily přitažlivě? Avšak ani sebelepší prostředí a výrobky nemohou kompenzovat nevhodnou životosprávu, pohodlnost či nedostatek pohybu.
Bohužel, ani v pracovní sféře nebývá situace optimální – podle sdělení některých účastníků například v provozech, ve kterých působí manuálně pracující cizinci po předpokládanou časově vymezenou dobu, nerespektují majitelé nejen ergonomické zásady. Na druhé straně vídáme předměty, designově se tvářící, ale potenciálně nebezpečné.
A co v podstatě deprimující, stresující, avšak honosně působící pracoviště „bílých límečků“. Výhodami a nevýhodami těch velkoprostorových tzv. open space se věnoval ve své přednášce PhDr. David Michalík, PhD., z oddělení psychologie Ope MV ČR.
Z příspěvku ing. Václavy Pokorné z fakulty strojní v Plzni zdůrazňuji požadavek, aby Ergonomie jako vědní obor byla zařazena do studijního programu všech vysokých škol technického směru včetně simulačních nástrojů počítačových softwarů. Podle mého mínění i na školách uměleckého směru se zaměřením na design. Cituji autorku: „Ergonomické projektování, pomocí celé škály nástrojů, simuluje člověka při práci. Pro studenty jsou názornou ukázkou teorie... Často si (totiž) neumějí představit důsledky nedodržených parametrů či rozměrů... Zde si mohou pomocí knihovny nástrojů ověřit, zda je pracovní úkon proveditelný z hlediska lidských možností“.
Osobně se domnívám, že pro méně zkušené či nedbalé projektanty a návrháře by byla účelná knihovna nástrojů, která by je varovala – tady uživatel narazí, o tohle se přerazí, tohle ho oslní/oslepí, tato provozní vazba je zhůvěřilá... Někdy se ovšem zdá, že i bez vědeckého či naopak jakkoliv formulovaného alternativního přístupu, pouze s jistou mírou představivosti a citlivosti a u vědomí „Nečiň jinému to, co nechceš, aby jiní činili Tobě“, by bylo možné navrhovat prostředí a věci přiměřené – s lidským měřítkem a šetrné i vůči zdrojům.
Závěrem zmíním příspěvek ing. Heleny Prokopové Dynamické sezení na IMM 2009 v Kolíně nad Rýnem, v němž zmínila Petera Opsvika, autora knihy Sezení, viděno jinak, vydané u příležitosti jeho 70. narozenin a představené na IMM. „Naše svaly jsou stvořeny pro dynamickou činnost a ne pro statické zatěžování. Je pro nás méně únavné, jestliže je použijeme“. K tomu ing. Prokopová připomíná důležitost dynamiky, pohybu, měnění poloh, nikoliv hledání stabilní optimální polohy či tvarů kopírujících tělo, jak jsme svědky u některých mladých designérů.
Doc. akad. arch. Ivana Čapková
VŠUP Praha a VOŠ a SPŠ ve Volyni
Převzato z časopisu Stolařský magazín 4/2009
www.stolmag.com
