27.09. 2022

Rozhovor pro Národní cenu za studentský design 2022 – Klára Daniová

rozhovory

Seznamujeme vás s oceněnými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2022. Co se vám vybaví pod slovem artritida? Možná i vy máte o této nemoci mylnou, či neúplnou představu. Klára Daniová se snaží přiblížit veřejnosti toto onemocnění ve své knize Za tři týdny dobrý, která byla oceněna cenou Dobrý studentský design 2022.

Do soutěže ses přihlásila s autorskou knihou Za tři týdny dobrý, která přibližuje čtenářům život s juvenilní idiopatickou artritidou. Jaký máš vztah ke knihám? Je to tvoje první kniha? Plánuješ další?

Knihy jsou vášní, hobby, i způsobem získávání znalostí, ale i ozdobou pokoje. Jsem nárazový čtenář, mám chvíle, kdy nečtu nic, a pak celou knihu zhltnu během pár dní. Za tři týdny dobrý je moje první napsaná kniha, ale designu knih jsem se věnovala i dřív. Jestli bude další? Uvidíme, jestli se vůbec chytne ta první.

Vysvětlíš prosím čtenářům, co název knihy znamená?

Název knihy je odvozený od diagnózy prvního doktora –⁠ chirurga, který mě vyšetřoval. Přišla jsem za ním s bolestí palce a po krátké prohlídce oznámil, že se jedná o namožení svalů ruky způsobené prací na počítači, a že to za tři týdny bude dobrý. Zpětně mě to pobavilo, protože věc, která měla být původně za tři týdny vyléčená, se prodloužila na celý život. Za tři týdny to bude dobrý mi přišlo příliš protáhlé, odstranila jsem přebytečné a volila –⁠ Za tři týdny dobrý. Pozorní čtenáři mohou odhalit původ už na prvních pár stránkách, protože je tam název i údajná diagnóza zmíněná.

S jakým cílem jsi knihu napsala?

Cílů bylo víc, jak po pracovní, tak osobní rovině. Pracovní je jasný –⁠ překonat samu sebe. Byla to bakalářská práce a chtěla jsem, aby mě reprezentovala a ukázala, kam jsem se jako student posunula. Studovala jsem digitální design a v průběhu studií mi došlo, že weby nejsou pro mě to pravé ořechové a chtěla jsem svá studia ukončit něčím, co o mě víc vypovídá a čemu se chci věnovat do budoucna. Také jsem chtěla vytvořit něco užitečného a seznámit širokou veřejnost s juvenilní artritidou. Většina lidí, když slyší artritida, představí si starého člověka, ne dítě. Dále ukázat lékařské postupy a úskalí, která to přináší. Napadlo by vás, že důvodem, proč vám doktor nemůže předepsat jiné léky, je chybějící smlouva s pojišťovnou (respektive dohoda je podepsaná, ale ne na všechny léky)? Já to zjistila náhodou od sestřičky. Na konci čtenář nalezne rozhovor s mým praktickým lékařem, který odpovídá na otázky, ohledně nemocí a praxe srozumitelnou a lidskou formou. Například, když za vámi zajde týpek, který vám nabízí zázračné uzdravení pomocí vitamínu C a dodá, že máte své léky vysadit a doktorovi o tom nic neříkat, svítí červená. Kromě lékařského prostředí popisuji i atmosféru uměleckých škol, nebo alespoň těch, na kterých jsem studovala.

S jakými potížemi ses v rámci práce potýkala?

S časem. A taky napsat knihu, a zároveň ji muset upravit, není snadné. Chybí odstup. Snadno se do toho můžete zamotat. Další problém byly emoce. Když jste ve víru děje a nemáte čas se zastavit, moc to neprožíváte. Jedete jako stroj. Jenže když o něčem píšete, musíte se zamyslet nad tím, co se stalo, jak to probíhalo, jaké mělo vaše rozhodnutí následky. Snažila jsem se co nejméně zkreslovat události, bylo důležité si uvědomit, kde jsem třeba mohla udělat chybu a přiznat ji. Musela jsem si tím vším projít znovu a ustát to, nelitovat se.

Co ti práce na této knize přinesla? Naučila ses něco nového?

Porozumění, když jsem si zpětně četla lékařské zprávy a dávala do kupy informace, došla mi hromada věcí. Abych mohla psát o artritidě, musela jsem jí prvně sama porozumět. Půjčila jsem si od svého lékaře odborné knihy a studovala je. Naučila jsem se lépe pracovat s časem a motivací. Byl to zatím můj nejdelší a časově nejnáročnější projekt. Dále třeba pomocí nástrojů zrychlit práci v Indesignu.

Jakým způsobem jsi v knize pracovala s typografií?

Většina designérů se snaží vytvořit sazbu co nejvíc uživatelsky příjemnou. Můj záměr je přesně opačný. Chtěla jsem metaforicky přenést nežádoucí vedlejší účinky onemocnění do knihy, aby si každý čtenář vyzkoušel, jak otravné to je. Protože nemůžu stát u každého člověka a jehlou ho píchat do ruky, rozpad sazby byla ideální možnost, jak čtení znepříjemnit. Písmenka jsou otočná, v kurzívě, nebo chybí úplně a padají z knihy ven. Rozpad není náhodný, ale zrcadlí se v něm můj eskalujicí zdravotní stav. Dále je text rozdělen na dvě části, které jsem potřebovala od sebe rozlišit. Tou první je popis minulosti z pohledu dítěte, která je psaná v er-formě. Vyznačena je modrou barvou, která symbolizuje problémy s cirkulací krve v končetinách. Končetiny mám věčně ledové, a tudíž namodralé. Druhá část je současnost, kde v ich-formě popisuji, co se stalo ode dne, kdy jsem knihu začala psát a je v rudé barvě, která symbolizuje zánět v kloubu a otok. Třetí část jsou přepsané lékařské zprávy, které jsem se snažila co nejvíc nasimulovat za pomocí neproporcionálního písma, které se používalo v psacích strojích.

Jaký typ vazby a formátu jsi volila a proč?

Zvolila jsem odhalený šitý hřbet. Když už jdu s kůží na trh a věci popisuji až na kost, přišlo mi symbolické nechat páteř, která drží knihu po kupě, odhalenou. Formát je podlouhlý obdelník, jde čistě o osobní názor, myslím si, že se takový formát lépe drží v ruce. Navíc se krásně vešel i na arch, takže se ušetřilo za materiál.

Co všechno kniha Za tři týdny dobrý obsahuje?

Jak už bylo zmíněno, textová část obsahuje náhled do života studenta uměleckoprůmyslové školy, pohled pacienta, který se snaží najít správnou diagnózu a praktické rady profesionála, když už se něco takového stane. Součástí jsou lékařské zprávy a text doplňují fotografie z archivu, které jsou kvůli různé kvalitě spojené do modro černého duotónu.

Plánuješ knihu představit i širší veřejnosti? Bude si ji mít běžný čtenář možnost koupit?

Chtěla bych, ale myslím si, že je potřeba některé věci doplnit. Kvůli času jsem příběh ukončila po nalezení správné diagnózy, ale tím to neskončilo. Myslím, že je důležité napsat i jaké je píchání jehel do břicha, když klasické léky nefungují nebo uvědomění, že artritida není onemocnění kostí, ale imunitního systému a vlivem nemoci i léčby se mohou objevit problémy i mimo klouby.

Proč ses přihlásila do soutěže Národní cena za studentský design?

Psal mi Bob Stránský (Bohuslav Stránský, můj bývalý vedoucí v ateliéru Digitální design), že by byl rád, kdybych se přihlásila. Myslím, že je to dobrá věc i pro mě, aby se právě o artritidě z jiného úhlu pohledu dozvědělo více lidí.

Máš za sebou už celkem hodně designerské práce. Na který svůj výtvor jsi nejvíce pyšná?

Postupem času se to mění, zatím je to Za tři týdny dobrý, ale příští rok to může být něco jiného.

Kniha Za tři týdny dobrý je tvou bakalářskou prací v rámci studia na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Jsi zde spokojená? Jak tě studium na této škole obohatilo?

V první řadě je nutno říct, že už nejsem studentem UTB, ale pražské UMPRUM. Na magisterské studium jsem přešla k Petru Babákovi do jeho ateliéru Grafický design a nová média. Digitální design na UTB byl přínosný v praktickém přemýšlení nad problémem, kterému čelím. Bohuslav Stránský jako vedoucí digitalu přistupuje k designu s otevřenou myslí, a i když ho už nějakou dobu vede, neusnul na vavřínech a stále je aktuální. Odešla jsem, mám ráda online prostředí, ale nechci každý den klikat weby.

Ovlivnila tě pandemie covid 19 a s ní spojený lockdown? Projevilo se to nějak ve tvé tvorbě?

Měla jsem čas zpomalit. Výhoda bakalářky v covidu je, že veškeré předměty byly online, takže bylo víc času na tvorbu místo přecházení z fakulty na fakultu. Na stranu druhou, život bez sociálního kontaktu je po delší době únavný. Chyběli mi přátelé a spolužáci, možnost pracovat v kolektivu.

Chtěla by ses designem nebo uměním živit?

Mám pár zakázek při studiu. Je to příjemný a pestrý způsob přivýdělku na studentský život. Takže ano, designem se určitě chci v budoucnu živit naplno.

Máš nějaký designerský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?

Spousty. Právě Petr Babák s Lukášem Kijonkou. Možnost u nich studovat je pro mě důležitý milník a jsou mou inspirací jak ve světě designu, tak v rovině osobní. Z dalších lidí, kteří mě inspirovali a vedli po cestě je Honza Křemének a Michal Zeman, v rámci fotografie Petr Willert, ráda koukám na fotky Vojty Veškrny. František Štorm, Martin Pecina a způsob, jakým formují knižní design pro širokou veřejnost. Cením si i Zuzany Lednické, Liběny Rochové, Adély Svobodové... A mohla bych pokračovat dál. Důležitým momentem jsou i spolužáci.

Máš nějaký sen v oblasti designu či umění? Čeho bys chtěla dosáhnout?

Své cíle si kouskuji. Nemám jeden velký, ale spíš postupuji po krůčcích. Mým cílem bylo dostat se k Petrovi, teď je to úspěšně dostudovat a posléze se uplatnit. Dělat nejen pěkný, ale hlavně funkční věci. Pracovat na zajímavých projektech, však to znáš.

Jak ses k umění a designu dostala? Co pro tebe design a umění jako takové znamená?

Úplnou náhodou. Asi dva roky před koncem základní školy mě máma přihlásila do ZUŠ, tam jsem potkala učitelku, která mi doporučila umprumku v Hradišti. Přihlásila jsem se i do Brna, a i když mě vzali, šla jsem do Hradiště, a už to jelo jak po skluzavce. Práce designéra pro mě znamená svobodu i zodpovědnost. Design má být podle mě zejména funkční, abys věděla, jestli máš dveře zatlačit, nebo přitáhnout bez nálepek na dveřích. Ale i estetiku, ty dveře musí dobře vypadat a ladit k prostředí.

Stává se, že tě někdy trápí umělecký blok? Pokud ano, jak s ním bojuješ?

Každý má někdy blok. To je jednoduchý, nebojuji. Jestli mě artritida něco naučila, tak že v některých případech nemá smysl bojovat. Když nemám nápad, prostě pracuji, dokud to nefunguje. A když to nefunguje, zítra je taky den.

Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?

Všude. U rodiny, na dovolené u moře, na internetu. V knihovně mám řadu odborných publikací, kterými si listuji. Mám ráda vzorníky písma. Prohlížím si fotografie. Taky u svých vedoucích a spolužáků. Když nevím, podívám se, jak něco podobného vyřešil někdo jiný.

Pracuješ právě na něčem? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti?

Aktuálně pracuji na knize pro Národní památkový ústav, která se věnuje německým a italským studiím. Chystám infografiku o čištění historických povrchů. Chtěla bych víc pracovat s 3D tiskárnou. Ve volném čase fotím rekonstrukci Palacha (stará budova UMPRUM) a dělám z ní fotoknihu. Ale jak už víš, zrovna teď chytám bronz u moře.

Čemu se věnuješ ve volném čase?

Sportu. Udržuje mě v chodu. Posilování, plavání, lezení na stěnu... Ráda dobře vypadám a taky mi to pomáhá udržovat si silné svaly a klouby. Co si budem, sezení za počítačem celý den není úplně ideální.

Kytkám. Vždycky, když přijedu, tak jde táta do pokoje a říká kytkám, že jejich maminka už dojela. Snažím se chodit do galerií a muzeí.

Mám ráda dobrý jídlo, většinou si vařím. Zkouším nové chutě, Indie, Asie, ale i Itálie nebo španělská kuchyně. Ráda koukám na sýkorky z balkonu a zajdu s přáteli na pivo. Ono toho volného času během školního roku moc není.

Co ti poslední dobou udělalo radost?

Korály v moři a nominace na Národní cenu za studentský design.

 

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.

Julie Vojtková

---