25.10. 2022

Rozhovor pro Národní cenu za studentský design 2022 – Pavel Kuja, Michal Tůma

rozhovory

Seznamujeme vás s oceněnými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2022. Poměrně dlouho jsme nemohli během pandemie navštěvovat kina a užít si filmový zážitek naplno. Letošní ročník festivalu FamuFest 38 byl tedy i oslavou opětovného setkání ve filmových sálech a možnosti držet se během filmové projekce za ruce. Pavel Kuja a Michal Tůma vám v rozhovoru představí nápaditý vizuální styl, který pro festival vytvořili, a který byl oceněn cenou Dobrý studentský design 2022.

Do soutěže jste se přihlásili s vizuálním stylem pro FamuFestu 38. Hlavním motivem jsou ruce. Objasníte prosím čtenářům, proč jste je zvolili jako motiv?

Tématem ročníku bylo setkání, protože předchozí ročník proběhl kvůli pandemii pouze v online prostředí. Vizuál měl vyzdvihovat právě fyzické setkání mladých lidí, sílu dotyku, komunikaci rukama. V tom jsme nacházeli hlavní rozdíl mezi sledováním filmů z pohodlí domova a sledováním filmů na sedačce v kině. Má to bejt mazlivý.

Jaký je váš vztah k filmům? Navštěvujete často kino? Užili jste si festival?

Pavel: No, třeba Lynch a Jodorowski mě hodně ovlivňují ve volnější tvorbě. Dělám promítače v Kině Pilotů, takže v kině prakticky bydlím.

Michal: Do kina chodím, na filmy koukám. Ale že bych byl fanoušek jako Pavel, to zas asi říct nemůžu. Od Lynche jsem nakoukal delší stopáž videí losování čísel, který pravidelně nahrává na YouTube, než jeho filmů, myslím si. Festival mě ale moc bavil, i když jsem viděl jenom jeden blok. Spíš to pro nás byla klikačka a večer pivo a socializace.

Do čeho všeho vizuální identita zasáhla?

Do všeho možnýho, co se po cestě nabídlo. Od všemožnejch tiskovejch i digitálních formátů, přes prstýnky propletenejch rukou, až po růžový žárovky ve vestibulu kina. V některejch momentech jsme byli až překvapený, jak tvárnej symbol ruce jsou. Doufáme, že to zasáhlo hlavně návštěvníky festivalu.

S jakými potížemi jste se při práci potýkali?

Klasický problémy jako u každýho projektu, nic co by se nedalo vyřešit. Deadliny tlačily, ve finální fázi příprav se ani moc spát nedalo. To pak chvílema přinášelo občasný stavy frustrace, ale to k tomu asi prostě patří. 

Co vám tato práce přinesla? Naučili jste se něco nového?

Při takovém rozsáhlém projektu se člověk učí, i kdyby nechtěl, hlavně technické zkušenosti jsme nabrali si myslím, přiučili jsme se, jak správně komunikovat s lidma a tak dál.

Čí ruce jsou vlastně na fotografiích?

Fotky naprosto královsky obstaral Eduard Peleška a jsou na nich ruce našich kamarádů, pořadatelek a pořadatelů, některý pak i naše. S/O Jonáš Urbánek, Eliška Bozemanová, Andrea Bláhová, Julia Sadloňová, Lukáš Rousek a pak taky všem ostatním z týmu pořádajících, kteří s námi strávili hodiny v ateliéru.

Jaká byla vaše spolupráce? Spolupracovali jste spolu v rámci tohoto projektu poprvé?

Spolupráce to byla první a ne poslední. Jsme v první řadě dobrý kamarádi, trávíme spolu čas i mimo řešení jakejchkoliv obrázků a písmenek, což nějaký vzájemný domlouvání a dohadování značně ulehčuje.

Plánujete spolu nějaký další projekt?

Zrovna na jednom novém děláme, a pokud bude štěstí přát, tak bychom po dodělání rádi rovnou skočili na cokoliv dalšího, jsme rádi, když je ta práce proměnná. Zároveň společně řešíme vizuální výstup školní galerie NIKA, kterou můžete najít na Karláku ve vestibulu metra. Tu máme rádi, jednou za měsíc to dá prostor pro čistě vizuální vyblbnutí s často dost volnou rukou. Pozdravujem kurátorky!

Proč jste se přihlásili do soutěže Národní cena za studentský design?

Chtěli jsme vědět, jak naše práce obstojí mezi ostatníma studentama. Trošku se hecnout. Nikdy jsme nic nevyhráli.

Přibližte prosím čtenářům svou designérskou práci. Čemu se nejčastěji věnujete?

Pavel: Já si spíš rád od designu oddechnu a vytvářím různý výstupy. Posledně jsem dělal knížku o vyrovnávání se se smrtí, nebo zin o fiktivním vědci, který miluje mihule.

Michal: Mně přijde, že za sebou tý praxe mám tak málo, že se to nedá úplně specifikovat. Zkouším, co přijde pod ruce, učím se. Minulý semestr jsem revitalizoval učební materiály pro pilotní výcvik na větroních, což je projekt ještě na dlouho. V budoucnu bych rád zašel víc do digitálního prostředí.

Na který svůj výtvor jste nejvíce pyšní?

Pavel: Já jsem hlavně pyšnej, když něco dotáhnu do konce.

Michal: Nejsem, během maximálně pár dní od dokončení čehokoliv mě to začne štvát a chci to udělat jinak.

Studujete na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jak se vám na této škole líbí? Čím vás studium obohacuje?

Michal: Škola v pohodě, nejvíc je to ale asi hlavně o spolužácích, kolektivu. Vyměňovat si zkušenosti a fígle, dávat si navzájem feedback, povídat si o věcech.

Pavel: Je to tak jak říká Michal, škola vám může dát dobrý zázemí, ale to, jestli si něco odnesete, je hlavně na vás a na lidech okolo.

Chtěli byste se designem nebo uměním živit?

Michal: Vzhledem k tomu, že jsme tomu už věnovali nejkritičtější léta našeho dospívání, tak nám už nic moc jiného nezbývá, ne? Leda s tím v nějaké fázi vyhoření seknout kompletně a odletět natírat rybářský lodě někam do Norska nebo něco.

Pavel: Ty lodě nezní vůbec špatně.

Máte nějaký designerský nebo umělecký vzor? Kdo je pro vás inspirací?

Jak už bylo zmíněno, inspirací jsou nám hlavně spolužáci a vrstevníci. Máme fakt hodně rádi spoustu věcí, co lidi okolo nás dělaj. 

Máte nějaký sen v oblasti designu či umění? Čeho byste chtěli dosáhnout?

Pavel: Sníme pořád, chceme dělat dobrý věci a nestydět se za ně.

Michal: Přesně. Chtěl bych umět dělat dobrý věci.

Jak jste se k umění a designu dostali? Co pro vás design a umění jako takové znamená?

Michal: Od útlýho věku jsem měl rád všechno obrázkový. Ilustrovaný knížky, animáky, počmáraný podchody. Zlom asi přišel, když jsem se ve zhruba dvanácti letech vyfotil s násadou na koště a v Gimpu 2.6 [FREE DOWNLOAD] dodělal na tyč bílou čáru s červenou vnější září, abych nasimuloval světelnej meč z hvězdnejch válek.

Pavel: Jako malej jsem kreslil anime postavičky v Paint Tool Sai, pak jsem objevil designérský programy a už to jelo. 

Stává se, že vás někdy trápí umělecký blok? Pokud ano, jak s ním bojujete?

Pavel: Frustrace nebo blok se čas od času objeví. Důležitý je si dát odstup a chvíli se věnovat něčemu jinýmu, třeba jít na procházku.

Michal: No, někdy mě sezení u notebooku fakt hodně nebaví. Pak jezdim do malýho aeroklubu v Hodkovicích, tam je klid, letadla a Zetor 7211 s mulčovačem. 

Kde hledáte nápady pro svou tvorbu?

Michal: V kamarádech, společnym posedávání a klábosení. Mám rád.

Pavel: V knížkách, ve filmech, ve hrách, v přírodě, v duchovnu, v lásce…

Čemu se věnujete ve volném čase?

Michal: Opakuju se, ale rád chodim lítat s kamarádama z hodkovickýho aeroklubu, když to jde.

Pavel: Rád mazlím své spotify playlisty, tuním kulinářské skills a hraju hry.

Co vám poslední dobou udělalo radost?

Michal: Chytil jsem v e-shopu mikinu svýho oblíbenýho hudebního uskupení dřív, než byla vyprodaná. Už mi přišel mail, že “Deine Bestellung ist auf dem Weg”.

Pavel: Když jsem teď týden hlídal psa. Loučení bylo těžký.

 

Děkuji za rozhovor. Přeji hodně štěstí v tvorbě.

Julie Vojtková

FamuFest 38 | Národní cena za studentský design 2022 (studentskydesign.cz)

---