29.10. 2021
Raději Fotograf Festival než Designblok?
Design v souvislostech
Co poradit inteligentním designérům v době, která je charakteristická izolací jedinců v sociálních bublinách a nedostatečnou komplexností jejich poznání? Co poradit designérům, kteří by rádi dělali náročný umělecký výzkum, ale sebekriticky si uvědomují, že na něj nemají?
Dnešek výrazně dělí odborníky každé profese do dvou skupin. První jsou specialisté typu „I“. Grafická podoba hlásky naznačuje, že se zaměřují do hloubky svého oboru, ale nevědí moc o oborech příbuzných a dalších, nebo je nevnímají dostatečně komplexně, systémově. Druhá skupina je nazývána „odborníci typu T“, kde grafické podoba hlásky vypovídá nejen o hlubší specializaci, ale také o dostatečných přesazích do komplexu celkové reality.
Naše školy konzervativně vzdělávají designéry zatím stále spíše pro prvý typ odbornosti. Tu druhou si proto musejí tvůrci doplňovat sami podle svých schopností, ke kterým patří zejména vyšší typy inteligence interpersonální a ekosystémové. Ti, kteří na to mají, proto odpovědí na otázku v nadpisu tohoto článku: Jdu na Fotograf Festival a Designblok přenechám fotografům, aby získali představu o jiných oborech. Letošní Fotograf Festival přitom nenabízel jen posílení přehled po umění fotografie, ale mnohem více. Už svým tématem Pozemšťané – Pozemšťanky (prezentovaným bohužel komunikačně pokleslou formou PozemšťanéÜky) naznačoval, že se věnuje aktuální problematice postavení lidí na Zemi. Při užití dnes stále užitečnější myšlenky „Méně znamená více“ pak stačilo navštívit jedinou výstavu s názvem Metabolický pohled v Galerii AMU na Malé Straně. Už jen pokusy o interpretaci obsahu vystavených audiovizuálních výtvorů byly přínosné pro posilování vyššího typu vizuální gramotnosti, s jejímž rozvojem se autoři užité tvorby většinou moc netrápí.
Například video Botanical Anežky Horové se snažilo kombinací dětského pohledu na přírodu a halucinace pocitu splynutí s planetárním metabolismem podnítit v divákovi přesvědčení, že je nedílnou součástí ekosystému, na němž je plně závislý a musí jej respektovat. Unity of monoculture Světlany Malinové a Matěje Martince připomínalo prostřednictvím jednolité kompozice tropických palem, že i z původních přirozených prvků pralesa bohužel civilizace vytváří problematické technologické produkty. Jiná díla již opouštěla přírodní prostředí a zaměřovala se na části celkového planetárního metabolismu fungujícího v technosféře. Například výzkumné video z expedice do poloautomatizovaného kontejnerového terminálu v Rotterdamu (Horová, Burda, Fekete), či ještě dále, až do digitálního prostoru posunutý audiovizuální esej Land of the Cruciform Sun Aleše Zůbka zobrazující moment morfózy světa do těžko člověkem vnímatelného přehuštěného mausolea informací.
Výstava Metabolický pohled byla příkladem typického současného pokusu o nabídku významných sdělení, která se neobejdou bez galerijní edukační podpory. Bez ní totiž vystavená díla mohou zůstat převážně v základní pocitové rovině, nepropojit se dostatečně s ostatními a nepodnítit krystalizaci potřebného, společensky přínosného poznání. Přiznejme si, že i při vyšší úrovni lidské a umělecké zkušenosti odcházíme často z výstav jen s příjemným pocitem uspokojení, že vystavená díla v nás vzbudila emoce, které potvrdily požadovanou „uměleckost“, jež je stále hlavním kritériem celého „uměleckého provozu“.
GAMU je malá galerie neoplývající edukátory. Jejich funkci však mohou splnit učitelé, kteří by na výstavu přivedli své žáky. To, že podle slov pracovníka galerie sem školy nechodí, signalizuje mj. známý problém, že sami pedagogové běžných škol většinou na edukaci v prostoru soudobého umění rezignují. Kurátor výstavy Lukáš Likavčan však nabídl přesvědčivý edukační text na tištěném letáku. Říká v něm, že lidská ekonomie je pouze pokračováním „hospodaření přírody“ a že je dobré umět civilizační pojmy „logistika“ nebo „infrastruktura“ vnímat také u ekosystémů, například u jevů jako jsou potravinové řetězce nebo fotosyntéza. To nám umožní chápat lidskou kulturu jako součást přírodního metabolismu. Potom můžeme přínosným způsobem kolem sebe vnímat zvířata, rostliny, houby, bakterie a neživé předměty i celá společenství organismů, které k nám neustále přátelsky promlouvají, ale často nás i varují.
Opakovaně jsem se pokusil soustředit na návštěvníky výstavy v Galerii AMU, abych bohužel zpozoroval, že leták s edukačním textem si téměř nikdo do ruky nevzal. Převažující konvenční preferenci „umění pro umění“ to jistě nevadí. Pokud se ale necháme inspirovat myšlenkovým nábojem výstavy, uvědomíme si, že v celku „ekonomie“ naší pozemské existence je každý dostatečně nevyužitý sociální potenciál umění trestuhodnou nehospodárností.
Budeme-li věřit, že nepřítomnost edukátora na výstavě nemusí vadit nejinteligentnějším studentům designu, pak umožní vystavené práce tvůrcům lépe proniknout do problematiky navrhování a jeho vlivu na naše prostředí. Pro pedagogy je pak užitečné sledovat, nakolik umělecký výzkum dané problematiky je pro umělce sdílnější než výzkum vědecký. Odpověď nemusí být vůbec jednoznačná. Je to velmi aktuální otázka, neboť hlavními pedagogy na školách designu nejsou vědci, ale umělci.
Tomáš Fassati
