16.06. 2010
Rozhovor s Ivanem Dlabačem pro Design&Home a Design Cabinet CZ
rozhovory
Limit jako výzva
Ivan Dlabač je ambiciózní muž se schopností naslouchat a učit se. Víc než navrhování se poslední dobou věnuje iniciování a vedení projektů, poradenství a supervizi. Je zkušeným matadorem českého průmyslového designu.
Co je nejsložitějšího na návrhu plastové láhve?
Udělat jakoukoliv změnu, protože mnoho parametrů je pevně daných. Není tedy jednoduché najít nový tvar, který zůstane dostatečně pevný i potom, co láhev otevřete, a umožní vám nalévání jednou rukou, aniž byste se polili. Jde o hledání optimálního tvaru a materiálu, technologie, ekonomie výroby, ceny a o vybalancování všech těchto faktorů.
U láhve na minerální vodu Korunní bylo obtížné prosadit originální uzávěr. Abychom mohli změnit jeho tvar, museli jsme inovovat část výrobní linky, což stálo přes tři milióny korun. Získali jsme ale víčko, které se lépe otvírá a navíc má tvar koruny, dotváří královskou figuru lahve. Mimochodem - společně s lahví na Dobrou vodu tvoří dvojici krále a královny.
Nemáte černé svědomí kvůli tomu, že se podílíte na výrobě miliónů PET lahví?
Samozřejmě jsem se zajímal o to, jak to s plastovými lahvemi vlastně je. Za nepořádek, který je jím způsoben, můžou lidé a nedostatečná legislativa. PET je ekologičtější než například sklo a dá se dnes už dobře recyklovat.
Ale...
Přiznávám, že design v současné podobě je především o vytváření stále nových věcí s omezenou trvanlivostí a podpoře spotřebního způsobu života. Nerad se zúčastňuji tohoto procesu. Můžu ale navrhovat výrobky tak, aby byly kvalitnější, dobře technicky vymyšlené a měly delší životnost.
Může design prospívat zdraví?
Určitě ano, napadá mě například židle Therapia Vladimíra Žáka, která vznikla ve spolupráci s fyzioterapeuty a podporuje zdravé sezení. Obecně je ale jedním z hlavních cílů průmyslového designu vydělávat peníze. Teprve ve chvíli, kdy výrobek přináší zisk, firma ho obvykle začíná kultivovat. Je to nadstavba.
Bylo pro vás těžké naučit se respektovat požadavky trhu a být do velké míry omezen jeho pravidly?
Existují dvě kategorie designu. První je volná, výtvarnější oblast, která je pro mě osobní a do velké míry intimní záležitost. Tady se nechci podřizovat mantinelům a snažím se vytvořit věc, které věřím a mám z ní radost. A pak je druhá kategorie - design jako služba, kde pracuji na zakázku. Respektuji přitom pravidla, která mě neomezují, ale formují výrobek. Není to pro mě trauma, spíš výzva. Limity mě svým způsobem inspirují k tomu, jak se s ní vypořádat.
Máte designérský sen?
Navrhnout divan (usmívá se)
Chystáte ve studiu nějaké překvapení?
Ano, ale nechceme o něm zatím mluvit a přijít o dobrý nápad.
Zajímavostí z Divanu, kterou teď nabízíme, je technologie potisku laminovaných desek libovolným motivem, třeba fotografií. Umožňuje inovaci nábytku netradičním způsobem a to, co je pro nás důležité - soulad grafického dekoru a účelu výrobku.
Chybí vám Design centrum a koncepční podpora oboru v Čechách?
Rozhodně. I proto jsme založili Unii profesionálních designérů, subjekt, který může jednat s oficiálními institucemi a prosazovat zájmy oboru. Byla to velká časová, energetická i finanční investice, ale narazili jsme na řadu problémů, včetně sporů mezi jednotlivými aktéry. Design může přinášet našemu státu značné zisky a konkurenceschopnost ve světovém měřítku, přesto je odsunut na vedlejší kolej. Uživit se touto profesí v Čechách je dnes téměř nadlidský výkon. Musíte pracovat velmi intenzivně, to znamená brát víc zakázek za málo peněz, ale pak je obtížné udržet kvalitu a je to často na osobní úkor.
Ivan Dlabač (1961)
Vystudoval VŠUP v Praze, mj. u profesora Bořka Šípka. Jeho diplomovou prací byl návrh trůnu. Zakladatel a vedoucí osobnost studia Divan Design(1994). Autor resuscitačního lůžka Multicare (Národní cena za design 2000), dětského inkubátoru, motocyklu Jawa 650 Style, prvního českého návrhu PET láhve a také zubních kartáčků. Vyučuje na VŠUP ve Zlíně. Od roku 2008 je prezidentem Unie profesionálních designérů ČR
Iveta Kučerová
foto: Studio Divan Design; foto trůnu: Robert Spousta
Více informací v časopise Design&Home 6/2010
