12.10. 2016
Rostlina v interiéru může představovat víc, než pouhou kytku v květináči
Novinky
Část 1: Jaké rostliny do kterých interiérů?
Jak profesionálním projektem přispět k designu celého interiéru? Odpovědí na tuto otázku se na podzimním semináři Interiéry 2015 ve Volyni zabývali bratři Miroslav a Ing. Tomáš Jiránkovi z rodinné firmy New Visit s.r.o. z Hradce Králové, kteří jsou již třetí generací pokračující v tradici zahradnické rodiny Jiránků a mimo jiné se věnují také zahradní a krajinářské architektuře nebo interiérovému designu z pohledu květin a rostlin.
Hlavní princip navrhování zelených interiérů
„K tomu, aby inspirace či myšlenka při navrhování interiérů byla kvalitní a mohla být přeměněna v upřímný a dobrý výsledek, musí být vždy a za každých okolností brána vážně. Vždy by mělo jít o vztah a tedy nikoliv jen o vlastní design, ale především o poctivý přístup autora návrhu ke klientovi. Rostliny jsou živý materiál a proto je základní podmínkou dobrých návrhů znalost jejich fyziologických vlastností a všech souvislostí,“ říkají bratři Jiránkové. Architekt či designér, který navrhuje květiny či rostliny do interiéru, by podle nich měl pracovat s řadou kontrapunktů jako např. světlo – stín, vlhko – sucho, bohaté – chudé, vysoká – nízká, lehká – těžká, tmavá – světlá, vážná – veselá, deštný prales – savana apod.
„Nikdy by to nemělo být pouze o tom‚ zde je díra – vyplňme ji fikusem‘. Rostlina je totiž jako dáma, která musí mít jemnou, výraznou, decentní, těžkou, lehkou, barevnou, šedou…, ale vždy důstojnou či dokonce noblesní sukni a tou by měla být nádoba, ve které roste,“ upřesňují bratři Jiránkové s dovětkem, že rutina a přístup „to stačí“ se vždy vymstí, neboť nevznikne vztah jako základní předpoklad přijetí dobrého designu.
Dobrý projekt ve vztahu ke květinám a rostlinám v interiéru by tedy měl respektovat přání zákazníka, být citlivý k místu instalace a korespondovat s designem okolí. Rostlina zasazená do nádoby či zelené stěny nebo situovaná přímo do nábytku apod. (viz pokračování tématu v DM č. 7-8 a 9/2016) by se měla stát stejně jako nábytek a další vybavení přímou součástí prostoru – dát interiéru duši. Základním předpokladem vytvoření takového projektu je v první řadě důležitá osobní konzultace autora u zákazníka, spojená s prohlídkou místa, ujasněním jeho priorit a zejména pak zjištěním světelných podmínek daného interiéru. Na základě toho se pak vytvoří základní myšlenka projektu spočívající např. ve výběru barvy, tvaru, a velikosti pěstebních nádob, ve stanovení jejich počtu a umístění a zejména pak v určení druhu rostliny. A to v závislosti nejen na designu vlastního interiéru, ale především na výše zmíněných světelných podmínkách a teplotě prostoru.
Interiér a světelné podmínky
„Aby rostliny v interiéru dobře prospívaly a dělaly svému uživateli radost, je třeba jim zajistit vhodné podmínky a odpovídající údržbu. A to jak rostlinám pěstovaným v zemině či při v současné době stále častěji používaném hydroponickém způsobu pěstování, kdy každá rostlina ke svému růstu potřebuje světlo, vláhu a živiny. Všechny tyto aspekty jsou na sobě navzájem do určité míry závislé, nicméně každá rostlina vyžaduje vždy trochu něco jiného,“ vysvětluje obchodní ředitel Miroslav Jiránek s tím, že světelné podmínky interiéru se obecně hodnotí měřením (luxmetrem) denního osvětlení v několika náhodně zvolených dnech v zimních měsících. Nicméně v praxi např. při navrhování interiéru v letním období se hodnocení provádí při zatažené obloze mezi 10:00–14:00 hodinou, přičemž pro navržení nejvhodnějších rostlin je třeba znát i orientaci ke světovým stranám. Podle takto stanovených světelných podmínek se pak místa v interiérech, kde budou rostliny pěstovány, rozdělují na:
- Velmi světlá s denní osvětleností nad 2000 lx. Jde o místa celoročně velmi dobře až nadměrně osvětlená, často orientovaná na jih, jihozápad nebo celoplošně prosklená. K jejich ozelenění jsou vhodné rostliny pocházející z otevřených stanovišť tropických savan, sucholesů, pouští a polopouští nebo rostliny subtropických oblastí z formací tvrdolistých lesů (přizpůsobených místnímu klimatu), stepí, pouští a polopouští. Z konkrétních rostlin lze použít některé rody a druhy z čeledi Euphorbiaceae (Euphorbia tirucalli, Euphorbia trigona), Bromeliaceae (Aechmea fasciata, Puya, Streptocalyx) a nebo z čeledi rassulaceae, Cactaceae, Cycadaceae či Agavaceae. Kromě těchto lze zvolit ještě druhy a rody jako je Dracaena draco, Ceropegia, Hoya, Tradescantia sillamontana, Pachypodium, Beaucarnea a další. Nadměrně světlé interiéry lze osadit také řadou kvetoucích druhů rostlin (např. Anthurium andreanum, Spathiphyllum, Bougainvillea). Zde je třeba ještě doplnit, že ne každá z rostlin vhodných pro tuto „světelnou“ skupinu snese přímé sluneční záření a je proto třeba vzít v potaz, zda okna místnosti disponují nějakým typem možného zastínění, případně toto doplnit. V neposlední řadě je také nutné při výběru rostlin respektovat požadavky taxonu na teplotu v zimě.
- Světlá s denní osvětleností 1000 – 2000 lx. Místa s dobrými světelnými podmínkami, kde nehrozí silné přímé sluneční záření ani nedostatek světla. Svými podmínkami vyhovuje většině pěstovaných rostlin, z nichž často používané jsou např. Howea forsteriana, Ficus elastica, Sansevieria trifasciata, Sansevieria cylindrica apod.
- Tmavá s denní osvětleností 400 – 1000 lx. V takovýchto místech se intenzita osvětlení často pohybuje na hranici možností úspěšnosti dlouhodobého pěstování rostlin, a to tehdy, klesne-li osvětlenost pod 400 lx. K ozelenění takovýchto interiérů jsou vhodné rostliny tzv. nižších pater tropických lesů (např. Syngonium, Aglaonema, Philodendron, Cissus, Piper nigrum, mnohé kapradiny apod.), či některé druhy temperátních lesů subtropického pásma (např. Aspidistra, Ophiopogon, Clivia, Fatsia, Fatshedera, Hedera a další).
Záleží i na teplotě a typu interiéru
Výběr rostlin je třeba podřídit také teplotě interiéru, která nemalou měrou souvisí s jeho světelnými podmínkami, přičemž platí, že čím větší je intenzita světla, tím větší by měla být i teplota. Pokud tomu tak není, mohou listy některých rostlin začít žloutnout a opadávat, což se zpravidla stává na začátku topné sezóny, kdy dojde nejen k přirozenému poklesu světelné intenzity v přírodě, ale také ke zkrácení dne a k významnému zvýšení teploty uvnitř interiéru. Tento problém lze do značné míry eliminovat přisvětlením interiéru umělým světelným zdrojem. Co ale ovlivnit nejde, je typ interiéru jako jsou například předsíně, chodby a vstupní haly rodinných domů či bytů nebo vestibuly a spojovací chodby různých veřejných a komerčních prostor. Tyto interiéry, jejichž světelné podmínky nejsou vždy ideální, jsou vesměs o poznání chladnější než ostatní prostory a rostliny zde navíc trpí průvanem a mechanickým poškozením v důsledku značné frekvence procházejících osob. Do takovýchto míst se doporučují rostliny nenáročné na světlo a chladnomilné, jako Aspidistra elatior, Hedera helix, Sansevieria, Zamioculcas zamiifolia či Aglaonema. Do ostatních míst jakéhokoliv z interiérů s teplotou nad 16 °C a přirozeným světlem v rozsahu polostín až plné slunce je možné využít ostatní výše uvedené rostlinné druhy, a to téměř bez omezení velikosti jednotlivých rostlin.
Samostatnou „kapitolou“ jsou pak interiéry zimních zahrad, a to jak tzv. studených (nevytápěných), tak i temperovaných. Do studených zimních zahrad se hodí rostliny z oblastí s velkými nočními a denními teplotními rozdíly (např. Středomoří, některé oblasti Kalifornie, Chile, Austrálie či Jižní Ameriky), kde noční teploty klesají pod bod mrazu a denní naopak stoupají až k 30 °C. K takovým rostlinám patří například Olea europaea, různé druhy Podocarpus, palma Phoenix theoprastii nebo Araucaria araucana či Xanthorrhoea. Do temperovaných zimních zahrad lze uplatnit především rostliny vyžadující malé výkyvy teplot nebo rostliny z oblastí tvořících přechod mezi tropickou a subtropickou zónou, kde nejnižší teplota neklesá pod 10 °C. Takovými rostlinami jsou např. Calliandra portoricensis, Cycas, Aucuba nebo Fatshedera.
František Novák
Foto: archiv New Visit s.r.o.
Převzato z časopisu Dřevařský magazín 6/2016
