19.08. 2022
Profesní etika (designéra) až na prvním místě
Design v souvislostech
(Úvod do seriálu)
Formulaci naznačenou v názvu známe ve spojení s penězi. V souvislosti s nimi mají lidé na mysli, že nebývá zvykem vyzdvihovat peníze na vrchol důležitosti, ale „realita“ je tam stejně vnutí. To je samozřejmě jen úhel pohledu těch, kteří to tak z různých důvodů chtějí vidět, a protože si netroufají otevřeně obhajovat tento nepříliš hodnotný postoj, tak se pokrytecky skrývají za rádobyvtipnou formulaci. Nedávná totalita, která nadlouho ovlivnila českou společnost, byla plná takových výmluv, vzpomeňme jen na „Proti větru se čůrat nedá“, „Kdo nekrade, okrádá rodinu“ nebo na „zákon padajícího h….“. Když vtip a humor pomáhají v těžkostech, je to dobré, když jsou zneužívány pro maskování nepoctivého jednání, zaslouží si opovržení.
Etiku nedávají lidé na prvé místo z různých důvodů. A je dobré tomu rozumět. Někdy jde přímo o špatný úmysl, jindy jen o nepochopení souvislostí. Ten druhý důvod souvisí s tím, že etické principy někdy provazují jednání člověka i skupin lidí velmi nenápadně a k rozeznání je třeba dostatečná interpersonální nebo také existenciální inteligence. Etické souvislosti tedy mohou (ale nemusí) být složité. Přitom někteří myslitelé například Skot David Hume, jsou přesvědčeni, že pro rozeznání poctivého jednání stačí dostatečná vnímavost, která spolupracuje se svědomím. Ta ovšem musí být podložena přiměřenou zkušeností. Zkušenost nezískáme jen díky toku času, ale zejména tím, že se budeme dění kolem sebe snažit vnímat nepovrchně, přemýšlet o něm, případně diskutovat. Lidé, kterým etika není lhostejná, spíše mohou trpět mírnou nejistotou o správnosti svého pohledu na poctivost, než si být zcela jisti. Hodnoty, kterými se etika zabývá, nejsou příliš relativní, ale subjektivní úhel pohledu různých typů lidí je může trochu zpochybnit.
O etice není snadné s lidmi mluvit. Mnozí totiž propadají nepříjemnému pocitu, že se tak může odkrýt nedobré jádro jejich postoje, a tak se diskusím raději vyhýbají. S chutí také bývá zneužíváno slovo „moralizování“, které je přehnaně vnímáno jako nepatřičný komentář lidského jednání. Je důležité si uvědomit, že nikdo nejsme bez chyb, a proto určitě neplatí, že ten, kdo o etice mluví, musí být sám příkladem. To je nesmyslně zavádějící. Nejlepší je, když dokážeme v souvislosti s etikou mluvit o vlastních chybách, to se nikoho nedotkne a nejlépe to dokáže druhé přivést k pochopení podstaty.
Taky je někdy problém dávat někoho za příklad slušného chování. Ale bez dobrých příkladů se neobejdeme. Jen musíme najít cestu, jak je komu nejlépe nabídnout. V českém prostředí máme dva nedávné příklady, Jana Patočku a Václava Havla. Oba hlasitě vyzdvihovali, co je správné a byli ochotni proto to obětovat nejen osobní pohodlí, ale mnohdy i mnohem více.
V tomto seriálu se budeme pro názornost zabývat typickými situacemi v prostoru užitého i volného umění. Etické principy se v každém sociálním prostoru dají vyjádřit souhrnnou formou profesních kodexů. Ty mají vztah k obecnějším dokumentům nazývaným Deklarace společenské odpovědnosti. Důležitou cestu k etice představuje systém etické výchovy. Konkrétní problémy v praxi pak mohou řešit etické komise. Tím vším se budeme postupně zabývat. Přivítáme, když budete chtít také přispět svými krátkými texty.
Tomáš Fassati
