25.10. 2022
Rozhovor pro Národní cenu za studentský design 2022 – Helena Šantavá a studenti 1.–3. ročníku Knižní grafiky
rozhovory
Seznamujeme vás s oceněnými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2022. Jedno zadání, dvacet pět studentů a dvacet pět unikátních děl. Helena Šantavá v rozhovoru přiblíží, co obnášela tvorba souboru obrazových sešitů 25 Hell Zins, který byl oceněn cenou Dobrý studentský design 2022.
Do soutěže jste přihlásila 25 obrazových sešitů studentů z 1.– 3. ročníku Knižní grafiky Vyšší odborné školy grafické z Prahy v Hellichově ulici. Soubor těchto sešitů je pojmenován 25 Hell Zins. Kdo přišel s tímto názvem a co znamená?
25 Hell Zins je vlastně objektem – krabičkou – a v ní jsou umístěny sešity od všech studentů, navrhla ji Šárka Blažková a název je také její volbou. “Hell“ se říká grafické škole z různých důvodů. Ve škole je nově otevřen obor design obalů, vyučující Martina Ficová nám zásadně pomohla s konstrukcí i výrobou krabičky. A ziny jsou DIY časopisy, které vznikají z nějakého přetlaku autorů, informovat určitý okruh lidí kolem, bývají oborové, obrazové, kreslené, komunitní nebo jen osobní. Netisknou se ve velkých nákladech v tiskárnách, nemají profesionální redaktory. Tím spíš ale mohou mít svobodnější strukturu, témata... A malý počet kusů pak může být vytištěn na zajímavém papíru, neobvyklými technikami, ne pouze plnobarevně na křídě... Někteří studenti, kteří jsou grafickými designéry nebo ilustrátory, v posledních letech obvykle produkují nějaké ziny nebo do nějakých přispívají. Jak ubývá tištěných časopisů, jako by se tato s láskou tvořená, na koleni dělaná skupina plátků, více rozšiřovala.
Co bylo hlavním cílem tohoto projektu?
Nabídnout zábavný studijní úkol, ze kterého vzejdou velmi různorodé výsledné sešity – lze vidět, že v tomto typu studia VOŠ, mohou stejnou věc snadno dělat všechny ročníky, někdo volil velmi složitý obsah a někdo lehce improvizoval, jsou možné různé přístupy.
Existuje něco, co jednotlivé ziny mají společné?
Zadání bylo pro všechny stejné: obrazový příběh, formát a skládání – jde o takový specifický typ skládání formátu A3, ve středu formátu je prořízlý otvor, to při složení na formát A6 umožňuje listovat složeným sešitkem zleva doprava.
Jaká témata studenti volili?
Úplně různá: cesta tramvají č. 17, kaskády v Buňce jako komiks, mapa Prahy v podobě tělesných orgánů, bilance romantického vztahu – doporučuji si je prohlédnout, obrazové příběhy se špatně vypráví.
Jaké techniky byly nejčastěji použity?
Záměrem bylo získat zkušenost s přímými barvami, aby to bylo třeba tříbarevné. Tisklo se barevně digitálně anebo na risographu. Tam je nutné vybrat si z omezené, ale moc pěkné škály barev. Tisky z risographu se dají zařadit mezi barevné grafiky (každá barva má svou předlohu). Děkujeme za podporu při tisku grafické dílně na UMPRUM a Kudlapressu.
Dokážete z této kolekce zinů vybrat svého favorita?
To určitě ne, to by mi dali!
Proč jste se rozhodla přihlásit právě tyto práce vašich studentů do soutěže Národní cena za studentský design?
Byl to celkový projekt za obor knižní grafiky, v rámci kterého jsou zastoupeny práce všech studentů z 1.–3. ročníku pohromadě.
Jaké potíže tento projekt provázely? S čím mívají studenti v rámci tvorby nejčastěji problém?
Je to studijní zadání s mnoha formálními omezeními, mnoho parametrů je řečeno předem – formát, řazení obrázků, co musí být na líci, na rubu atd. Na tomhle úkolu jsme je tak trochu “upekli” – protáhl se a někteří už by rádi dělali zase něco jiného, ale nekonečně se řešily příběhy nebo jak tisknout, kde vzít papír a podobně. To je daň za to, když tolik lidí má mít stejný výsledek. Studenti se učí přemýšlet v těch omezeních, která plynou ze zadání, to je pro ně nové, ale vlastně snad i zábavné. Při jakémkoliv projektu, na kterém se musí dlouho pracovat, zákonitě přijde fáze, kdy začnete to, co bylo zábavné, nesnášet, ale ono to zase přejde.
V čem Vás výuka na Vyšší odborné škole grafická a Střední průmyslové škole grafické (Hellichovce) obohacuje?
Baví mě spolupráce se studenty. Grafickou jsem sama studovala, takže je příjemné zas být na Malé Straně, v době covidu i teď je centrum Prahy poměrně prázdné, až na ty, co tu pracují nebo bydlí. Jinak pracuji jako freelance grafička – sedím u počítače, musí se to vysedět, je to zdlouhavé a výuka to dobře doplňuje.
Děkuji za rozhovor. Přeji hodně štěstí v tvorbě i v rámci pedagogické činnosti.
Julie Vojtková
25 Hell Zins | Národní cena za studentský design 2022 (studentskydesign.cz)
