18.10. 2022
Rozhovor pro Národní cenu za studentský design 2022 – Tereza Janáková
rozhovory
Seznamujeme vás s oceněnými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2022. Terezu Janákovou můžete znát už nyní z pultů knihkupectví například díky knize Deník Dory Grayové ze série Hanka vs. historie nebo TO: Všechno o menstruaci. V rozhovoru vás seznámí se svou knihou Katalánsko aneb cesta do země hradů, obrů a kakajících polínek, která byla oceněna cenou Excelentní studentský design 2022.
Do soutěže ses přihlásila s autorskou knihou Katalánsko aneb cesta do země hradů, obrů a kakajících polínek. Jaký máš vztah ke knihám? Jsi vášnivá čtenářka?
Knížky mám hrozně ráda. Jako malé mi naši dali do ruky Kästnerovu Luisu a Lotku s nadějí, že opustím ty věčné komiksové časopisy a začnu se věnovat trochu „serióznější“ literatuře. A zabralo to (i když pro komiks mám slabost pořád) – v následujících letech jsem přechroupala skoro celé dětské oddělení naší vesnické knihovny. Na střední jsem se pak nadchla hlavně pro klasiky 20. století. Během posledních let jsem strávila značné množství času ve vlacích a všelijakých dopravních prostředcích a knížky mi na cestách vždycky dělaly skvělou společnost.
Co tě vedlo k tomu vytvořit jako svou diplomovou práci právě cestopis o Katalánsku? Navštívila jsi ho někdy nebo se tam teprve chystáš?
Do Katalánska se pravidelně vracím poslední tři roky – můj partner je z Barcelony, máme tam přátele a loni jsem tam navíc absolvovala v jednom grafickém studiu pracovní stáž. Katalánsko je pro mě teď takové druhé doma – je to krásná a hodně svérázná země a mně bylo líto, že se toho u nás o ní moc neví.
Co je hlavním cílem tvé knihy a pro koho je určena?
Katalánsko je obrazový průvodce pro děti od zhruba devíti let věku. Je to knížka, kterou jim rodiče mohou pořídit třeba před cestou na společnou dovolenou, ale i čistě jen tak ze zvědavosti, pro zábavu. Kniha je koncipována tak, aby čtenáři poskytla komplexní pohled na tuto zemi – tematicky se tak nedotýká jenom tipů na výlety, ale řeší také kulturní zvyky, historii nebo zdejší kuchyni.
S jakými potížemi ses při vytváření knihy Katalánsko potýkala?
Asi polovinu času tvorby zabrala rešerše obsahu, který jsem přirozeně musela neustále konzultovat s místními. Nechtěla jsem vytvořit českou knihu o Katalánsku, ale spíš katalánskou knihu pro české čtenáře. Takový cíl je ale samozřejmě bez dokonalé znalosti místního jazyka, všelijakých nuancí a kontextů poněkud těžce dosažitelný. Zejména u historických kapitol, které jsou zpracovány formou krátkých komiksů, to pak byl docela oříšek.
Co ti tvorba této knihy přinesla? Naučila ses něco nového?
Největším přínosem byla asi zkušenost s komplexní tvorbou tak rozsáhlé knížky. Tedy od konceptu až k jejímu finálnímu ušití. Žádný z mých předešlých projektů nebyl takového rozsahu, případně jsem vždycky pracovala jen na výtvarné stránce knihy, takže projít celým procesem bylo super.
Není to poprvé, co ses tématem Katalánska zabývala. V roce 2021 jsi vytvořila školní diář pro rok 2021/2022 365 dies per frenar l’emergència climàtica (365 dní za omezení klimatické nouze) pro španělské a katalánské školáky. Jak ses k tak zajímavé nabídce dostala? Byla práce na knize v cizím jazyce obtížná?
Ta zakázka přišla úplnou náhodou. Mám známou, která pracuje ve vládní agentuře Diputació de Barcelona a ta mi nabídla, jestli bych se nechtěla účastnit výběrového řízení na výtvarné zpracování diáře, který každoročně dodávají do škol. Zkusila jsem se se svým návrhem přihlásit (každý oslovený výtvarník musí dodat 8 vypracovaných stran dle zaslaného zadání) a povedlo se. Tvorba týdenního diáře v cizím jazyce by nebyla nic tak těžkého, jednotlivé měsíce ale oddělují komiksově pojaté kapitoly věnující se tématům klimatické změny a jevům s ní spojenými… Musím se přiznat, že tam by to bez pomoci (měla jsem při práci s katalánským textem souběžně k dispozici i jeho anglický překlad) moc nešlo.
Kniha Katalánsko je autorským dílem, to tedy znamená, že jsi autorkou textů, kreseb i celkového designu. Co ze zmíněných oblastí bylo pro tebe nejtěžší?
Asi skloubit tyto tři složky dohromady. Všechno do sebe musí zapadnout – množství textu a jeho grafická úprava, tón vyprávění se stylem ilustrace… A ta zase musí do značné míry odrážet povahu popisovaného místa.
Máš za sebou už několik úspěchů v designových soutěžích. Jakých ocenění si nejvíce ceníš? Posunula tě tato ocenění nějak ve tvé práci?
Pro mě jsou případná ocenění důkazem, že co dělám, má smysl a hodně mě motivují do budoucna.
Proč ses přihlásila do soutěže Národní cena za studentský design? V rámci této soutěže jsi získala ocenění v roce 2020 s knihou Dům U tří koček. Doufáš i tentokrát v úspěch?
Myslím, že mým hlavním záměrem bylo dostat Katalánsko za hranici fakulty a snad i blíž k potenciálním nakladatelům. Byla bych hrozně ráda, kdyby knížka nezůstala u mě v šuplíku a povedlo se ji jednou třeba i vydat. Díky předchozí zkušenosti z roku 2020 vím, že jsou soutěžní práce vidět – ať už díky veřejnému hlasování, jejich případnému ocenění nebo výstavám, které se v rámci soutěže pořádají.
Ilustrovala jsi celou řadu knih a je za tebou již spousta práce. Na který projekt jsi nejvíce pyšná?
Mě asi úplně nejvíc baví podílet se na knížkách, které se nějakým způsobem věnují společensky důležitým tématům, jsou angažované, potřebné… Mám štěstí, že snad všechny projekty, na kterých jsem dosud spolupracovala, dle mého názoru takové vlastnosti mají.
Vystudovala jsi vizuální komunikaci na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Byla jsi zde spokojená? Jak tě studium na této škole obohatilo?
Byla jsem moc spokojená a celkově bych zdejší ateliér Vizuální design doporučila všem, co si chtějí zkusit od všeho něco. Naše vedení hodně dbá na různorodost a nápaditost úkolů, využití rozmanitých médií. Snaží se studenty posouvat mimo zajeté koleje, ale také je podporovat, pokud si pro sebe zvolí nějakou konkrétní cestu. Jednou jsem v rámci zadání s kamarádkou čalounila dveře, jindy četla budoucnost z čajových lístků… a pak se vždycky ráda vrátila ke knížkám.
Co tě čeká teď? Je tím tvé studium u konce? Chceš se designem a ilustrací živit? Je to obtížné?
Další studium zatím v plánu nemám, nepočítám-li nějaké samostudium – třeba animace, ta mě baví. Jestli je obtížné se designem a ilustrací živit, popravdě nevím. Zatím mi přálo štěstí, ale jsem teprve na začátku, takže hádám, že to se dozvím až časem.
Jak se tvůj život proměnil od roku 2020, kdy jsi pro Design Cabinet CZ dělala svůj první rozhovor?
Jsou to jenom dva roky a přitom vlastně docela dost. Další lockdowny, nové pracovní příležitosti, strávila jsem několik měsíců v zahraničí a pak rok nad diplomkou… Celá řada událostí.
Měla na tvůj život vliv pandemie covid 19 a s ní spojený lockdown? Projevilo se to nějak ve tvé tvorbě?
Ilustrování je dost solitérská záležitost, kterou jsem vždycky nějak vybalancovávala trávením času v našem ateliéru, debatováním se spolužáky, chozením za kulturou. Když tahle možnost nebyla, dost mi to chybělo. Do budoucna se tak mimo ilustraci chci věnovat i dalším věcem – třeba pedagogické činnosti nebo práci v kulturním sektoru.
Knihy, které ilustruješ, jsou určeny hlavně dětským čtenářům. V čem tě právě ilustrace dětských knih baví?
Ilustrace je pro mě jakousi přirozenou formou komunikace, stejně jako to, že se ve výsledku hodí spíš do dětských knížek.
Chtěla bys někdy ilustrovat i knihu pro dospělé?
Nevím, jestli bych se na poli ilustrace pro dospělé zvládla pohybovat nějak sebejistě. Přijde mi, že je tu víc mantinelů, je vážnější. Určitě bych to ale ráda zkusila. Teď se chystám ilustrovat básnickou sbírku a jsem sama zvědavá, k jakému výtvarnému projevu mě to dovede.
Preferuješ digitální kresbu nebo papír a tužku?
Určitě papír a tužku. Přijde mi mnohem svobodnější, spontánnější. Všechno pro mě vždycky začíná na papíře.
Máš nějaký designérský či ilustrátorský vzor? Kdo je pro tebe inspirací?
Během diplomky jsem se hodně zakoukala do práce s kvašovými barvami v kombinaci se vším možným – od pastelek po koláž. Velikou inspirací je mi teď třeba práce běloruské ilustrátorky Emy Malyauky nebo Američanky Rebeccy Green.
Existuje nějaká kniha, kterou bys ráda ilustrovala či téma, kterému by ses prostřednictvím ilustrace chtěla věnovat?
Motivy a témata, která zpracovávám, jsou často zakotveny v realitě. Asi bych si chtěla zkusit zabrouzdat i někam do fantazie, směrem k Alence v říši divů nebo Howlovu putujícímu zámku. Baví mě kouzla a všelijaká neexistující stvoření.
Jak ses k ilustraci dostala? Co pro tebe ilustrace a umění jako takové znamená?
Na střední škole jsem studovala grafický design, který se ve výuce hodně úzce propojoval s výtvarnými grafickými technikami, malbou, kresbou, a právě i s ilustrací. Projekty, které jsme tam vytvářeli, v sobě často zahrnovaly obě profese a pro mě se tak grafika a ilustrace staly něčím, co spolu blízce souvisí. To přirozeně vyústilo v zájem právě o ilustrované knížky.
Stává se, že tě někdy trápí umělecký blok? Pokud ano, jak s ním bojuješ?
Nejlepší lék je pro mě nenásilná práce. Na chvíli od sebe přestat očekávat nějaké hodnoty, vypnout a věnovat se třeba automatické kresbě. A když ani to nejde, tak jít prostě ven, dát tomu čas.
Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?
Asi všude okolo – ve vlaku, na pláži, fotkách v telefonu nebo v útržcích rozhovorů, co někde zaslechnu.
Pracuješ právě na něčem? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti?
Právě jsem se vrátila domů po dost procestovaném létě, a co bude dál, to je tak trochu ve hvězdách. Vidím to na shánění nových zakázek, poctivé studium katalánštiny… Možná bych se konečně mohla naučit plést (což plánuju roky, ale třeba to letos v zimě přijde vhod).
Čemu se věnuješ ve volném čase?
Když zrovna někde nebo někam nevýletuju, tak se starám o kytky, koukám na muzikály, peču všechno možný nebo chodím na pivo s kamarádama. Takové ty normální věci.
Co ti poslední dobou udělalo radost?
Že si mě oblíbila přítelova kočka, naučila jsem se dělat džus z kaktusu, pak třeba tenhle rozhovor… Toho by bylo.
Moc děkuji za rozhovor, také mi udělal radost. Přeji hodně štěstí v tvorbě.
Julie Vojtková
