13.11. 2023
Rozhovor k Národní ceně za studentský design 2023 – Kamila Dvořáková
rozhovory
Seznamujeme vás s účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2023. Mnohé z nás trápí nejrůznější závislosti, rozšířeným problémem je například nutkavá potřeba neustále trávit čas na mobilním telefonu. Možná jsem vás právě nachytala a chystáte se mobil odložit… Pokud je tomu tak, ještě chvíli počkejte a přečtěte si, jak se s tímto problémem vypořádala Kamila Dvořáková, která vám v následujícím rozhovoru představí svůj projekt Cut.
Do soutěže ses přihlásila se svým skleněným objektem Cut s podtitulem Kus skla, který je možné milovat a nenávidět zároveň. Co je hlavním účelem tohoto objektu a jak funguje?
Schránka Cut je určená na předměty, od kterých bychom se chtěli odstřihnout (proto jsem zvolila i tento název). Jde o těžký kus skla fungující jako poklop, pod který uložíme naši závislost. Ve chvíli, kdy pak předmět z útrob chceme vyjmout, měly by nám na mysli vytanout otázky – opravdu uloženou věc potřebuji? Nebudu ji používat bezděčně?
Co bys do této schránky schovala ty? Zkoušela jsi ji k tomuto účelu sama používat? Zbavila ses své závislosti?
V podstatě primárně byl tento objekt určen pro uložení mého mobilního telefonu. Práce vznikla v období kovidových restrikcí, tedy v dobách on-line vyučování, kdy bylo strašně snadné, aby pozornost utekla právě k telefonu. Ten jsem tak začala používat i ve chvílích, kdy jsem ani nechtěla nebo nepotřebovala.
Jelikož schránka váží kolem 5 kilogramů, mohu říct, že jako odvykačka funguje, protože zvednout pár gramů vážící telefon nebo několikakilové sklo už je znatelný rozdíl. Překonávání této bariéry opravdu člověka odnaučí bezděčné používání dané věci, v mém případě právě telefonu.
Jakou technikou je schránka vytvořená?
Práce je vytvořená z taveného skla technikou ztraceného vosku.
Co ti práce na schránce Cut přinesla? Naučila ses něco nového?
V průběhu procesu výroby Cut jsem získala mnoho zkušeností, jelikož šlo v první řadě o moji první práci na UMPRUM, tudíž proběhlo intenzivní seznamování s prostředím, ateliérem, fungováním pod novým vedením… A v druhé řadě to byl můj první skleněný výrobek realizovaný touto technologií. Mohu tedy odpovědět – ano, naučila jsem se opravdu spoustu nového.
Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?
Práce byla časově náročná, jelikož byla realizována právě touto technologií, plus je část tvořena střepy, které jsem musela jednotlivě odštěpovat. Nevěřila bych, jak je těžké rozbít sklo. :)
Popravdě však nedokážu říci, kolik času jsem na projektu strávila, jelikož jsem byla v takovém režimu, kdy jsem vlastně jenom chodila ráno do školy a večer domů, abych vše stihla… Ale myslím si, že odhadem proces výroby mohl trvat okolo měsíce.
S jakými potížemi ses při designu potýkala? Přepadly tě během práce na projektu nějaké pochybnosti? Musela ses vypořádat i s komplikacemi?
Jak už to tak bývá, vyskytly se pochybnosti i komplikace. Sklo jsem sama v závěrečné fázi rozbíjela, to už bylo vše utaveno, obroušeno, na práci jsem strávila x desítek hodin času a vše mohlo v pár vteřinách skončit těsně před cílovou rovinkou. I v průběhu vytváření formy jsme museli vychytat, aby se strany kvádru nepropadaly a nedeformovaly tvar, což se díky našemu dílenskému nakonec povedlo.
Schránka Cut vznikla jako tvá klauzurní práce v rámci studia v Ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jak jsi se studiem spokojená a jak tě zdejší prostředí ovlivnilo?
Se studiem na UMPRUM jsem moc spokojená, jak v ateliérové výuce, tak v té teoretické. V ateliéru máme dobrý kolektiv a skvělé vedení, takže do školy chodím fakt ráda. :)Zároveň jsem vždy nějak tíhla k tomu městu, kde se cítím jako doma. Tak bych řekla, že mi toto prostředí celkově vytváří klid na duši.
Máš nějakou zásadu, kterou se snažíš v rámci své designérské práce řídit? Na který svůj výtvor jsi nejvíce hrdá?
Myslím si, že žádné zásady nemám. Možná se spíš snažím poslouchat hlavně sebe a téma, které zpracovávám, se mě musí dotýkat. Neřekla bych, že jsem pyšná na konkrétní práci. Ke každé práci mám specifický vztah, protože jsem se do ní nějakým způsobem otiskla.
Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design?
Naprosto jednoduše bych řekla, že jsem to prostě zkusila a přihlásila se.
Jak důležitá je pro tebe reakce okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?
Byla bych ráda, kdybych mohla říct, že se mnou reakce okolí nic nedělá, ale bohužel tomu tak není. Po odezvě okolí na práci nahlížím jinak. Zároveň je ale názor okolí důležitý, donutí mě na věc pohlížet s odstupem a určitě mě to posouvá dál v přemýšlení nad vlastní prací, na kterou už se třeba dívám pár měsíců určitým stylem.
Pokud jde o konstruktivní kritiku a můžu s oponentem o věci vést dialog, jde vždy o dobrou a obohacující zkušenost.
V designu je pro tebe důležitá aktuálnost a nějaký přesah. Přibliž prosím čtenářům, ke kterým společenským tématům ses prostřednictvím designu například vyjádřila.
Asi bych neřekla prostřednictvím designu. Tvořím i objekty, které bych zařadila spíše do jiné kategorie, než je design, i když v něm se také pohybuju. Obecně ale ve své tvorbě dost inklinuji k tématu feminismu, zpracovávala jsem však třeba i téma duševní nepohody a depresí… Moje poslední práce Ázy pak vznáší otázky týkající se produkce designu skla a řekla bych, že humorně poukazuje na něco, co je normou, ale nemuselo by být.
Snažíš se například při práci zohledňovat ekologičnost? S jakými materiály nejraději pracuješ?
Na ekologičnost výroby se snažím brát ohled. Například objekt Prim, který jsem vytvářela v zimě je z 99 % vyrobený z odpadního materiálu. Ale řekla bych, že pro mě ekologie není prioritou, protože pak bych nemohla vlastně tvořit nic nového.
Nejvíce mě baví pracovat se sklem a kovem. Možná i proto, že jsem vystudovala šperk v Plzni, kde jsem koketovala s mosazí. Ale sklo je láska! Nicméně s materiály ráda experimentuju a zkoumám jejich možnosti, takže se nebráním použití rozmanitých materiálů.
Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?
Nápady hledám v sobě a ve svém okolí, takže může jít o objekt s velmi niterní výpovědí, ale i design, který je inspirován používáním věci v běžném životě.
Kdo tě nejvíce ve tvé tvorbě podporuje? Za kým jdeš pro radu, když nevíš, jak dál?
Myslím si, že mám svůj fanklub skládající se hlavně z rodiny a mých nejbližších. Ti jsou vždy připraveni mě podržet v kritických chvílích. Zároveň vždy dorazí na výstavy, jsou mezi prvními, co lajkují příspěvky na Instagramu, pomáhají s odvozy, převozy, bez nich by to nešlo.
Když nevím, jak dál… To asi záleží, čeho se to týká. Když nevím, jak dál při vytváření konceptu, zachraňují mě konzultace buď s vedením ateliéru, nebo se spolužáky. Pokud mám problémy s realizací, jdu určitě za našimi zkušenými dílenskými. V případě, že všechno selhalo, táta je vždycky připraven s nějakou chytrou vychytávkou. :)
Chtěla by ses designem živit?
Myslím, že bych se chtěla živit svou tvorbou. Ta ale osciluje mezi konceptuálními objekty a designem.
Máš nějaký designerský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?
Asi nemám úplně výběr umělců nebo designérů, které bych měla na piedestalu. Záleží na tom, jaké téma právě zpracovávám, takže se inspirační zdroje dost mění. Ale řekla bych, že pro mě je stálým přísunem inspirace prostředí školy a sledování procesu tvorby kolegů.
Máš nějaký sen v oblasti designu? Čeho bys chtěla jednou dosáhnout?
Mým snem je, abych se mohla živit tím, co mě baví a co dělám. Aby tvorba bavila i okolí a nacházela si své zákazníky. Zároveň třeba v objektech konceptuálních bych byla ráda, kdyby se diváka dotýkaly a ovlivňovaly jednotlivce i společnost.
Jak ses k designu dostala? Myslela sis odjakživa, že budeš designérkou, nebo jsi v dětství snila o jiné profesi? Co pro tebe design jako takový znamená?
Já se často nechám vést okolnostmi a věřím, že vše dopadne, jak má. Tak nějak to bylo i se studiem. Původně jsem si myslela, že budu spíš sportovec, jelikož jsem se věnovala sportovní střelbě a celý život jsem byla hodně aktivní. Další ve hře pak bylo herectví, jelikož jsem exhibicionista a dodnes tancuji, takže podium a reflektory mi nejsou cizí. Pak jsem se naučila kreslit, šla na uměleckoprůmyslovou střední školu, kde mě do designu zasvětil vedoucí ateliéru Boda Horák. Na univerzitě v Plzni jsem přičuchla ke konceptuální tvorbě. V Praze pak do sebe vše zapadlo po seznámení se sklem, a hlavně s ateliérem a jeho vedením – Klárou Horáčkovou a Ronym Pleslem.
Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji úspěšně překonat?
Ano, tvůrčí krize je má stará známá. Setkávám se s ní minimálně jednou do roka. Ve chvíli, kdy přijde, pokouším se na sebe netlačit, protože tudy cesta nikdy nevede. Ale mimo to bohužel nemám osvědčený recept na to, jak ji překonat.
Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti a kam směřuješ?
Momentálně chci začít rozpracovávat testy na bakalářskou práci, která mě čeká v letním semestru. Pak mám rozdělané další dva designy – Marshmallows a Ázy, ve kterých figuruje hodně barev, takže se moc těším, až se opět vrátím do procesu práce. V druhé půlce roku pak s Annou Martinkovou plánujeme výstavu našeho ateliéru, takže na mě toho čeká v posledním ročníku bakaláře skutečně spousta.
Plánuji ještě chvíli být studentem, takže chci pokračovat magisterským studiem v Ateliéru skla.
Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?
Jak jsem už zmínila, tak miluji tanec, ráda poslouchám hudbu nebo podcasty. Vášní mi je také káva, tak příležitostně vypomáhám přátelům jako barista. Pak mě nabíjí čas s přáteli, přítelem, rodinou a společný smích.
Co tě v poslední době potěšilo?
Momentálně jsme na prodlouženém víkendu na workshopu ve sklárně s ateliérem, takže jsem se ráda setkala po dlouhé době s naším kolektivem a zaexperimentovala se sklem. Potěšil mě tedy kvalitně strávený čas v dobré společnosti.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.
Julie Vojtková
O práci se můžete dovědět také na https://www.studentskydesign.cz/cs-cz/detail/925/
