29.10. 2013
Praha svítila Signalem
Recenze
Světlo jako spojení jako signál.
Praha v posledních pár dnech svítila více než obvykle, a následkem toho jsem poprvé v životě zažila v naprosto tmavém parku davy lidí a nebála se tudy projít. Pro mě atmosférou nejsilnější zážitek byl právě tady, ve Vojanových sadech, kde jsem vešla do tmy a hledala světlo, tak jako všichni ostatní, vypadající jako černé kulisy sobě navzájem, sledujíce cestu osvícenou Měsícem, vedoucí k znovuse-obnovujícím tvarům.
Celé to místo bylo jako stvořené pro tuto instalaci. Nic není na první pohled vidět. Nikde nic nezáří ani nekřičí o pozornost. Oči mi těkaly ze strany na stranu, abych nic neprošvihla, až najednou jsem uviděla slabounkou zář čehosi. „Támhle to je!" Nešla jsem po cestě, vzala jsem to přes trávu (ale ne za páskou) spíše bahno (trošku pršelo), abych tam byla co nejdřív. Plno lidí, kteří se tlačili před jezírkem tajili dech nad doznívajícím světlem jednoduchých tvarů v netrpělivém očekávání, které začne jako první opět svítit. Toto postupné, ne úplné zeslabování dávalo prostor, prostor vychutnávat si světlo v jeho různých podobách, možná etapách života, a prolínat do něj místo, čas a sebe. Docela přesně si to dokážu představit mimo tento festival; jdu v noci parkem (to je hodně nepravděpodobné, jedině že by byl můj) a jen tak si sednu na trávu a dívám se, jak si tady hraje světlo od Prokopa Bartoníčka. Chci ty obrazy ve vodě a sítě Prokopových pavouků.
Prokop Bartoníček; poznala jsem ho asi na gymplu, respektive já byla na gymplu a on v časopise o nadějných umělcích. Tu stránku jsem si vyrvala a mám ji dodneška. Asi na tom "nadějném umělci" něco bude, kdy jeden z možných důkazů může být právě tato nejnovější práce světelné instalace, kterou vytvořil pod svojí značkou PEBE.
Jediné, co rušilo celkový tajemný vzhled, byla páska zákaz vstupu, i když chápu, že tam byla nutná. Aby to ale bylo vizuálně dokonalé, co tam dát příště třeba drátek pod proudem?!
Celý festival Signal byl skvělou akcí, která byla přístupná pro všechny obyvatele města, turisty, náhodné kolemjdoucí, no prostě pro všechny od půl osmé do asi půl jedenácté. Tým, který tuto akci připravoval,do toho dal maximum a výsledek jde vidět. Takže stojí za to dělat věci pořádně! Každý kdo akci navštívil, i kdyby jen jednu instalaci, ocenil, jak je to do puntíku dobře vymyšlené a že ten zážitek prostě potěší.
Petřínský maják - nechme ho tam napořád! Hledá ztracené a směruje odvážné.
Nemám ráda, když někdo píše, prošvihnete-li nějakou akci, že jste o hodně přišli, a tak jen napíšu: příště určitě zajděte na jedno (a) světlo.
