03.11. 2023

Rozhovor k Národní ceně za studentský design 2023 – Petra Deáková

rozhovory

Seznamujeme vás s účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2023. Jaké by to bylo, kdyby v centru Prahy vyrostl nový dům, který by však neobývali lidé, ale naše vzpomínky na ně? V následujícím rozhovoru vám Petra Deáková představí svůj projekt Prázdno na Perštýně.

Do soutěže ses přihlásila se svým návrhem městského hřbitova. Projekt jsi nazvala Prázdno na Perštýně. Co se pod názvem projektu ukrývá? Přibliž prosím čtenářům svůj návrh.

Pod názvem se ukrývá koncept celého projektu. Od začátku bylo mým záměrem vytvořit hřbitov ve městě a využít k tomu prázdná místa, která nejsou vhodná pro pohodlnou bytovou nebo administrativní zástavbu. To jsou například komplikované dopravní situace a nájezdy, mosty, železniční koridory a v neposlední řadě tvarově a výškově komplikované proluky. Zároveň pro mě prázdno asociuje smrt, po zesnulém zůstávají prázdné pokoje a domy, které v budoucnu získají novou funkci. Takto jsem zesnulým chtěla dopřát jejich prostor a vytvořit jim prázdný dům, který se časem vyplňuje zesnulými, vzpomínkami a naší přítomností.

Přemýšlela jsi nad tím, že by tento dům vzpomínek, který by vyrostl celkem na neočekávaném místě v centru Prahy, mohl okolním obyvatelům vadit? Měla jsi na svůj projekt třeba i nějaké negativní ohlasy tohoto typu?

Chápu, že asi ne všichni dokáží tento návrh přijmout, rozumím tomu, moje řešení se může jevit jako kontroverzní a odvážné. Ve svém okolí jsem se setkala většinou s pozitivními ohlasy, ale i s jedním negativním. Samozřejmě každý vnímá téma smrti odlišně, a je to tak správně, díky různým názorům a proudům se dokáže společnost rozvíjet. Myšlenka "Prázdna na Perštýně" je takový můj pokus zjistit hranice architektury. Přijít na to, jak toto téma může architektura nově řešit, zda je to společensky přijatelné, z etického, estetického, kulturního či morálního hlediska. Jestli právě nepotřebujeme hledat neočekávaná řešení mnoha problémů a potřeb, které budou muset architekti v budoucnosti řešit.

Čím ses v návrhu inspirovala a jak tě vůbec napadlo zpracovávat takové téma?

U nás na škole fungují ateliéry takovým způsobem, že vedoucí vypíšou téma a student si na základě zadání může vybrat, co bude zpracovávat jako semestrální projekt. Téma hřbitova je hodně specifické zadání, ke kterému se architekt po škole dostane velmi málo, takže tuto příležitost jsem si nemohla nechat ujít. Vedoucí v ateliéru Tesař-Barla byli velmi vstřícní a nechali mou fantazii volně pracovat a dokázali mě dobře nasměrovat. A můj nápad zpracovat téma hřbitova ve městě přišel díky analýze a ideji.

S jakým materiálem jsi v návrhu počítala?

Návrh hmoty je tvořen ocelovou konstrukcí v bílé barvě s betonovými prefabrikovanými stropy zaklopenými odrazivými plechovými pláty. Mezi základní nosný rastr jsou umístěny „police“, na které se skládají a kotví urny, které mají tvar cihly. Tyto cihly se skládají v určitém rastru, který lze přizpůsobit dané situaci. Cihly mohou být řešeny různými způsoby – cihla má v sobě nádobu, do které se umístí popel zemřelého. Materiál lze taky přizpůsobit, může se použít recyklovaný plast, beton nebo hlína na základě požadavků a lokální dostupnosti. V budoucnu lze také přemýšlet nad vytvořením nového materiálu, do kterého se přimíchá popel zemřelého, a tak celá cihla bude sloužit jako urna.

Z jakých částí by se měl tvůj hřbitov na ulici Na Perštýně skládat?

Celý dům je tvořen ze tří částí, které jsou hmotově odlišeny a snaží se navazovat na okolní historickou střešní zástavbu. Hlavní částí je sedmipatrová hmota s průčelím kolmo na uliční čáru. Zde je primárně kolumbárium s hlavním schodištěm a obslužným jádrem. Na tuto hmotu navazuje nižší pětipatrová část hřbitova s atriem a obslužnými prostory. V kolumbáriích vznikají pomyslné místnosti bytu, tento pocit je podpořen sochou – „prázdným“ nábytkem, který je vytvořen z kovových profilů. Vzniká tak předsíň, jídelna, ložnice a obývací prostor. Třetí část nazývám „věž vzpomínek“, je to monumentální hmota, která převyšuje okolní stavby a snaží se doplnit a zvýraznit velmi malé, ale zajímavé nároží bloku. Tato věž má také ocelovou konstrukci, ale její výplň je řešena jinak. Jedná se o systémovou předsazenou fasádu z pružné kovové sítě s vloženými keramickými bloky, která se dokáže přizpůsobit konstrukci. Na tyto keramické bloky by se daly vytvořit mementa na blízké či zanechat vzkaz.

Jak by sis představovala praktický provoz takového hřbitova, byly by tu například i samotné obřady a tak dále?

Samozřejmě taková možnost by zde byla, avšak muselo by se jednat o komornější obřady a vzpomínkové akce. Primární náplní je kolumbárium.

Byly by pozůstalým snadno dostupné i „urny“ uložené ve vyšších polohách? Měli by pozůstalí možnost zde například zapálit svíčku a zavzpomínat?

Návrh počítá s vysokou kapacitou k uložení uren, dle mého návrhu by se urny daly ukládat do výše druhé police, kam by člověk měl dosáhnout. Kdyby vznikla potřeba navýšit kapacitu, urny se dají skládat i na vyšší police. Běžně se v kolumbáriích pro dostupnost ve vyšších polohách používají pojízdné schůdky a žebříky. Pokud by tedy byla zajištěna bezpečnost, tak je to taky možné.

S jakou kapacitou tedy tvůj návrh počítá?

Kapacita hřbitova je vysoká. Při plném zaplnění urnami do druhé police čítá kapacita hřbitova asi 16 tisíc volných urnových míst na 366 metrech čtverečních zastavitelné plochy a je zde stále možnost ukládat urny do vyšších polic. Problém ale vzniká při vyšší vytíženosti hřbitova, například během Vánoc či Dušiček. Kapacita by musela být koordinována tak, aby nebyl omezen provoz budovy. Řádky cihel by se plnily postupně, rodina by si mohla koupit část řádku nebo sloupek, hustota výplně by se tedy postupně rozprostřela. Jenom pro porovnání Motolský hřbitov má rozlohu 12 hektarů a nyní nabízí 6795 volných míst a třeba Olšanské hřbitovy mají rozlohu 50,17 hektarů a nachází se zde více než 100 tisíc hrobů. Hustější umístění vertikálních hřbitovů by poté nezabíralo takovou plochu, která by mohla být využita pro občanský život, přírodu či zemědělství a průmysl. Při umístění hřbitova do centra města se také snižuje dojezdová vzdálenost a my tak máme možnost potkat našeho blízkého častěji, třeba i při každodenních činnostech.

Co ti práce na tomto projektu přinesla? Naučila ses něco nového?

Práce mi dala volnost a znovu ve mně probudila radost z navrhování. Naučila jsem se, že občanské stavby navíc ještě vyžadují specifický přístup mimo krásy a základní funkčnosti. U takovýchto projektů je opravdu důležitá vize a promyšlený koncept.

S jakými potížemi ses při designu potýkala? Přepadly tě během práce na projektu nějaké pochybnosti? Musela ses vypořádat i s komplikacemi?

Samozřejmě. Tento projekt byl tvrdý oříšek. První měsíc jsem vůbec nedokázala nic vymyslet. Pak se ale zrodil onen nápad, našla jsem i vhodnou parcelu v Praze, nicméně poté jsem bojovala s tím, jak vlastně pojmout prázdno, jak ho architektonicky znázornit a vyjádřit tak, aby to bylo na první pohled zřejmé. Přesto jsem se nějak propracovala až k finálnímu návrhu pro závěrečnou prezentaci v ateliéru. Stále jsem však měla pochybnosti, zda můj koncept není nepřijatelný, zda výraz a vzhled domu není příliš agresivní s ohledem na téma a okolní zástavbu. Nakonec vše ale dobře dopadlo, ohlasy a hodnocení byly pozitivní, odvaha se mi vyplatila

Máš nějakou zásadu, kterou se snažíš v rámci své designérské práce řídit? Na který svůj výtvor jsi nejvíce hrdá? Čemu se běžně věnuješ ve své práci?

Velmi se zajímám o interiérový design, takže vždy dbám na to, aby mé dispozice byly funkční, praktické a něčím zajímavé. Opravdu se snažím, aby ten dům fungoval stejně jak z exteriéru do interiéru, tak z interiéru do exteriéru. Také mám za to, že architektura by měla užívat barvy, protože barevná pohoda a kompozice dokážou udělat hodně. Paradoxně projekt na, který jsem nejvíce hrdá, je právě Prázdno Na Perštýně, který zdánlivě nesplňuje ani jednu z výše uvedených věcí. Zde jsem si vyzkoušela něco jiného, co mě neskutečně bavilo a donutilo mě to přemýšlet trochu jinak.

Studuješ na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Jak jsi se studiem spokojená a jak tě zdejší prostředí ovlivnilo?

Nebudu nic zastírat, studium na ČVUT bylo pro mě ze začátku velmi náročné. Po střední umělecké škole bylo jít na techniku trochu šok, excelovala jsem v uměleckých předmětech, ale technické předměty mi daly zabrat. Nakonec jsem se ale naučila opravdu důležité informace nezbytné pro profesi architekta. Velmi se mi líbí způsob vedení ateliérů, každý student tak má možnost vyzkoušet více projektů a slyšet různé názory od vedoucích. Lze takto vidět architekturu z více perspektiv a z každé si vzít něco do svého kreativního přístupu. Zároveň takto mezi sebou komunikuje kolektiv studentů skrze ročníky. Pomáhají si a drží při sobě a vždy je prostor pro zábavu.

Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design?

O soutěži už vím delší dobu, od svých studií na střední umělecké škole, avšak nikdy jsem neměla dostatečně dobrý projekt. Přišlo mi, že Prázdno na Perštýně má nápad, který by možná měl vidět světlo světa a nebýt pouze zahrabán někde v šuplíku. Také mě zajímala zpětná vazba a názory na tento projekt.

Jak důležitá je pro tebe reakce okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

Reakce jsou pro mě velmi důležité. Architektura je i o tom se snažit najít průsečík estetiky a technických znalostí architekta s potřebami a vkusem společnosti. Kdyby neexistovala reakce lidí, neměli bychom žádné ikonické budovy a architektura by se nerozvíjela a nepopularizovala jako nyní. Kritiku snáším dobře, beru ji jako potřebnou a důležitou pro rozvoj můj i mých projektů. Samozřejmě občas také s něčím nesouhlasím, ale je nezbytné mít zpětnou vazbu a slyšet jiné názory.

Je pro tebe v designu důležitá aktuálnost a reagování na současnou situaci? Snažíš se například při práci zohledňovat ekologičnost?

Ano je. Dnes už je standardem, že i v projektech rodinných a bytových domů musí architekt myslet na energetickou náročnost budovy, uživatelskou pohodu a využití alternativních zdrojů energie. Myslím si, že v mém projektu se mi podařilo reagovat na aktuální potřeby, které nastávají jak ve vesnicích, tak v metropolích. Nedostačující kapacity hřbitovů začínají být problém, který může do budoucna bobtnat. Existují různé varianty řešení, jak nakládat s přeplněnými hřbitovy. Prázdno Na Perštýně je možná varianta řešení této situace, jelikož nosnou konstrukci s urnami lze aplikovat kdekoliv a přizpůsobit návrh situaci a místu. 

Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?

Ráda cestuji, chodím po městech u nás i v Evropě a prostě se koukám okolo sebe. Když je člověk pozorný a vnímavý, všimne si i malých detailů, jako třeba vyražených názvů firem na historických keramických obkladech činžovních domů na Vinohradech. Inspirací, zdrojem nápadů a zkušeností jsou pro mě také kolegové z ateliéru, ve kterém při studiu brigádně pracuji.

Kdo tě nejvíce ve tvé tvorbě podporuje? Za kým jdeš pro radu, když nevíš, jak dál?

Určitě rodina. Nejdříve byli trošku skeptičtí, zda je to pro mě správná cesta a zda se v architektuře a designu ujmu. Později ale pochopili, že mě to baví a možná na to mám i trošku talent. Už jsem je dokonce naučila si architektury vážit a obdivovat ji, občas k nim také chodím pro rady, protože i názor laika je důležitý a vypovídá o srozumitelnost návrhu. Poté si také beru k srdci rady mých spolužáků architektury, když vedeme vášnivé konverzace nad našimi projekty.

Chtěla by ses designem živit?

Já měla vždy konflikt, zda se stát interiérovým designérem nebo architektem. Zjistila jsem, že architektura je komplexní záležitost a že je možné se skrze ni dostat k interiéru, a tak ho díky jejím znalostem dobře uchopit. Nyní mě také uchvátily vizualizace a 3D grafika. Zatím si nechávám tyto tři možnosti otevřené a uvidím, jak se to v budoucnu vyvine.

Máš nějaký designerský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?

Nemám žádný jeden specifický vzor. Mám za to, že v každém dílu a umění je něco, čím se může člověk inspirovat a co může obdivovat. V tom je krása umění.

Máš nějaký sen v oblasti designu? Čeho bys chtěla jednou dosáhnout?

Rozhodně snem každého architekta je dotáhnout a zrealizovat nějaký svůj projekt. Přála bych si, aby se v budoucnu nějaký můj návrh postavil, třeba Prázdno Na Perštýně? Mým cílem je si založit sama nebo s kamarády vlastní ateliér a vytvářet kvalitní projekty, které budou klienty a společnost dělat šťastnější.

Jak ses k designu dostala? Myslela sis odjakživa, že budeš designérkou, nebo jsi v dětství snila o jiné profesi? Co pro tebe design jako takový znamená?

Od malička jsem chtěla být malířka. Pak jsem svůj sen několikrát změnila na architekta, interiérového designéra až po módního návrháře. Nakonec jsem nastoupila na střední školu s oborem design interiéru, který byl skvělým odrazovým můstkem pro mé nynější studium architektury. Design pro mě znamená, že všechny nápady, co se mi honí v hlavě, můžu přenést na papír a poté do reality.

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji úspěšně překonat?

Mívám je docela často. Nejlepší je na ten projekt urputně nemyslet, ty nejlepší nápady nepřicházejí, když člověk sedí za stolem, vždy přicházejí cestou do školy nebo do práce.

Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti a kam směřuješ?

Nyní se připravuji na svůj poslední rok studia architektury a také na diplomovou práci, kterou snad úspěšně obhájím. Mimoto se vzdělávám v praxi brigádou v ateliéru architektů zaměřených na interiér. Po škole bych ráda jela na zahraniční pracovní stáž a poté se začala naplno věnovat architektuře.

Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?

Odpočinku moc nemám, ale jak jsem již zmínila, užívám si procházky ve městě či v přírodě, které mi pomáhají najít klid v hlavě. Také ráda trávím čas se svými přáteli jak posezením na kafíčku nebo na drinku, tak návštěvou tanečních festivalů. Také plavání mi pomáhá s relaxem, uklidňuje mysl a zároveň mě nabíjí pozitivní energií.

Co tě v poslední době potěšilo?

Velmi mě potěšilo pozvání k tomuto rozhovoru. Jsem ráda, že se někdo zajímá o moji tvorbu, o moje nápady a názory na architekturu. Že někoho oslovil můj projekt Prázdno Na Perštýně a chtěl o něm slyšet více. Upřímně Vám za to děkuji.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.

 

Julie Vojtková

 

Práci můžete vidět také na https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/917/; https://drive.google.com/file/d/1th7qfJQViJjz9kEFzLAHn8CQbvn6a-Rz/view?usp=sharing

 

 

 

---