19.02. 2011
Rok v designu
Design v souvislostech
Už je to zhruba rok, co jsem se setkal v kavárně s Lenkou Žižkovou a od té doby více či méně dobrovolničím pro designový Cabinet. Vzhledem k výročí jsem se rozhodl sepsat pár neformálních řádků o tom, jak se mi jeví český design od doby, co jsem jako nováček do něj nahlédl.
Nejsou to nějaké převratné informace, přesto nějak cítím potřebu následující řádky napsat. Z popisu celé situace záměrně vyřazuji náš stát, protože každý, kdo se jen v zimní pochmurné dny do novin podívá, patrně nahlíží, že tato instituce pozbyla svého smyslu. Nyní však od začátku a odlehčeně.
Po chvíli rozkoukávání jsem zjistil, že se v zásadě pod označením „český design“ skrývají dvě kategorie. Jednou jsou haut výrobky, prodávané ve specializovaných obchodech, jejich cena a praktičnost je téměř tatáž jako u uměleckých děl. Prodavač či lépe obchodní asistent se na vás podivně tváří, když si nechcete koupit tenkostěnnou sklenici za litr, vaše argumenty, že si ji můžete tak akorát vystavit na polici, protože při lehkém ťuknutí by z ní nic nezbylo, jsou vyvráceny tím, že je to mistrova práce a váš dotaz je ignorantstvím.
Druhou podobou našeho designu jsou studentské pařby různého druhu. Krystalickým případem jsou designové a módní akce Fler, částečně pak i Designblok, spadají sem i některé módní butiky. Takové akce nelze než vítat, ale problém je, že jakožto lehce usedlý člověk (byť mladý, pozn. DC CZ) si na nich nemám co koupit. Ne snad, že bych byl takový staromilec či odpůrce nových tvarů, ale náušnice z lega či PET flaškové brože už nejsou můj šálek kávy.
Doufám, že v předchozích, kategorizujících odstavcích bylo možné nalézt nadsázku, kterou jsem se snažil záměrně použít pro lepší kontrast obou těchto kategorií. Jde mi v zásadě o to, že téměř neexistuje grupa, která kombinuje pěkný design, materiálovou solidnost a příznivou cenu. Samozřejmě, že podobné výrobky mohou vznikat jen při bližší spolupráci průmyslu a designérské obce, avšak tuto písničku už zná asi každý, proto pojďme dále.
Trochu jsem udiven nemotorností v otázce ochrany autorských práv, jakoby si někteří designéři nebyli schopni pohlídat své záležitosti a pak bohémsky přicházejí o příjmy.
Dalším bodem je veřejnost a její vkus. Dokud se české, běžně konzumované seriály a filmy budou odehrávat ve sladkobolných interiérech, nemůžeme čekat zlepšení. Inspirace pro běžné publikum tu je ryze negativní. Na druhé straně se nelze divit, že každý nemá na investice podle představ designérů. My jako veřejnost zkrátka potřebujeme Ano šéfe! nejen v kulinářské oblasti.
Dost ale bylo negativních záležitostí. Velkým plusem je to, že design se spolu s architekturou stává tématem v novinách a časopisech, že si lidé pomalu uvědomují, že baroko je možné pouze jako historická perioda, že máme pár designérů, které znají lidé v masovém měřítku, také máme několik málo firem, které na design sází.
Abych ale své řádky shrnul, osobně se domnívám, že náš design je zhruba někde tam, kde je naše společnost. V mých pocitech se střídá nadšení nad novými pupeny s apatií nekončící zimy.
V posledních letech větří někteří mí známí ve společnosti kulturní změnu a já bych byl velmi rád, aby tomu tak bylo, můj čmuch ale tak vyspělý není. Jak znalecky zpívá a poznamenává Marek Eben: už to mělo být a vono to není.
Daniel Zeman
