28.02. 2009
Rozhovor s Pavlem Karousem – Vetřelci a volavky na skle
rozhovory
S odborným asistentem ateliéru Sklo se známe dlouhá léta a jsme spolužáci z ještě tehdejší FUUD v Ústí nad Labem, kde se Pavel jen ohřál. Jako zvídavý mladík a výrazný talent zamířil do ateliéru Prostorová tvorba Mariana Karla na pražské VŠUP, který v roce 2005 absolvoval. V současné době spolupracuje na několika divadelních představeních a dlouhodobě upozorňuje na tragickou situaci soch ve veřejném prostoru z druhé poloviny 20. století v Česku, především na území Prahy.
Pavle jaké to je po krátké přestávce vrátit se do školy, kterou jsi absolvoval, v jiné pozici?
Je to takový návrat domů k mamince, všude okolo řádí realita, a tady je ještě veškerá moc v rukou imaginace. Na mě se teď tato ochrana pochopitelně vztahuje už jen částečně.
Jakým směrem by se mělo tvé působení ve vašem ateliéru ubírat?
Já jsem spíš sochař, a tak bude můj vliv na studenty především v jejich sochařském uvažování. Doufám také, že se mi podaří pomoci Ronymu Pleslovi v jeho záměru otevřít náročnější dialog se studenty. Ten by měl pak vést k jejich konceptuálnějšímu vyjádření.
Studoval jsi v jiném ateliéru, ale osobnost prof. Kopeckého byla jistě nepřehlédnutelná. Ovlivnila tě nějakým způsobem?
Pochopitelně osobnost prof. Kopeckého ovlivnila nejen jeho ateliér a celou školu, ale i dvě generace českých výtvarníků. Já považuji jeho tvorbu za tu nejlepší u nás. „Kopečák je prostě Umprumka sama umělecká, politická i ta člověčí“.
Samozřejmě jsem nemyslela ve výtvarném výrazu. Znám tvou lásku ke geometrii a „lásku“ k totalitním systémům, které s určitou nadsázkou preparuješ, analyzuješ.
Poslední dobou jsi se v teoretické rovině zabýval plastikou z období normalizace ve veřejném prostoru, která po cyklu přednášek vyústila v dokument režisérky Rozálie Kohoutové Vetřelci a volavky a s vydáním Art mapy s tím spojené. Plánuješ pokračovat v mapování plastik ve veřejném prostoru i mimo Prahu?
Na to mi teď asi nezbude čas, určitě mi postačí, když se nám podaří vydat ucelenou publikaci o plastikách z tohoto období v Praze. Je jistá šance, že by to vydalo nakladatelství VŠUP s fotografiemi od vynikajícího fotografa Jana Kuděje, který se tomu dlouhodobě věnuje.
Nedávno tě opět „zvedla ze židle“ určitá událost...
To ano, už při dokumentaci jsme si nemohli nevšimnout, že tyto sochy nemají žádnou ochranu. Ostudou je, že tyto plastiky trpí nejen obyčejným vandalstvím, jako posprejování, ničením či jejich krádeží, ale také špatnou revitalizací stavebníků, kteří často přistoupí k jejich odstranění než k jejich údržbě.
Po odvysílání našeho dokumentu nás kontaktovalo několik nezávislých lidí, aby nás informovali o záměru Úřadu Městské části Praha 4 rekonstruovat náměstí Novodvorská.
V návrhu rekonstrukce se totiž už nepočítá s existencí kinetické fontány „Dálky“, významného díla ak. sochaře Jiřího Nováka. Tragické je, že plastika patří k těm nejlepším, které se u nás v minulé dekádě postavily a je ve velmi dobrém stavu a stále mobilní.
Doufáme že se podaří toto rozhodnutí zvrátit, aby mohla tato plastika nadále „sloužit pracujícímu lidu“ jako minulých čtyřicet let.
„Pracujícímu lidu“? Pracuješ ty v současné době nad jiným projektem? Teď jsi finišoval s divadelním představením...
Minulý víkend jsem dokončil sochu pro představení Michala Pěchoučka „Muži malují“, která je o přijímačkách na Akademii. Myslím, že každý, kdo si prošel nějakým přijímacím řízením na uměleckou školu se při představení upřímně pobaví. Směšní jsou hlavně asistenti.
Teď trochu akademická otázka: Jak hodnotíš uplynulý půlrok? V životě ateliéru.
Všichni jsme si hodně mákli a osvědčila se nám naše pracovní metoda, která spočívá v tom že se máme rádi.
Na závěr trochu diskrétní dotaz. Máte sklářskou profesi v rodině nebo je to náhoda, že se věnuješ „umění“ ?
V mé přímé linii žádný sklář není, ale světoznámá sklářská výtvarnice Jaroslava Brychtová je sestřenice mého dolního dědečka z maminčiny strany. Za svoji orientaci na výtvarné umění děkuji svému tatínkovi, který si se mnou v dětství rád kreslil. Díky Tao.
Díky za čas a za půl roku pedagogického působení.
Dita Hálová
