28.02. 2016
Rozhovor s Čestmírem Suškou
rozhovory
Rád bych navrhl školu nebo kostel
Vzpomenete si ještě na své dětství a dobu, kdy jste se chtěl stát strojvůdcem? Myslíte, že toto "přání" dnes v něčem naplňujete?
Jenom v tom, že nejlépe se mi přemýšlí, když jsem v pohybu.
Po kom máte umělecké geny? A jak se Vaši rodiče, kteří se neživili uměním, dívali na Vaše rozhodnutí studovat AVU?
Tatínek z toho moc radost neměl, ale akceptovali to a podporovali mne v rámci svých možností. Moji předci z tatínkovy strany pocházeli z Istebné ve Slezsku a můj strýc Jindřich vyprávěl, že všichni byli řezbáři. Odtud možná ty geny… Byli jsme se tam s mojí ženou před dvěma lety podívat a na hřbitovech jsme našli spousty náhrobků se jménem Suszka.
Spousta umělců se za minulého režimu u nás se svými vizemi a cíli nedokázala a nemohla uplatnit. Vy jste založil výtvarné divadlo Kolotoč i uměleckou skupinu Tvrdohlaví. Na co z této doby nejraději vzpomínáte? Dokázal byste dnešní mladé generaci popsat, co bylo tehdy Vaší hlavní vizí?
Uplatnit se může každý kdekoliv a kdykoliv, musí se „jen“ rozhodnout a vydržet. Je pravda, že v některých režimech, včetně toho našeho před rokem 1989, se mohl člověk dostat do vězení jenom proto, že si maloval nebo zpíval to, co chtěl. Mně se to naštěstí nestalo. Mojí hlavní vizí bylo svobodně tvořit, a to se mi povedlo. Udavači kolem nás kroužili, ale toho, že jedno z představení divadla Kolotoč nazvané Pocur se azbukou čte Rosíja (tj. Rusko) si naštěstí nevšimli.
Ani jedno uskupení již nefunguje. V čem vidíte hlavní příčinu rozpadu? Chtěl byste je někdy vrátit zpět?
Výtvarné divadlo Kolotoč jsme dělali na amatérské bázi a narazili jsme na nepřekonatelné technické problémy s projekcemi. Jediná cesta tehdy byla pracovat přes Art centrum v západní Evropě, ale na to jsme nebyli nejvhodnější typy. Když jsem byl u nich na přijímacím pohovoru, tak ten pán na začátku usedaje spadl ze židle, a tím byla moje spolupráce s nimi znemožněna. Tvrdohlaví bylo uskupení silných osobností, a to nemůže vydržet dlouho.
Několikrát jste řekl, že Vás pro tvorbu a vztah k umělecké recyklaci velmi ovlivnily návštěvy USA. Získal jste nějaké inspirace i v jiných státech světa? Mohly Vás ovlivnit například země východní Evropy či Asie?
V Asii jsem byl poprvé minulý týden, a to pouze v Izraeli. Inspiraci nacházím pouze v přírodě nebo v chudých oblastech či na periferii měst. Tam, kde je sklo, beton nebo nablýskaný mramor inspiraci nenacházím.
V roce 2000 jste založil sochařské Studio Bubec v Řeporyjích, kde také žijete. Je Vám blízký spíše venkovský způsob života? V čem ho shledáváte za příhodnější?
Na venkově je vždy více prostoru k nadechnutí a lepší komunikace s lidmi. Nejsem kavárenský typ, ale to neznamená, že bych byl příznivcem našeho současného prezidenta, právě naopak. Dokonce tvrdím, že autoritu jeho úřadu posunul na velmi nízkou mez.
Loni jste Studio Bubec rozšířili o další prostory, kde letos chystáte bohatý program pro děti, ale i starší generace. Co bylo na revitalizaci prostoru nejnáročnější? A jaké máte v nejbližší době s Bubcem plány?
Nejtěžší bylo sehnat finanční prostředky. Máme velkorysé plány vytvořit v okolí studia Bubec kreativní prostředí pro jakéhokoliv návštěvníka. Více informací najdete na www.bubec pod názvem Bubec - 10 000 m2 kreativity. Pokud by nás chtěl někdo finančně podpořit, tak mi tím udělá velkou radost.
Několikrát jste zmínil, že Vás k práci inspiruje vnější prostředí, v posledních letech zejména pevné, dané struktury. Má to co dočinění s Vaším přijetím křesťanské víry? Měl by podle Vás umělec něčemu věřit, k něčemu se přimknout?
Nejenom umělci, ale každý by si měl uvědomit, že dostal dar života od Stvořitele a za dar by měl umět poděkovat. Vím, že je to pro nás těžké se sklonit před zázrakem stvoření, ale kdo to nedokáže, tak musí žít s omezeným chápáním. Funguje to jako dolby systém ve zvuku, který ořeže výšky. A i velmi inteligentnímu člověku zůstanou některé věci skryty. To, co vyřezávám do cisteren, nejsou ornamenty, ale struktury nejmenších částí vesmíru, v němž žijeme. Fascinuje mne, že dalmatin i pes baskervilský, ale i vidlička a plastová láhev byli stvořeni jedním slovem. Uvědomuji si, že čím více víme, tím se nám moment stvoření více vzdaluje.
Ve Studiu Bubec pracujete s mladými začínajícími umělci, jichž jste už několik vychovali. Jak se díváte na přístup dnešní mladé generace k umění? V čem jsou odlišní oproti Vaší generaci, když začínala?
Jsou daleko svobodnější a mají takřka neomezené možnosti. Projevuje se však na nich globalizační efekt – povrchnost a snaha o úspěch za každou cenu.
Projekt Studia Bubec pomáhá mladým lidem k uměleckému rozvoji a navození vztahu k umění. Kdo nebo co v tomto ohledu nejvíce pomohlo Vám?
Mně nejvíce pomohlo zbavit se pýchy a touhy po úspěchu. To jsou kameny úrazu každé bytosti na tomto světě.
Svá díla prezentujete v poslední době i na expozicích, které v sobě spojují sochařství a architekturu - viz kavárna, rozhledna... Napadlo by Vás dříve, že se vlastně stanete architektem?
Nejraději bych navrhoval už jenom skulptury, které by byly zároveň architekturou a měly nějakou sociální funkci. Velmi rád bych navrhnul školu nebo kostel.
Jaké architektonické dílo či autor - architekt - patří mezi Vaše oblíbené a proč?
Z architektů mám rád stavby od Renzo Piana, od Jeana Nouvella mám rád Institut de Monde Arabe v Paříži s čočkami na oknech, které reagují na světlo.
V roce 2016 pokračuje Vaše výstava Restart v plzeňském prostoru DEPO. Jaké další výstavy chystáte a na co se v roce 2016 mohou Vaši příznivci těšit?
Loňský rok byl pro mne velmi náročný – výstava Restart je zatím moje největší prezentace a lidé ji mohou zhlédnout až do konce roku 2016. O dalších nových projektech nebudu hovořit, dokud nemám podepsanou smlouvu.
Děkujeme za rozhovor.
Michaela Rozšafná
Obrazová dokumentace ne: http://www.suska.cz/cs#showtime
