20.04. 2024
Praktičnost a ergonomie jsou architektům a designérům stále cizí
Ergonomie
Souvisí to s tím, že jsou tradičně profesně příliš sebestředně zaměřeni na konstruování a estetiku. Přiznávají sice, že jejich obory jsou velmi multidisciplinární, takže jsou spíše manažery spolupráce řady odborníků, než by byli sami znalci všeho, ale možná trochu nevědomý, avšak bohužel silně fungující egoismus jim velí upřednostňovat vlastní dílčí znalosti oboru než respektovat doporučení jiných. Hlavní chyba spočívá v nedostatečné odborné znalosti toho, pro kterého jsou projekty určeny. Ta se nedá nahradit omezeným průzkumem názorů veřejnosti, která logicky zdůrazňuje, co si přeje a ne to, co je pro člověka zdravé.
Projevuje se to často a v mnoha situacích, ale ta nedávná je ukázková. Došlo k naprosto nevhodnému sporu o zastřešení vchodů do pražského metra na rekonstruované stanici Náměstí Jiřího z Poděbrad. V diskusi zazněly oprávněné argumenty o nebezpečné kluzkosti a námraze na schodech vinou vlivu deště, mrazu a sněhu, doplněné také poznámkou o vlivu srážek na eskalátory, ale nakonec měl větší váhu názor spojený s estetikou působení hmoty zastřešených výstupů z metra na vzhled náměstí! Tento velmi formální úhel pohledu bohužel podpořil i institucionální postoj pražského Institutu plánování a rozvoje, o kterém je známo, že si svou veřejnou popularitu mezi laiky vybudoval na efektních metodách prezentace moderního architektonického stylu. Podstata spočívá v tom, že kvalitní projektant umí navrhnout zastřešení vstupy do podzemí tak, aby ladily s prostorem náměstí. Proto odmítání stříšek je jen problémem lhostejné ignorance.
Zastánci dominantní estetiky jistě nemají důvod si všímat článků v médiích, které upozorňují na to, že než bude magistrát a jeho dopravní podnik pokračovat v masívní propagaci budování dalších tratí tramvají a metra, měli by nejdříve důsledně zkontrolovat a opravit nekvalitní vstupy do podzemní dráhy. Chybí jim toho víc než jen zastřešení. Na schodištích, kde nejsou souběžné eskalátory, je třeba připojit úzké pásy pro zavazadla na kolečkách a jízdní kola, jaké známe ze sousedních zemí. Mamince s kočárkem někdo pomůže, ale ostatní lidé včetně seniorů s nákupními kolečkovými taškami musí svá často těžká zavazadla uchopit a nést sami. Mezi cyklisty také nejsou jen zdraví sportovci. Je známo, že někteří starší lidé mající problém s delší chůzí používají jízdní kolo jako zdravotní pomůcku. Na rozdíl od zemí, kde je kolo běžné jako v Nizozemí, si toto nejsme schopni si dostatečně uvědomit. Odpověď na otázku užívání výtahů je zřejmá: ergonomicky i ekologicky nejsou pro majitele zavazadel na kolečkách a jízdních kol určeny.
Pražské metro je ukázkou, jak projektanti také nezvládají problematiku osvětlení nezastřešených schodišť. Navrhují svítidla při zemi, která svou vzdáleností a úhlem záření nedovedou vytvořit rovnoměrně osvětlenou plochu bez zkreslujících stínů, což je u rizikového prostoru nezbytnou podmínkou. Do nedostatečně čitelné plochy pak vnášejí zejména nejen pro stoupající, ale i pro klesající chodce oslnění nedostatečně odstíněnými svítidly. To brání i přiměřenému vnímání mokrých nebo zmrzlých kluzkých částí schodišť. Přitom technologicky problém osvětlení a oslnění dokážeme dnes řešit. Musí se to ale umět a chtít.
Známým problémem je i nedostatečně výrazné označení vstupů do metra v běžné městské zástavbě. Sebestředným Pražákům to samozřejmě nevadí, oni své město znají. Ale co pohostinnost pro návštěvníky, s níž tak s oblibou manipulují různé propagační texty? Magistrát sice nyní přišel s novým výraznějším značením vstupů do metra, ale jeho provedení opět prozrazuje, že nebylo konzultováno s vědci oboru vizuální komunikace. I mezinárodně populární grafická značka londýnského metra neopomíná ve své skladbě zapojit vysvětlující heslo UNDERGROUND, ale my do sebe zahledění Češi si myslíme, že náš místní logotyp musí všichni hned pochopit. Pokud nové pražské značení nepoužívá obecný piktogram pro podzemní dráhu, musí mít doplněno heslo METRO-A (METRO-B…) a komunikačním zkvalitněním by byla i noci prozářená barevná plocha vztahující se k dané lince, která zatím funguje spíše nebarevně. Bohužel špatným příkladem při řešení městské vizuální komunikace byla nedávná soutěž, u které nedostatečně odborná porota nedovedla posoudit objektivně testovatelné parametry čitelnosti a srozumitelnosti a teď se „musí“ provádět (naprosto laický a nedostatečný) ověřovací průzkum mezi veřejností. Prozrazuje to, že odborný orgán magistrátu – IPR nemá představu o tom, prostřednictvím jaké odborné profese uvedené kvality testovat.
Satirik by komentoval celou situaci s břitkým humorem: Ono ti chudáčci ale za to nemohou! Vždyť smyslová a komunikační interakce člověka s architekturou a designem se u nás stále ještě neučí. Komentář prakticky uvažujícího realisty by uvedl, že rozměrová problematika, osvětlení a mikroklima se trochu učí, ale nakolik jsou dány technickými normami, počítají, že jejich požadavky vloží do příslušného software a neučí se o nich důsledně přemýšlet.
Tomáš Fassati, Česká ergonomická společnost
Obrázek:
Metro - v noci vynikne problém osvětlení schodů. Označení METRO má vyčnívat nad obrubu schodiště.
