29.05. 2017
Rostliny v interiéru
Novinky
Část 3: Do čeho rostliny umístit a jak je situovat?
Pokračujeme v seriálu o uplatnění rostlin v interiéru, který jsme převzali z Dřevařského magazínu. Nejprve z hlediska určení podmínek pro správný výběr rostlin http://www.designcabinet.cz/rostlina-v-interieru-muze-predstavovat-vic-nez-pouhou-kytku-v-kvetinaci, a poté po stránce způsobu jejich pěstování http://www.designcabinet.cz/rostliny-v-interieru-http://www.designcabinet.cz/rostliny-v-interieru. V závěrečném dílu tohoto „miniseriálu“ se společně s královéhradeckou firmou New Visit bratrů Jiránkových a truhlářskou živností Jiřího Hamrly z Brna zaměřujeme na to, jak, a prostřednictvím čeho můžeme rostliny v interiéru naaranžovat tak, aby nejen co nejvíce přispěly ke vzhledu celého prostoru, ale staly se jeho přímou a nezřídka i funkční součástí.
Dekorativní nádobou není jen „květináč či váza“…
Zelenými nebo kvetoucími rostlinami je možné dotvořit a oživit jakýkoliv interiér počínaje bytovým přes kanceláře, showroomy a obchody až po veřejné budovy včetně velkých nákupních center. Aby však výsledný efekt rostlinné výzdoby byl co nejpůsobivější, je třeba zvolit nejen vhodnou rostlinu, ale také způsob jejího začlenění do prostoru tak, aby soulad architektury prostoru a doplňků tvořil jeden celek. Pro tento účel se v současné době zatím nejčastěji používají v minulém dílu (DM 7-8/2016) zmíněné speciální dekorativní nádoby (s vloženým klasickým plastovým květináčem či truhlíkem a především pak s tzv. hydroponickou či samozavlažovací pěstební vložkou). Tyto nádoby jsou na trhu dostupné v široké škále tvarů a velikostí provedení (hranaté, válcové, oválné, kónické atd.), barev a nejrůznějších materiálů jejich vnějšího designového obalu. Patří sem např. recyklovatelný ABS plast, Eco-syntetická pryskyřice, keramika, kamenina, terracota (vypálená hlína) porcelán, kov (nerez či hliník), dřevo a další přírodní materiály, jako jsou lastury, skořápky, kůže, banánové listy a další. Tyto nádoby, jejichž tvar, velikost a barva se volí nejen s ohledem na vybavení interiéru, ale také na vzhled zvolené rostliny (růstová výška, rozložení listů apod.), se do interiéru situují buď jako solitér nebo ve skupinách. Umísťují se hlavně na podlahu a případně i na nábytek, přičemž v tomto případě je třeba pamatovat na to, aby při zálivce nebyla ohrožena pracovní plocha nebo technické vybavení. Toto s bezpečností spojené pravidlo se týká především domácích pracoven a kanceláří a v neposlední řadě zejména dětských pokojů, pokud si zákazník přeje mít jej ozdobený rostlinami. V dětských pokojích je nutné vybírat nejen nádobu, ale i samotnou rostlinu s ohledem na věk dítěte a umístit ji tak, aby nebyla ohrožena dětskou hrou a sama neohrožovala dítě. „Pokud jsou děti malé, tak platí, že rostliny je nesmí vybízet k ochutnávání listů či květů a nesmí je zranit trny nebo špičatými listy. Dále je třeba se vyhnout rostlinám převislým a také těm, které jsou zdroji různých alergenů,“ radí Miroslav Jiránek a dodává, že z výše uvedených hledisek jsou naopak vhodnými např. Chlorophytum comosum, Saintpaulia ionantha, Crassula ovata či různé druhy Peperomií.
Při skupinovém uložení dekoračních nádob na podlaze je z nich možné správnou kombinací tvarů a rozměrů vytvořit v interiéru i dnes velmi moderní tzv. vyvýšené záhony nebo zelené ostrovy. Důležitou roli pak sehrávají i na v současné době hodně využívaných otevřených pracovištích (open space), jako je např. sdílená kancelář bez příček, kde se rostliny v nádobách často stávají dělícím (a zároveň sjednocujícím) a orientačním prvkem mezi jednotlivými pracovními místy. Kromě vytvoření určitého soukromí pro zaměstnance rostliny při takovémto řešení ještě zmírňují hlučnost, zachycují prach a škodlivé látky a ochlazují a zvlhčují vzduch.
…ale také nábytek nebo zvýšený záhon či ostrov
Nicméně samotnou dekorativní nádobu může v interiéru nahradit i zakázkově vyrobený nábytek (např. komoda, stůl) nebo zábradlí otevřeného patra nad halou apod. A to tak, že se do jejich horních partiií přímo zabuduje vlastní pěstební nádoba, respektive výše zmíněná vložka pro pěstování rostlin v zemině nebo hydroponicky. Přitom je třeba horní okraj nádoby patřičně utěsnit s obvodem otvoru v daném výrobku tak, aby při nechtěném úniku vody při zálivce nedocházelo k zatékáni do konstrukce a k jejímu poškození.
Do této skupiny možného aranžmá rostlin v interiéru pak patří také již v projektech speciálně navrhované a přímo do podlahy zapuštěné záhony nebo naopak vyvýšené a s podlahou pevně spojené záhony či ostrovy. Jejich základ tvoří většinou betonové obruby, v případě vyvýšených i zděné, které se zvenčí obkládají nejčastěji keramickými obklady, dřevem, kovem či jinými materiály. Do vnitřního prostoru se vkládají plastové na míru zhotovené pěstební vložky, které specializované firmy dokáží vyrobit v podstatě v jakýchkoliv tvarech a velikostech. Do těchto vložek se pak ukládají vlastní pěstební nádoby s rostlinami, v těchto případech většinou vyšlechtěnými pro hydroponické pěstování, a celý prostor se vyplní keramzitem.
Zelené stěny a zelené obrazy
Další technickou variantou možného oživení interiéru (případně exteriéru) rostlinami pěstovanými v zemině či hydroponicky jsou tzv. zelené stěny (greenwalls), pomocí kterých lze vytvořit různé dekorativní obrazy (buď jen zelené v různých odstínech nebo i kvetoucí) či vertikální zahrady v podobě ozelenělých vnitřních příček nebo fasád. Jednou z možností pro jejich vytvoření, využívanou společností New Visit, je stavebnicová stěna NextGen Living Walls. Její základ tvoří speciální plastové nosné mřížky, které se pomocí hmoždinek a vrutů upevní na stěnu. Na tyto mřížky se pak zavěšují speciální truhlíky (standardně vyráběné v délkách 50 nebo 100 cm), do kterých se přímo vkládají rostliny v pěstebních květináčích. Jejich zalévání lze provádět pomocí automatického nebo poloautomatického závlahového systému, případně ručně. Zelené stěny jsou konstruovány k zalévání odshora dolů, o což se stará v truhlících nainstalovaný systém hadicových redukcí, které ve spojení s krátkými hadičkami fungují jako stavidla a při dosažení stanovené výšky hladiny přepouští vodu do nižších pater. Díky nim při ručním zalévání nedochází k nežádoucímu úniku vody mimo stěnu, s výjimkou spodní řady truhlíků, které je třeba hlídat, aby nepřetekly. Nicméně i toto riziko lze zmírnit pomocí výše zmíněného automatizovaného závlahového systému, jehož součástí je i zpětný odvod vody. Pro úplnost informací je třeba dodat, že zelenou stěnu je v případě potřeby možné instalovat i na mobilní konstrukci.
Mechové stěny a obrazy
Ve výčtu možných stylových dekorací v interiéru, které navodí pocit pobytu v přírodě, nelze opomenout ještě tzv. mechové stěny (včetně mobilních) a mechové obrazy, jejichž zhotovením se u nás zabývá mimo jiných i devětatřicetiletý truhlář Jiří Hamrla z Brna. Jeho mechové stěny a obrazy oproti dekoraci z rostlin a květin nepotřebují žádnou údržbu ve formě zalévání a hnojení, denní světlo a ani větší prostor. Jejich základ tvoří přírodní mechy (ploché či kopečkové) nebo nejvíce používaný keříčkovitý lišejník Cladonia stellaris (Dutohlávka horská, prodávaná pod obchodním názvem Islandský mech), který roste ve Skandinávii a při sběru je vysoký přibližně 30–50 mm. Tyto mechy a lišejníky jsou pro použití v interiéru tzv. stabilizované neboli mumifikované. To znamená, že jsou zcela zbaveny vnitřní vlhkosti (mízy), která je nahrazena biologicky odbouratelným prostředkem (glycerinem), čímž si zachovávají svůj přirozený vzhled, tvar a barvu, a to po dobu 5 až 15 let. Navíc jsou antistatické vůči prachu a nedaří se v nich žádnému hmyzu. Kromě přírodních zelených či šedozelených odstínů jsou k mání i v různých pastelových barvách.
Takto upravené mechy a lišejníky se pak v závislosti na růstovém druhu (ploché, kopečkové, keříčkovité) lepí nebo v případě keříčkovitých nastřelují pneumatickou sponkovačkou na OSB desky o rozměrech zpravidla 60x60 cm nebo 60x120 cm, na přání zákazníka i jiných. K lepení se používá speciální k tomuto účelu vytvořené lepidlo, které je po zaschnutí průhledné. Z těchto desek je v případě potřeby možné složit i větší plošné celky, jejichž hrany se pak buď opět olepí mechem nebo se olemují dekoračním rámem zhotoveným ze dřeva, nerezu, umělého kamene apod. Těmito obrazy nebo stěnami je možné oživit každý interiér s teplotou 5–30 °C a vlhkostí do 60 %. Lze je situovat i do míst, kde by se jiným živým rostlinám nedařilo (špatné světelné podmínky, průvan apod.). Nejsou naopak vhodné do prostorů se zvýšenou vlhkostí (koupelny, bazény) a také do exteriérů, neboť stabilizované mechy a lišejníky nesmí přijít do styku s vodou, neměly by se vystavovat přímému slunečnímu záření a v interiéru taktéž umísťovat v bezprostřední blízkosti osvětlení.
František Novák
Foto: archiv autora a New Visit s.r.o. a Jiřího Hamrly
Převzato z časopisu Dřevařský magazín 9/2016
