09.12. 2022

Rozhovor pro Národní cenu za studentský design 2022 – Emma Folprechtová

rozhovory

Seznamujeme vás s oceněnými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2022. I v dnešní pokrokové době bohužel zůstávají některá témata stále tabuizovaná. Nemluví se o nich dostatečně v mnoha domácnostech a ani na školách. Kde mají dospívající dívky hledat odpovědi na své otázky ? Internet je sice plný mnoha rad, ale ne vždy je tím správným zdrojem informací. Emma Folprechtová se věnuje tematice dospívání ve své knize Linda má Emmu, která byla oceněna cenou Dobrý studentský design 2022.

Do soutěže ses přihlásila s autorskou knihou Linda má Emmu. Je to Tvá první kniha? Plánuješ další? Jaký máš vztah ke knihám?

Je to má první kniha. Jsem grafická designérka a v tomto projektu jsem si zkusila být i spisovatelkou a ilustrátorkou zároveň. Přála bych si, aby měla kniha pokračování, mám to vymyšlené, ale zatím je to tajné. Knihy mě baví, ráda si prohlížím nádherné publikace, zkoumám papír, zpracování a vůni…

Jak jsi přišla na chytlavý název knihy?

Název evokující známou hlášku ze slabikáře “Emma má maso” jsme vymyslely s mou kamarádkou spisovatelkou Aničkou, která mi pomáhala i s celkovou textovou editací knihy.

Můžeš prosím čtenářům přiblížit, o čem kniha je? Jakých témat se v knize dotýkáš?

Linda má Emmu je příručkou pro dospívající holky. V rozhovoru se s Lindou bavíme o menstruaci a pomůckách, dále pak o emocích, růstu prsou, holení a dalších procesech, kterými si mladé ženy prochází.

S jakým cílem jsi knihu napsala?

Na celém projektu jsem pracovala v rámci školní absolventské práce na VOŠG Hellichova, takže prvním cílem byly závěrečné zkoušky. Když jsem ale během procesu viděla zájem ostatních, rozhodla jsem se, že knihu nenechám jen tak “ležet v šuplíku” a zkusím ji nabídnout do některého z českých nakladatelství. Takže aktuálním cílem je, aby se kniha dostala do rukou co největšímu počtu čtenářek. Chci, aby se holky naučily mít rády samy sebe, byly spokojené se svými těly a nestyděly se za své emoce.

Myslíš, že se o těchto tématech mluví s mladými lidmi otevřeně? Co si v tomto ohledu myslíš o informovanosti, kterou poskytuje přímo škola? Je dostatečná?

Myslím si, že doma je to individuální. Dělala jsem si průzkumy mezi mými kamarádkami a každá to měla trochu jinak. Záleží hodně na přístupu a výchově předešlé generace. A ve škole – to je přímo tragédie. Děti dostávají asi tak 10 % informací toho, co by měly. Hodiny jsou genderově rozděleny, vše se zkresluje, znechucuje… Nemyslím si, že o menstruaci by se měly učit jen dívky, to je naprostá hloupost. A těch hloupostí je ve školství spousta, proto bych také ráda distribuovala svou knihu do škol, dětských domovů apod.

Kniha má formu rozhovoru, který vedeš se svou dvanáctiletou sestrou. Jak k tomuto rozhovoru došlo? Za účelem knihy či zcela spontánně?

O těchto tématech se s mou sestrou bavíme už asi tři roky. Jsou to informace nasbírané z mých zážitků, faktů a zkušeností kamarádek, které jsem sepsala do jednoho souvislého dialogu, který působí tak přirozeně, že se čtenářka vžije do role zvědavé Lindy.

Komu je kniha určena? Může sloužit také jako návod pro rodiče, jak s mladými dívkami mluvit? Je určena pouze dívkám?

Primárně je určena holkám, aby zjistily, co je čeká, jak se co dělá a proč se co děje. Ale jak jsem zjistila, mají o ni zájem i maminky a tatínkové, kteří neví, jak se svými dcerami o těchto tématech mluvit – v knize je vše popsáno s lehkostí a humorem, takže vysvětlování jde mnohem lépe.

Proč jsi jako hlavní barevnost knihy zvolila červenou a růžovou?

Kniha je rozdělena na dvě hlavní kapitoly – menstruace a tělo. Červená symbolizuje krev a emoce, růžová zase kůži a ženskost. Navíc je to jedna z mých nejoblíbenějších barevných kombinací. Totálně girly!

Co představuje symbol hvězdičky na obálce knihy?

Hvězdička se promítá i do vnitřku knihy a do ostatních propagačních materiálů (trička, plakáty...). Symbolizuje tabu a intimitu, která se většinou schovává za nějakou hvězdičkou. Odkazuje na něco skrytého a křehkého, ale také v ní můžeme vidět ženský symbol – květ. Na obálce je záměrně pouze hvězdička a název knihy je uveden až na zadní straně. Otočila jsem tak zažitý stereotyp “informace s hvězdičkou”, která bývá miniaturní. Úkolem obálky je upoutat pozornost a vyvolat zvědavost a chuť se podívat dovnitř. Zároveň má funkci diskrétní – holky si mohou v klidu číst cestou do školy a nikdo neuvidí, že si čtou o intimních tématech.

S jakými potížemi ses v rámci práce na knize potýkala?

Musím říct, že to celé proběhlo až překvapivě hladce. Samozřejmě jsem měla občas slabší chvilku, kdy mi připadalo, že jsem si toho “naložila” moc, že to nezvládnu, nestihnu, že vyjdou špatně barvy, že nebude dostatek papíru... ale zvládla, stihla, vytiskla. Dost mi také pomáhal klid, podpora a zkušenosti mého vedoucího pedagoga Bohumila Vašáka, bez něj by to takhle krásně nedopadlo.

Co ti práce na této knize přinesla? Naučila ses něco nového?

Naučila jsem se lépe pracovat se sazbou a s knihou obecně, za což patří velký dík mé oponentce Janě Vahalíkové, která přispěla nejen cennými radami, ale i ženskou energií. A tím, že jsem najednou dělala několik profesí, od art directora, přes spisovatele až po DTP, jsem dost překročila své hranice, což byla nakonec příjemná euforie – pocit, že to dokážu.

Plánuješ knihu vydat ve větším nákladu? Může si ji běžný čtenář koupit?

Plánuji. Zatím mám pouze pár svých výtisků. Je to v procesu a těsím se!

Proč ses přihlásila do soutěže Národní cena za studentský design?

Byla jsem vybrána vedením mé školy.

Přibliž prosím čtenářům, čemu se nejčastěji v rámci designerské práce věnuješ? Na který svůj výtvor jsi nejvíce pyšná?

V rámci studia zvládám i mou milovanou krásnou práci. Pracuji v grafickém studiu Superlative.works, kde se věnuji hlavně vizuálním stylům, plakátům a orientačním systémům. A jsem designérka pro Bobo, což je české rodinné blokařství – navrhuji nové papírové produkty nebo redesignuji ty staré. V Bobu mám také super tým, každá porada je legrace, každý projekt výzva. Aktuálně jsem nejvíce pyšná na naše nové To do listy, které přibyly do rodiny k mým pruhovaným plánovačům.

Studovala jsi na Vyšší odborné škole grafické a Střední průmyslové škola grafické (Hellichovce). Byla jsi zde spokojená? Jak tě studium na této škole obohatilo?

Bylo to nejlepších sedm let mého života. Když jsem v roce 2015 nastupovala na Hellichovku na střední, už tam dva roky studoval grafiku můj brácha Matyáš, který mi zase byl tím velkým bráchou, jako na základce. Po střední jsem na na Hellu absolvovala i vošku – na obou se klade velký důraz na řemeslo, techniku, což pokládám za velice důležité, zároveň jsme byli vedeni ke kreativitě a vkusu. Profesory jsem měla perfektní, kolektiv také a navíc, kdo by nechtěl trávit čas na úpatí Petřína, kam si může o hodině volna lehnout s partou kamarádů?

Máš nějaký designerský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?

Inspirací je pro mě například italský grafik Massimo Vignelli, nebo holandská grafická designérka Irma Boom, ale tou největší je moje maminka Radka – od mala mě brala na schůzky, doma jsem jí seděla na klíně a pozorovala, jak navrhuje obaly, loga, trička a další krásné věci. Brala nás na výstavy po celé Evropě, hodně si s námi kreslila a podporovala nás v umění, za což jsem dnes strašně vděčná.

Máš nějaký sen v oblasti designu či umění? Čeho bys chtěla dosáhnout?

Chtěla bych vytvořit vizuální styl světové značce.

Ale jeden reálný designérský sen už prožívám – spolupráce s mým přítelem Petrem.

Jaké to je pracovat se svým přítelem?

Přirozené. Máme oba velmi podobný styl, vkus a názory. Jsem ráda, že s ním můžu trávit čas a zároveň tvořit krásné věci.

Jak ses k umění a designu dostala? Co pro tebe design a umění jako takové znamená?

Oba moji rodiče jsou umělci, máma je grafická designérka, táta architekt, takže jsem byla uměním obklopena v podstatě od narození.

Stává se, že tě někdy trápí umělecký blok? Pokud ano, jak s ním bojuješ?

Snažím se chvíli soustředit na něco jiného, na volnou tvorbu, sport, zábavu, manuální práci... prostě je potřeba se občas odreagovat. Stačí třeba hodinu hrabat listí na zahradě a hned vás něco napadne.

Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?

Inspiruje mě prostředí, ve kterém žiju nebo se zrovna nacházím. Ráda cestuji a objevuji nové kultury, koukám kolem sebe, fotím, kreslím, sbírám prospekty z galerií, prohlížím si noviny, časopisy, portály obchodů a různé drobné detaily, ze kterých pak čerpám ve své tvorbě.

Pracuješ právě na něčem? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti?

Nyní se věnuji například orientačnímu systému pro Staroměstskou radnici v rámci projektu Prague City Tourism ve spolupráci s designéry z Olgoj Chorchoj, v Bobu pracujeme na novém nedatovaném diáři a teď také nastupuji na Sutnarku, kde si chci ještě rozšířit obzory a zdokonalit své zkušenosti.

Čemu se věnuješ ve volném čase?

Když zrovna nespím, což miluju, tak trávím čas s rodinou, s mým chlapcem nebo s kamarády. A když chci být sama, což taky miluju, chodím plavat nebo běhat.

Co ti poslední dobou udělalo radost?

Prázdniny! Léto. Slunce. Mám radost vlastně každý den, miluju život!

 

Děkuji za rozhovor. Přeji hodně štěstí v tvorbě.

Julie Vojtková

Další informace na : Kniha Linda má Emmu | Národní cena za studentský design 2022 (studentskydesign.cz)

---