15.11. 2023

Rozhovor k Národní ceně za studentský design 2023 – Jana Dvořáková

rozhovory

Seznamujeme vás s účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2023. I starý suchý strom, kolem kterého mnozí jen bez povšimnutí projdou, se může stát pro umělce zdrojem inspirace. Více se o tom dozvíte v následujícím rozhovoru, ve kterém vám Jana Dvořáková představí své šachy Remíza.

Do soutěže ses přihlásila se svými porcelánovými šachy Remíza inspirovanými příběhem stromu. Vysvětli prosím čtenáři, co se pod názvem Remíza skrývá.

Slovo remíza pochází z francouzského slova remis, což je slovesný tvar od slova „remettre“ znamenající odložit či opustit. Používá se hlavně u nerozhodného výsledku v hrách a sportech. Významově je však toto slovo často chápáno i ve smyslu rovnováhy či vyváženosti soupeřů či dané situace.

To je jeden z důvodů, proč jsem zvolila název Remíza – cítím v něm rovnocennost partnerů či soupeřů, možnost vyváženého řešení a zároveň i výslednou harmonii. Pro mě, jakožto člověka, který nemá rád konflikty, je pocit, že není ve sporu nikdo poražen a nikdo nemá „navrch“, velmi sympatický.

Remíza ve mně vyvolává další podtext. Předpona RE mění význam většiny slov, vyjadřuje něco, co se obnovuje, opakuje, rekapituluje, získává zpět, opět, znovu.

A druhá část slova – MÍZA vyjadřuje životodárnou tekutinu neboli „krev“ stromu.

K tomu snad již není co dodat…

Jakou technologii jsi při výrobě šachových figurek použila? Patří k setu šachových figurek i šachová deska, pokud ano, z čeho je zhotovena?

K vytvoření šachů jsem použila technologii odlévání do sádrových forem, která mi umožnila co nejpřesněji a bez větších zásahů zachovat dřevo původního stromu, který byl mou inspirací, takové, jaké je. Bylo tak možné přenést jeho krásnou strukturu do porcelánu, doslova tak vtisknout jeho podobu do „nesmrtelného“ materiálu.

Použila jsem sádrové formy, jelikož porcelán, ze kterého jsou šachy zhotoveny, byl naředěn vodou, aby zkopíroval co nejpřesněji tvar formy. Tuto přebytečnou vodu je dále potřeba savým materiálem odstranit, což sádra umožnuje.

Šachové figurky by bez šachovnice nevynikly a ztratily by svou podstatu. Proto jsem ji od začátku plánovala, ale z důvodu časové tísně a omezených možností maturitní práce jsem ji nakonec zadala k výrobě u tátova kamaráda truhláře.

Jak jsou figurky velké?

Velikost figurek jsem přizpůsobila struktuře a tvaru úlomků dřeva. Chtěla jsem, aby dřevo mělo možnost vyniknout. V menším měřítku by jeho krása neobsahovala vše. Rozměry figurek se proto pohybují v rozsahu od sedmi centimetrů do dvaceti centimetrů, přičemž průměr každého podstavce je šest centimetrů.

Jaká symbolika je skryta za výběrem tvarů pro jednotlivé figurky?

Samotný strom už se o tvar jednotlivých figurek svým způsobem postaral. On sám mi na první pohled připadal jako král, mým úkolem tedy bylo ten tvar najít a zachovat. Jednotlivé figurky jsem hledala podle toho, jakou mají na šachovnici hodnotu. Snažila jsem se jejich hierarchii zachovat již při výběru jejich základu. Materiál pro figurku krále a královny byl odlomen z vrcholku pomyslné koruny stromu. Figurky střelce, koně a věže původně společně tvořily jeden kus dřeva, které bylo odlomeno ze středu kmenu. A pěšec, jenž je při hře nejvíce vystaven boji, pochází z okraje stromu. Základ pro jeho figurku jsem odlomila ze zbytku kůry.

Hraješ ráda šachy? Jak se ti hraje s těmi tvými?

Šachy hraji velmi ráda. Je to krásná strategická hra, ve které se opravdu vyplatí promyslet každý tah dopředu. Na základě tahů soupeře může člověk vydedukovat, jaké má plány a strategie souboje a kam hra spěje. V mnohém mi šachy připomínají každodenní život, kdy řešíme další kroky (či tahy) na základě minulosti, aktuální situace a kroků (tahů) soupeře či partnera a snažíme se odhadnout, co bude dál. Často něco plánujeme a pak stačí jediný krok (tah) a vše je jinak.

Jak se mi s mými šachy hraje? Líbí se mi to spojení šachů a porcelánu, jelikož se jedná o materiál, kvůli kterému si člověk musí dávat pozor nejen na chyby tahů, ale také na jeho křehkost. Řekla bych, že na jednu stranu se mohou zdát mé šachy na hraní nepraktické, ale na druhý pohled hra s nimi lehce opět připomíná náš život. A to v tom, že občas při zápalu boje v souboji můžeme i něco dalšího ztratit.

Jakým způsobem sis vybrala strom, se kterým budeš pracovat? Máš k němu nějaký citový vztah?

V dnešní době člověk denně projde kolem spousty různých stromů a mnohdy si jich ani nevšimne a nevnímá je. Projde kolem, aniž by se nějak pozastavil, nebo si jen uvědomil, jak ten strom vypadá, jaký je to druh, jaký nese příběh. Bereme často jako samozřejmost, že tu zkrátka jsou. Když jsem tehdy v lese spatřila ten „můj“ strom, tak mě to prostě zastavilo. Asi stejně, jako by tam stál poklad na konci duhy. :) Bylo to zvláštní pozastavení. Tento strom byl mohutný, starý, ztrouchnivělý, prolezlý červotočem, ale přesto stále krásný. Jeho boj s časem byl velmi zřetelný. Můj krok mi zastavil němý příběh, který jsem před sebou spatřila. Strom jsem obcházela ze všech stran a byla jsem jím zkrátka zcela fascinovaná. Na první pohled bylo zřejmé, že už svůj boj o život prohrál a za pár let po něm nezbude nic. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že ho chci vtisknout na památku do materiálu, který umí přežít i několik tisíc let.

Co se týče mého citového vztahu k tomu stromu, tak bych řekla, že jsem si jej oblíbila a cítím k němu i něco jako úctu. Ráda chodím „číst z letokruhů“ jeho života. Připomíná mi, že vše je dočasné a pomíjivé a že kolem sebe máme spoustu krás, které zapomínáme vnímat. Občas se k němu jen tak jezdím podívat. Tento strom mi také umožnil uvědomit si, že všichni máme svůj jedinečný a mnohdy odlišný pohled na svět. Neboť tento strom, který je pro mne krásný, je v očích mnoha jiných naprosto obyčejný nebo dokonce ošklivý.

Co ti práce na tomto projektu přinesla? Naučila ses něco nového?

Uvědomila jsem si, že inspirace mnohdy přijde v ten nejméně očekávaný moment a na místech, kde jsem ji nehledala. Naučila jsem se práci s porcelánem a sádrovými formami. K těmto materiálům jsem dříve moc velký přístup neměla.

Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?

Celkový čas, který jsem na tomto maturitním projektu strávila, se těžko počítá. Ale strom, který se mi stal inspirací, jsem poprvé spatřila 25. března a oslovil mě natolik, že jsem se k němu hned druhý den vrátila a odlomila onen materiál na základ figurek. Nedokážu odhadnout, kolik hodin jsem pracovala na jednotlivých činnostech, to jest zaformování, odlévání, sušení, spojování, broušení figurek, vypalování, glazování a podobně, ale 24. května jsem svou práci dokončila. Takže přibližně mi tvorba trvala dva měsíce.

S jakými potížemi ses při designu potýkala? Přepadly tě během práce na projektu nějaké pochybnosti? Musela ses vypořádat i s komplikacemi?

Od začátku zadání maturitní práce jsem věděla, že chci tvořit šachový set. Pominu-li prvotní velké potíže, které jsem zažívala při hledání správného tvaru šachového setu a vůbec hledání inspirace a výběru vhodné technologie pro zpracování, tak musím podotknout, že porcelán je sám o sobě jedna velká komplikace. Existuje opravdu spousta věcí, které se při jeho zpracování mohou pokazit. A to nemluvím o glazurách – problémová byla hlavně ta tmavá. Příliš natavovala střep a ty vysoké figurky jako je například král či královna se mi při prvních pokusech ohýbaly a deformovaly. V dalších pokusech jsem musela dávat menší vrstvu glazury a snížit teplotu výpalu. V kritických chvílích jsem opravdu byla moc ráda, že jsem prozíravě vytvořila hned tři celé sady šachových setů (tedy devadesát šest figurek) a zvýšila si tak šanci na to, že dosáhnu požadovaného výsledku a vytvořím alespoň jednu kompletní sadu.

Šachy jsi navrhovala v rámci svého studia na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Jak jsi se studiem na této škole byla spokojená a v čem tě zdejší prostředí obohatilo?

Každá figurka, kterou jsem měla pod rukama a kterou mohu mít nyní před sebou, mi připomíná nejen krásu onoho stromu, ale také to, že tento čas, tento rok je dalším letokruhem v mém životě, na který budu ráda vzpomínat. Stejně jako na ty předchozí roky na střední škole. Kdybych se měla znovu rozhodovat, jakou střední školu budu studovat, tak bych volila stejně. Ano, občas to byla „hlína a bláto až za ušima“, ale o tom to je. :) Se studiem na SUPŠUH jsem byla moc spokojená a rozhodně mi tato škola dala do života hodně. Ráda se tam budu vracet, jelikož mi už teď to prostředí chybí.

Jaké další návrhy už máš za sebou, čemu se běžně věnuješ a s jakým výtvorem jsi nejvíce spokojená.

Při studiu na SUPŠUH jsem v rámci klauzur a různých dalších projektů vytvářela například keramickou mozaiku, exteriérovou či interiérovou plastiku, točenou vázu vysokou šedesát centimetrů, keramickou mísu, čajovou konvici nebo celou řadu stylizovaných osob či zvířat a různě tvarovaných hrnečků, váz či mističek. Asi to vyzní zvláštně, ale mně se moje práce nikdy moc nelíbí. Sama sobě jsem obvykle největším kritikem, a ne zrovna málo mých výtvorů skončilo zpátky v bedně jako hrouda hlíny, byť se to ostatním líbilo.

Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design?

Do soutěže mě přihlásila máma. Ona totiž ukázala poster vytvořený k mé maturitní obhajobě známému, který se pohybuje v oblasti designu a ten ji navedl na myšlenku, že by si má práce zasloužila více pozornosti. Já sama bych se nikdy do žádné soutěže nepřihlásila. Nejsem soutěživý typ, a jak jsem již zmínila, sama jsem sobě i největším kritikem, takže mám vždy pocit, že by to někdo jiný vytvořil lépe.

Jak důležitá je pro tebe reakce okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

Přiznám se, že mnoho mých vytvořených věcí nikdo další neviděl, a tak se k tomu ani nemohl vyjádřit. Je to asi dáno tím, že jsem introvertní a tichý člověk. Vyjadřování slovy pro mě nikdy nebylo snadné, a tak jsem si postupem času zamilovala jiný způsob vyjádření – skrze malbu a další výtvarné techniky. Tvoření mi dává možnost vyjádřit, co cítím a co neumím sdělit. Každá technika je pro mě krásná v něčem jiném, skrývá své vlastní kouzlo a možnosti, jak s ní mohu pracovat. Do svých prací často vylévám své pocity, ztvárním a zhmotním své myšlenky a málokdy toužím po tom, aby je někdo zpětně z mých prací „četl“.

Co se týče kritiky – asi už se budu opakovat, ale zatím jsem byla vždy největším kritikem mé práce já. Kritika od druhých se dá očekávat, jelikož na každé práci se dá pokračovat a něco zlepšovat. Jsem rozhodně otevřená názorům druhých.

Máš nějakou zásadu, kterou se snažíš v rámci své designérské práce řídit?

Nepracovat bez podkladů či bez inspirace, protože ta práce pak nemá „duši“ a je prázdná. A možná nenechat se odradit od tvůrčí myšlenky, kterou ostatní z mého okolí zpočátku nechápou.

Je pro tebe v designu důležitá otázka ekologie?

Osobně si myslím, že je důležitá. To, co tu je nyní kolem nás, není jen záležitostí přítomnosti, ale jde hlavně také o to, co tu po sobě zanecháme.

Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?

Někdy člověk nehledá, ale prostě má potřebu či nutnost tvořit. Ale jinak čerpám ze svého okolí. Z toho, co mě baví a co mě zajímá nebo obklopuje.

Kdo tě nejvíce ve tvé tvorbě podporuje? Za kým se jdeš poradit, když nevíš, jak dál?

Největší oporou je v mém případě maminka. :) Zahrnuje mě různými výtvarnými potřebami a většinou mě posunula myšlenkami dál. Ale křivdila bych i oborovým učitelům, pokud bych je nezmínila.

Chtěla by ses designem živit?

Neříkám, že by mě to nebavilo, ale mám pocit, že zatím nemám dost zkušeností. Další problém je v tom, že jsem puntičkářka, takže se mi stává, že se na některé oblasti jednoduše zaseknu. K práci mám ráda svůj klid a prostor, abych řešení mohla domyslet. Bohužel dnešní uspěchaná doba, kdy každý očekává výsledek hned, je pro mne v tomto ohledu stresující.

Máš nějaký designerský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?

Žádný designérský nebo umělecký vzor vyloženě nemám, ale obecně obdivuji díla starých mistrů. Líbí se mi, když má práce nějakou myšlenku a je propojená s okolím. Jednoduše řečeno, když je to v harmonii, ale zároveň to není nudné či prázdné.

Máš nějaký sen v oblasti designu? Čeho bys chtěla jednou dosáhnout?

Uvědomuji si své omezené zkušenosti, a tak bych snem mohla nazvat to, že se chci učit další nové způsoby, jakými lze pracovat, ale také se zdokonalovat v technikách, které jsou tu již po staletí. Jednou bych si přála mít i svůj malý ateliér, ve kterém bych pracovala, tvořila, malovala a podobně.

Jak ses k designu dostala? Myslela sis odjakživa, že budeš designérkou, nebo jsi v dětství snila o jiné profesi? Co pro tebe design jako takový znamená?

Od malička jsem byla tvořivá a bavily mě výtvarné práce. Doma jsem často sledovala mámu při její práci, která se také občas týkala designu, a bavilo mě, když mě k tomu pustila a nechala mě pohrát si například s Photoshopem. Nikdy jsem ale neměla jasnou představu o své profesi. Moje myšlení bylo vždy trochu jiné než u jiných dětí, které se mnou například chodily do školy a již v sedmi letech věděly, co chtějí dělat, že chtějí být hasičem, zdravotní sestřičkou nebo učitelkou a tak dále. Já jsem se spíše zaměřovala na to, co mě aktuálně bavilo a v tom jsem se postupně rozvíjela a vždycky jsem si vymýšlela své vlastní metody, postupy a „zlepšováky“.  Nenapadlo mě ale asi, že by mě to mohlo někdy živit.

Design jako takový pokládám za velmi důležitý, protože se s ním setkáváme na každém našem kroku. To vše, co nás obklopuje, nás pak i velmi ovlivňuje. Kvalitní design nás posouvá dál, a to ve všech oblastech.

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji úspěšně překonat?

Tvůrčí krize… hmm, asi bych spíše řekla, že mě někdy trápí životní krize, ze které se dostávám za pomoci tvoření. :) Ale už se mi stalo, že jsem měla zpracovávat téma, které mě neoslovilo, nebo mi nebylo zrovna moc „sympatické“, to pak chvilku trvalo, než jsem se s takovým tématem vypořádala a našla si v něm to své. 

Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti a kam směřuješ?

Momentálně pracuji na krabičce, do které by se mohly šachy bezpečně uložit (a převážet), jelikož mi to takto stále přijde jako nedokončená práce.

O prázdninách se mi naskytla možnost stáže u jedné moc hodné, šikovné a zkušené paní restaurátorky, takže jsem měla tu úžasnou možnost vyzkoušet si i nějaké další zajímavé techniky a práce. Nahlédla jsem tak do světa, který mě vždy moc zajímal a lákal.

Co se týče mé nejbližší budoucnosti, tak má cesta díky této zkušenosti nyní směřuje do Brna na VOŠ na obor Restaurování malby. A nechám se překvapit, kam mě pak dál osud zavane.

Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?

Slovo odpočinek mám spojené se sluchátky na uších, s příjemnou hudbou a kocourem na klíně.

Co tě v poslední době potěšilo?

Asi bych v poslední době pokládala za opravdový pocit štěstí moment, kdy jsem dostala vybavený malířský kufřík. To proto, že mi to dalo možnost jít ven malovat mně známá a blízká místa a mít přitom všechny potřebné věci hezky u sebe.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.

 

Julie Vojtková

 

Práci můžete vidět také na https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/746/

 

 

 

 

---