27.05. 2009
Rozhovor s Janem Klimentem
rozhovory
Jan Kliment na zahraničních stážích
Se studentem Vyšší odborné školy sklářské v Novém Boru Janem Klimentem jsme se setkali v Brně na MOBITEXU. Společně se svými pedagogy prezentoval školu krátkou debatou o stavu českého sklářského školství. Nezastával skeptické názory. Podílí se nejen na prezentaci školy, ale osobní zkušenosti se zahraničními studijními a pracovními pobyty rád propaguje. Patří také k organizátorům sklářských setkání. A také získal několik mezinárodních cen v oblasti sklářské tvorby.
Požádala jsem ho o rozhovor - a seděli jsme v zeleném prostoru firmy mminterier na sedačce Amadeo.
Pane Klimente, na diskusním pódiu jste zmínil svá desetiletá studia v oboru sklo a upozornil jste na rozdíly se zahraničním školstvím například ve Švédsku, kde odborné studium tohoto oboru sklo trvá pouze tři roky.
Po základní škole jsem se tři roky učil řemeslu ve Světlé nad Sázavou a po vyučení jsem nevěděl, co dál, jít do práce nebo ještě studovat? Mistr mi poradil, ať jdu do Nového Boru, kde jsou dobří skláři a jsou tam dobré příležitosti se něco nového naučit. Tak jsem tam šel a udělal přijímačky na průmyslovku do Nového Boru. Od té doby, čtyři roky, jsem měl každý týden příležitost, jak na průmyslovce, tak na učilišti, získávat praxi. Po dodělání průmyslovky jsem postoupil dál. Šel jsem na Vyšší odbornou školu sklářskou do Nového Boru, a právě tady, teprve až po těch letech, jsem začal dělat své návrhy, své věci, od sádrových forem po huť a brusírny, které jsou nepostradatelnou součástí...Škola v Novém boru mi dala hodně - příležitost, prostředí, podmínky. Co bylo dobré a důležité, škola nás posílala na zahraniční sklářské stáže. Tak jsem se dostal do Holandska, Francie, Švédska, Německa - tam jsem získával další znalosti a dovednosti - a také kontakty. Seznámil jsem se s mnoha lidmi a nepředpokládal jsem, že se spolu budeme někdy potkávat, natož spolu spolupracovat. Teď se mi všechno vrací a vznikají nové zajímavé cíle. Uvažuji o tom, jak začnu dělat své sklo, svůj design i volné objekty. Zároveň si uvědomuji, jak nelehký úkol to je. Je potřeba vybudovat si zázemí - a to trvá několik let Podle mne je nedůležitější teamová práce. Je založena na tom, že pracují například tři čtyři lidé. Jeden má návrh, zaplatí huť, ostatní pomáhají v teamu. Sám člověk nic realizuje. Potřebuje ostatní.
Vraťme se k zahraničním zkušenostem. Jaký je rozdíl přístupů po řemeslné stránce? A chcete se po výtvarné stránce ještě dále vzdělávat?
Pro mě bylo velkým přínosem Holandsko a Glasscentrum Leerdam. Tam jsem se setkal s Davidem Belienem, cožje člověk, který neprošel sklářskými školami jako například já. Přišel a začal se učit, se skláři pracoval od rána. Nikdo ho k tomu nepustil, ale snažil se vydržet.Vrátil se do Čech. Železnobrodskou školu studoval asi dva roky. S tímto minimem, ale silnými představami, jak dělat sklo, je dnes značně úspěšný. Teď už nevyhledává galeristy on, ale galerie oslovují jeho. Potřebuje však kolem sebe lidi, kteří mu mohou pomáhat v jeho představách. Skloubit dva tři lidi, aby spolupráce fungovala, je těžké. Samozřejmě, že každý má jiný názor. Neustále se musí něco testovat - a mně se líbí právě ta komunikace. David chce vybudovat sklárnu. Kdyby se mu to povedlo, pak bych strašně rád za ním do Holandska šel. Protože tam je jiné klima. Lidé mají strašně rádi umění. Chtějí si vyzdobit byt a interiéry, chtějí něco originálního, zajímavého. Neříkám, že tady v Čechách to nejde. Přeci jenom si ale myslím, že lidé v Holandsku jsou zvyklí kupovat si trochu dražší věci než tady.
Zůstaňme u Holandska. Tam je určitá historická tradice. V čem, podle Vás, spočívá odlišnost sklářského provozu?
Od Čech se to liší jednoznačně výrobou. Tady jsou skláři zvyklí pracovat rychle. Mistři dělají lehčí práci ve stoje. Ve světě, nejenom v Holandsku, je způsob výroby jiný už od začátku, od prvního náběru. S píšťalou sklář pracuje vsedě. Je to pohodlnější, umožňuje to dělat odlišné tvary. Skláři v zahraničí mají sklo s delším intervalem zpracovatelnosti. To znamená, že pomaleji chladne, což je zase výhodné pro rychlost.
Již v průběhu studia se jste se velmi dobře umístil v několika zahraničních soutěžích. Mohl byste říct, ve kterých, kde, a o jaké výrobky šlo?
Impulzem byla škola. Ta mi dala šanci se někam přihlásit. Člověk mohl zkusit někam dát. Jenom něco si zkusit, to opravdu strašně moc znamená. První ocenění jsem získal za volnou plastiku v Liberci na mezinárodním sympoziu studentů. Rád na to vzpomínám, protože pořadatelé nás pozvali na Ještěd. Ten den jsem měl narozeniny - spolužáci mi tam hezky zazpívali a dali dort, to bylo milé.
Další ocenění přišlo za lahvičky na šňupací tabák ve Frauenau, což je událost mezi profesionály i studenty. Tato soutěž se vyhlašuje jednou za tři roky. Přihlásila se spousta lidí, nejen čeští skláři. Člověk nechává často v tvůrčím procesu věci jen tak plynout. Trošičku se domnívám, že ostatní studenty tou svou aktivitou strhávám. Mají potřebu se také někde prezentovat. Možná mají nějaký pozitivní vzor, jak jít dál, hledat nové cíle. To může mít dopad na první ročníky i na studenty, kteří se na sklářské obory chtějí teprve hlásit.
Ještě k vašemu studiu. Chcete pokračovat v zahraniční?
Ve studiu chci pokračovat. Zbývá mi už jen vysoká škola. Shodou okolností jsem navštívil Gerrit Rietveld Academii v Holandsku, a byl jsem tímto místem tak okouzlen, že jsem okamžitě běžel do sekretariátu pro přihlášku. Technické zázemí je na vysoké úrovni, řekl bych lepší než tady na vysokých školách - a hlavně, mají vlastní pícku! Zdá se mi, že je tam více možností pro rozvoj kariéry. Budu se snažit se tam dostat.V květnu se budou dělat přijímačky.
Co pobyt ve Švédsku. Jak tam probíhá práce se sklem?
Tam jsem byl strašně překvapený. Když jsme přijeli do školy v Orreforsu, byl to pro mě šok - viděl jsem ženský, holky s píšťalou, jak foukají! Ve Švédsku je vzácnost vidět s píšťalou kluka. Osmdesát procent nebo i víc studentů ve škole, co jsem viděl, jsou ženy. Řekl bych, že je ta práce strašně baví a jsou šikovný. Švédové mají trošičku jiný způsob výroby i tvarosloví. Preferují čisté tvary bez nálepů nebo jen drobné zdobení. Švédské sklo hlavně proslavily techniky grál, ariel a ravena, vše je možné si ve škole vyzkoušet a naučit. Grál se dělá tak, že skláři si připraví duté jádro, které se skládá z několika barevných vrstev. Toto jádro se nechá vychladit a pomocí pískování, broušení či rytí se odkrývají vrstvy a vznikají různé dekory podle návrhů autora. Takto připravené jádro se znovu nechá ohřát v chladící peci, nalepí se na píšťalu a klidně i několikrát přebere křišťálovým sklem a vytvaruje do požadovaného tvaru. Ariel a ravena jsou založené na podobném principu, ale navíc mají uzavřené vzduchové bubliny z následku hlubokého broušení nebo vzniklé z optických forem. Kromě velkých sklářských firem jako jsou Kosta-Boda nebo Orrefors existují ve Švédsku i menší firmičky a studia, které dělají vlastní návrhy nebo spolupracují s výtvarníky. Tím si skláři moc nekonkurují.
Na čem teď konkrétně pracujete? Je v dohlednu nějaký nový projekt?
Momentálně dělám na tématu excentrické sklenice. Začal jsem se jim věnovat minulý rok na začátku prosince, kdy jsem je navrhl - první set jsem udělal pro zimní semestr. Ale moc mě mé provedení neuspokojilo, a tak jsem začal dělat znova. Hlavně jsem je zlepšil na huti, odlehčil jsem je a i s tvarem jsem si lépe pohrál. Teď už zbývá brusírna. Je to zdlouhavá práce, žádný honem rychle! Nový projekt bude pro školu, pro letní období, téma je moderní interiérové užitkové sklo.
Jak cítíte současnou ekonomickou krizi, a jaké jsou vyhlídky pro ostatní absolventy sklářských škol?
Je mi moc líto lidí, sklářů, kteří jsou bez práce. Vím, že to pro některé znamená moc nebo přinejmenším ztrátu příjmu a financí na každodenní žití. Práce je důležitá a i když jsem nikdy tak strašnou finanční tíseň nepocítil, vím, že budu muset po studiu práci hledat sám, a to znamená, že i za ní cestovat nebo hledat různé možnosti výdělku. Myslím si, že má veliká výhoda je znalost anglického jazyka, který jsem vždy využil, ať jsem byl kdekoliv. Také bych rád zmínil, že ve sklářských dějinách byly jak krize, tak i vzestupy a domnívám se, že velikou část práce teď musí odvést obchodníci, ale také návrháři společně s realizátory, tudíž se skláři.
Děkuji vám za rozhovor za sebe a Design Cabinet CZ. Přeji hodně úspěchů v zahraniční spolupráci, studiu a v dalších aktivitách a ráda se podívám do vašeho skicáku...
Dita Hálová
