07.04. 2024
Rozhovor s oděvní designérkou Valerií Vrbovou o oděvní kolekci HapSen pro nevidomé a slabozraké
rozhovory
„Oděvem můžeme vyjadřovat svoje emoce, myšlenky, nálady a názory, a to bez nutnosti říci jediné slovo,“ říká spoluautorka kolekce HapSen pro nevidomé Valerie Vrbová
Studentka na UMPRUM v oboru Designu oděvu a obuvi, si svými pracemi klade za cíl tvořit oděvy s hlubším smyslem a přínosem pro společnost. Její projekty, jako Unique Client, zaměřený na pomoc lidem s rakovinou, nebo kolekce Atopé, zohledňující citlivou ekzematickou kůži, reflektují její snahu o respekt a porozumění. Nový projekt Valerie Vrbové a Žofie Soldánové HapSen se pak zabývá budoucností a jejím propojením s lidskou empatií a společenstvím, přičemž se zaměřuje na pomoc nevidomým prostřednictvím haptického vnímání oděvů. Tato kolekce, inspirovaná japonskou filosofií Wabi-sabi, zdůrazňuje krásu v nedokonalosti a propojuje tvůrce z různých oborů s cílem zlepšit život nevidomých skrze design.
Svou kolekci představí v rámci 10. ročníku Zlin Design Week při programové části Fashion Show – Future is spectrum!
ZDW: Vaše poslední kolekce HapSen má za cíl propojení a empatii. Co vás ke zpracování takového tématu vedlo?
Ve své tvorbě ráda řeším něco, co má smysl. Ve světě, ve kterém žijeme, a který se mění každým den, cítím potřebu reagovat na události, jenž hýbou našimi životy, držet pospolu a navzájem si pomáhat. Zároveň se snažím myslet i na životní prostředí a tvorbou oděvů, které nemají hlubší smysl a k nositeli nijak duševně nepřilnou, mi nedává smysl.
Na projektu HapSen jsme se rozhodly spojit síly s fashion designérkou Žofií Soldánovou (Univerzita Tomáše Bati). Chtěly jsme, aby byl projekt prospěšný, a aby vložené úsilí pomohlo potřebné skupině. Obě máme již zkušenosti s projekty zaměřenými na pomoc v určité oblasti. Já jsem například pracovala na již zmíněných projektech Unique Client nebo Atopé, a Žofie věnovala svou bakalářskou práci vlivu barev a oděvu na psychický stav člověka. Krok k empatii a propojení byl proto přirozeným vyústěním.
ZDW: Jaké jsou vaše naděje a očekávání spojené s dopadem vaší práce na uživatele? Jaké zpětné vazby se vám dostalo?
Cílem projektu je usnadnit každodenní život zrakově postiženým osobám, v našem případně převážně prostřednictvím oděvního designu. Věříme, že kolekce otevře téma odívání a poskytne nevidomým či slabozrakým osobám prostor pro seberealizaci a vytváření vlastního osobitého stylu. Naší vizí je, aby oděv přinášel radost a možnost být více sami sebou.
Nevidomí, ve většině případů, nemají náplň svého šatníku ve svých rukách. Mnohdy je oblékají rodiče nebo přátelé, kteří sami netuší, co za oděv pořídit. Dochází tak k tomu, že nevidomí ztrácí možnost vytvářet si vlastní styl s oděvy, které by definovali jejich osobnost.
Zaměřily jsme se tak především na vývoj a hledání hapticky zajímavých textur
a plastických textilních vzorů. Čtení hmatem je cestou, jak nahradit zrak při vnímání charakteru jednotlivých oděvů. Vzniklé produkty se snaží být osvětou ukázat, jak široké možnosti oděv skýtá. Již při konzultacích s konkrétními zrakově postiženými osobami nebo se zástupci organizací, například s Tyfloturistickým oddílem (spolek, který pořádá zážitkové akce pro osoby se zrakovým a kombinovaným postižením), jsme zjistily, jak aktuální je potřeba takovéhoto programu. Té nejdůležitější zpětné vazby se ovšem dočkáme až v momentě, kdy jednotlivé looky poprvé spatří světlo světa a dostanou se přímo k nevidomým.
ZDW: Projekt HapSen spojuje tvůrce napříč několika obory. Jaký přínos to má pro výsledný produkt?
Spojení uměleckých sil má za cíl co nejkomplexněji zahrnout problematiku zrakově postižených a objevit další oblasti, které lze pomocí designu zlepšit. Věříme, že každý může být cenným přínosem, a tak se tým postupně rozrůstá. Jaké všechny obory se podaří zaštítit, zatím není zcela jasné, ovšem nyní velké poděkování patří Adéle Holešové, Miloslavu Chytilovi, Miriam Adamcové, Tee Svobodové, Yevheniy Babets, Kryštofovi Kindlovi a všem dalším, kteří se podílí na jednotlivých oblastech.
ZDW: Přiblížíte, co obnášel proces vytváření haptických textur pro nevidomé?
Tvorbě plastických textur předcházely experimenty s materiály. Zkoušely jsme různé jak již existující techniky, tak zcela vlastní přístupy. Nejvíce přínosná pro nás však byla schůzka s nevidomou Klárou Maršálkovou, pro kterou jsme si připravily i vhodné ukázky metráží a inovativních pletenin od Adély Holešové. Z rozhovoru vzešlo mnoho podnětů, které nám pomohly nasměrovat naši cestu. Například, že pro „čtení“ textilních vzorů není nutná výrazná trojrozměrnost. Nevidomí používají své ruce každý den a mají je skvěle vycvičené.
V momentě, kdy se zaměřujeme na pomoc určité skupině, je pro nás také hodně důležité, aby se k dané problematice vyjádřili konkrétní osoby. Některé poznatky čerpáme z knižních či internetových zdrojů a vědeckých studií. Někdy je na počátku realizace jasná myšlenka, jak by měl výsledný materiál vypadat. V jiných případech se necháváme jako tvůrci unášet intuicí, která nás zavede k novým cestám. Výzkum a testování však nadále probíhá spolu s prací na projektu.
ZDW: Jaký vliv má podle vás tato inovace na jejich životní zkušenosti a samotné vnímání módy?
Samotná hapticita oděvu není nic zcela nového. Každá textilie má svou charakteristickou strukturu, jen si to ne vždy cíleně uvědomujeme, jelikož je ve společnosti zrak ostatním smyslům nadřazen. My na to jdeme vlastně z druhého konce, kdy je hmatové vnímání oděvu primární zkušeností. Výsledného nositele to tak může přivést k zamyšlení nad tím, zda si vybírá svůj outfit na základě “vizuálnosti“ či fyzického komfortu. Oděvy jsou navíc záměrně tvořeny tak, aby nevytvářely zcela nové odvětví. Naopak jde o propojení haptické a vizuální sféry. Nosit je samozřejmě může kdokoliv, hlavní je, aby se v nich cítil každý sám sebou.
ZDW: Vaše kolekce je inspirována japonskou filosofií Wabi-sabi, jak můžeme znát z medailonku. Jak toto spojení přiblížit laikovi?
Wabi-sabi je jedním z hlavních pilířů japonské filosofické kultury. Odkazuje na hlubší vnímání vnitřní krásy a života jako takového. Připomíná nám, že všechny věci, včetně nás, jsou nestálé, neúplné a nedokonalé. Toto myšlení vidí určitou krásu v nedokonalosti, nachází půvab v působení času na věci kolem nás i na nás samotné. Oslavuje naši jedinečnost, právě v naší nedokonalosti.
Naše představa dokonalého života nás často vede ke stresu, úzkosti a depresi. Přitom jde jen o akceptování přirozenějšího koloběhu života. Tato filosofie může povzbuzovat k soustředění se na štěstí, které se skrývá v každodenním životě. Je to způsob myšlení, které oceňuje a přijímá složitosti života, protože přes všechny ty šrámy, které utržíme, je důležité znovu a znovu nacházet a oslavovat autentičnost, skromnost a krásu života.
ZDW: Silná myšlenka ve spojení „krásy v nedokonalosti“, jak se promítá do vaší tvorby? Je vůbec slovo nedokonalost na místě?
Žijeme ve světě falešné dokonalosti. Mladá generace vidí dokonalé příspěvky na sociálních sítích a neumí s touto zkrášlenou realitou pracovat. Myslím si, že je dobré si říci, že nejsme a nemusíme být dokonalí, a je to v pořádku. Sama s touto myšlenkou často bojuji, ale snažím se růst a jít příkladem.
Krása v nedokonalosti se do mé tvorby promítá například tak, že vzor nemusí být všude dokonale natištěný. Tím, že se zdeformuje, může vytvořit něco nového a úžasného. Nedokonalého a přesto úchvatného. To souvisí i se samotnou ideologií wabi-sabi, která mě v tomto projektu provází společně s fascinací přírodou.
ZDW: Jaký je váš názor na diverzitu a inkluzivitu v módním průmyslu, a jak by podle vás měla tato otázka ovlivnit budoucnost módního designu a jeho vztah k různorodosti těl a identit?
Módní průmysl dlouhou dobu představoval útěk od reality, vytvářející ideální představu krásy. Nyní se však zdá, že roste potřeba zaměřit se na realitu a nalézt krásu v autentických „nedokonalostech“.
ZDW: V rámci festivalu Zlin Design Week si také zakládáme na inkluzivitě a diverzifikaci. Jak se vy osobně stavíte k plus size modelkám/modelům?
Každý člověk je jedinečný. Oděvy, které tvořím, mají sloužit společnosti. Myslím si, že by mělo být přirozené, že na přehlídkovém mole máme možnost vidět stejné holky a kluky jako na ulici. Každá ulice může být přehlídkové molo.
ZDW: Můžete nám přiblížit, jaká je vaše role na Zlin Design Weeku 2024 a co mohou návštěvníci očekávat od vaší kolekce v rámci programové části Fashion Show – Future is Spectrum?
Snažím se svou tvorbou upozornit na určitou problematiku a najít cestu, jak ji překlenout. Diváci se mohou těšit na texturované oděvy a intimní estetiku wabi-sabi.
ZDW: Mohou návštěvníci očekávat i střihy specifických požadavků?
Nevidomí se oblékají stejně jako my, naopak je žádoucí, aby byl proces oblékání co nejvíce zjednodušen. Nepřesouvat zapínání na netradiční místa a přílišně nekomplikovat střihová řešení. Důležitější je soustředit se na samotné textury a jemné praktické detaily, které divák na přehlídce možná ani nebude mít čas postřehnout, ale výsledný nositel je značně ocení.
ZDW: Téma letošního Zlin Design Weeku je Future is. Jakou byste si jí přála vy?
Přála bych si, aby se v budoucnosti móda stala pokornější, intimnější a empatičtější. Aby v ní bylo potlačeno ego a do popředí se dostávala autenticita nositele. Myslím si, že je důležité myslet na budoucnost a na to, kam směřujeme. Nositel by měl mít úctu k oděvu, ale hlavně sám k sobě. K tomu, kolik práce zabere tvorba, kolik materiálu se musí vyprodukovat. A otázkou je, kolik toho ve skutečnosti potřebuje? Věřím, že když si budeme pořizovat oděvy s větší rozvahou, umírněností, kvalitou a radostí, sníží se množství vyhozených oděvů. Je přece krásné předávat si oděvy z matky na dceru, z otce na syna. Z oděvu je cítit příběh, láska a také známky opotřebení a krásy wabi – sabi.
Děkujeme za rozhovor.
Foto:Samuel Petráš, Kryštof Kindl
