27.06. 2009
Rozhovor s Wernerem Aisslingerem
rozhovory
Zdánlivě nenápadný Werner Aisslinger má na svém kontě celou řadu zajímavých projektů. Letos na jaře přijal jako evropská celebrita pozvání brněnského Mobitexu v roli čestného hosta.
Navázal tak na tradici svých předchůdců. Loni přijel do Brna Thibault Desombre, před ním Peter Maly (2007), Arik Levy (2006), Ronan Bouroullec (2005), Pascal Mourgue (2004), Éric Jourdan (2003) a François Bauchet (2002).
Werner Aisslinger se v České republice zastavil po cestě ze Singapuru, kde má jeho ateliér filiálku. Jeho pobyt byl sice krátký, ale velmi hutný. Jsem ráda, že si udělal čas i na pár odpovědí pro časopis ABS.
Přijel jste do Brna se známým projektem nomádského bytu Loftcube. Jak se zrodila tato myšlenka?
Loftcube je zde prezentován jako model o rozměrech cca 70 x70x 40 cm, ale ve skutečnosti jde o nízkonákladové plnohodnotné bydlení pro 2 osoby s plochou 39 m2. Dlouho jsem si hrál s myšlenkou postavit nějaké mobilní obydlí, nemohl jsem najít sponzora, tak jsem projekt financoval sám.
Nomádské bydlení ale není úplně nová filosofie. V čem je Vás projekt oproti ostatním zvláštní?
Přináším možnost nové urbanistické kvality. Loftcube můžete umístit na plochou jinak nepoužitelnou střechu domu. Takových jsou ve velkoměstech tisíce. Skýtají krásné výhledy a také nižší hluk a čistší vzduch. Loftcube je také ekologický. Můžete ho postavit někde v horách, aniž byste natrvalo poškodila krajinu betonováním základů a podlahy. Můžete ho snadno demontovat a ve 2 kontejnerech odvézt jinam.
Jaké ohlasy měl projekt a jak se mu daří v současnosti?
Mám 15 000 zákazníků z 50 zemí světa. Legislativa je ale poněkud složitá a také je třeba zkoumat statické vlastnosti „mateřské budovy". Zatím je realizováno 5 staveb na území Německa.
Loftcube je flexibilní a umí se přizpůsobit individuálním požadavkům klienta. Jakým lidem je takové bydlení určeno?
Tento typ bydlení je určen těm, kteří mohou nebo chtějí žít kratší dobu na různých místech, např. rok v Paříži, rok v Londýně. Přeprava jednoho kontejneru do Asie stojí cca 1000 euro, což není vzhledem ke kvalitě bydlení mnoho. Dlouhodobé použití na jednom místě se rovněž nevylučuje. Stejným způsobem lze využit Loftcube i jako rekreační obydlí.
Vy sám označujete Loftcube jako „parazitní architekturu". Lze ho totiž umístit na střechách obytných budov, ze kterých čerpá energii a vodu. Proč právě tak negativní pojmenování? Myslíte si, že by obyvatelé obytných „mateřských" budov mohli „hostující" obyvatele nazývat parazity?
Tento termín nevnímám hanlivě. Střechy pro umístění Loftcube se mohou pronajmout nebo koupit. Přináší to tedy majiteli mateřské budovy také určitý ekonomický efekt. Obyvatelé Loftcube se k bytu dostanou výtahem, nemusí se s původními obyvateli vůbec potkat.
Tvrdíte, že roli designu nelze zaměřovat jen na formu. Design, který se věnuje pouze tvaru, je plochý a bezobsažný. Na co by se tedy měl design zaměřit?
Design by měl reflektovat potřeby budoucnosti. Minimální doba transformace myšlenky do fáze hotového produktu je 2-3 roky. Tvar výrobku musí být vždy důsledkem použité technologie a materiálu. Je to reinterpretace archetypů výrazovými prostředky své doby. Jinak jde totiž jen o formalismus - styling.
Zodpovědnost designéra by pak měla spočívat v tom, aby svým zbytečným designem neznečišťoval životní prostředí, aby nevymýšlel zbytečně nové a nové tvary nábytku, když ten starý může klidně sloužit i několik desítek let.
Projekt Level 34, který vznikl ve spolupráci s Vitrou, spojuje přednosti obývacího pokoje a funkčnost kanceláře. Co vás podnítilo k tomu, aby se obývací pokoj transformoval do kanceláře?
Když designér vytvoří čalouněný nábytek nebo postel, může se zákazník svobodně rozhodnout, zda si ho koupí, nebo ne. U kancelářského nábytku to tak nefunguje. Lidé si svoje pracovní prostředí moc vybírat nemohou. Zejména v době nezaměstnanosti často berou takové, jaké se jim nabízí. Efektivnost kanceláří spočívá v umístění co největšího počtu pracovních míst na určité ploše. Sníží se tím náklady na prostor. Méně uchopitelná je ale jiná efektivita. Jde o to, vytvořit takové prostředí, ve kterém se lidé budou cítit dobře. To je bude stimulovat k větším a lepším pracovním výkonům. Proto vznikl systém Level 34, jakýsi „obývák" v kanceláři nebo kancelář v „obýváku", jakási krajina v pracovním prostředí. Je přátelský a přitom týmově orientovaný. Lidé zde dosahují lepších výkonů.
Označujete sebe jako autorského designéra. Co to znamená?
Autorský designér má svůj osobitý rukopis. Může pracovat ve dvou režimech, alespoň já to tak dělám. Přijmu zakázku výrobce s jasným zadáním, nebo vyvíjím svoje produkty sám a ve fázi plné zralosti je nabízím zákazníkům. Od myšlenky přes prototyp je dlouhá cesta. Jako autorský designér mám jistotu, že moje myšlenky někdo netransformuje podle sebe.
Jste známý experimentováním a zkoumáním nových materiálů. Co se skrývá za procesem vývoje nového materiálu?
Designér žádné materiály nevyvíjí, to je věc fyziků. On je „jen" transformuje z jiných oborů, například já pracuji s materiály používanými původně v lékařské technice nebo automobilovém průmyslu. Design je zde „jen" reinterpretován. Materiály jsou jeho prostřednictvím použity v nových souvislostech.
Pracoval jste v různých zemích. Mohl byste srovnat přístup k činnosti designéra v těchto zemích? Jaké postavení má designér v rámci procesu vývoje nového produktu?
Experimentátoři mají těžkou situaci ve všech zemích. Experiment v oblasti nábytkového designu by se dal srovnat s uměním. To v minulosti financovala církev. Dnes je těžké najít sponzora, obzvlášť v době ekonomické krize. Malé firmy se bojí investovat do nejasného výsledku, velké firmy uvolňují na experiment ve srovnání s marketingem mnohem méně prostředků. Rádi by vyráběli lacino a marketing má zajistit vhodný odbyt. Nové produkty však nesmí být zajímavé jen formou, ta musí být podpořena materiálem a technologií, a to se bez experimentu neobejde. Já financuji 50% svého výzkumu z vlastních zdrojů.
Věnujete se také interiérovému designu. Co je při tvorbě jeho konceptu důležité?
Já považuji interiérový design za něco, co nikdy nemá konečné řešení. Současnou rodinu bych označil jako „Patchworkfamily" - jakousi skládanku partnerů a dětí z různých manželství, tchýní a dalších rodinných členů. Každý z nich si může přivést do interiéru věci, ke kterým má citovou vazbu, něco si pořídí na dovolených, něco třeba zdědí, děti pak zase něco odnesou do svých dalších domovů. Proto je třeba interiéry koncipovat tak, aby si předměty nepřekážely a dobře se snášely. Designér musí navrhovat zařízení, které je v synchronizaci se stávajícími objekty. Já sám to nazývám v pozitivním smyslu mišmašem. Je to koláž stylů. Se svojí ženou a dětmi žiji v klasické rodině, ale mišmaš máme doma taky. O spoustě objektů v interiéru nerozhoduji totiž já jako designér, ale moje žena.
--
Osobní data
Narozen v roce 1964
Žije a pracuje v Berlíně
Design vystudoval na berlínské Universität der Künste
Během studia pracoval pro Rona Arada a Jaspera Morrisona v Londýně a Michele de Lucchiho v Miláně
1993 založil v Berlíně "studio aisslinger" zaměřené na produktový a konceptuální design a architekturu
1994 působil jako hostující docent na UdK Berlin
1997 působil jako hostující docent na Lathi Design Institut Finland
1998 - 2005 působil jako profesor produktového designu na Hochschule für Gestaltung v Karlsruhe
Ocenění
2006: Red Dot Award, Essen, za „loop"
Award Hotel of the year za Hotel Daniel, Expo Real Munich 2006
2005: FX Award UK "Best System Furniture", London, za "level34", Vitra
2004: Premio compasso d'Oro, Milan, za "plus unit"
Red Dot Award, Essen, za "cube"
2002: Red Dot Award, Essen, za "plus unit"
2001: Compasso d'Oro-selection, Milano, za "soft chaise"
Selection Centre Georges Pompidou "Carrefour de la création", Paris, za "soft
chaise"
2000: ADI Design Index, Milan, za "soft chaise"
Red Dot Award, Essen, za "x-table"
Selection bio 17- design biennale, Ljubljana, za "soft cell"
Blueprint 100 % Design Award, Lodon, za "soft chaise"
1998: Selection bio 16 - design biennale, Ljubljana, za "juli chair"
1996: Design Prize of the Federal Republic of Germany, German Design Council,
Frankfurt, za "endless shelf"
1995: Compasso d' Oro-selection, Milan, za "endless shelf"
1994: Design-selection Red Dot Award, Essen, za "endless shelf"
Wogg Design Preis, Zürich za "x-system"
1992: Design Plus, Frankfurt, za "otto chair"
Produkty v muzejních sbírkách
2006: nic chair, Design Collection Museum „Kunstgewerbemuseum" Berlin
2005: "gel chairs" a "soft" Pinakothek der Moderne, "Die Neue Sammlung"
Mnichov
2004: "juli chair" a "plus unit" Pinakothek der Moderne,"Die Neue Sammlung"
Mnichov
2002: "soft" Fonds National d´Art Contemporain, Francie
2001: "soft" Metropolitain Museum, New York
"soft cell" Design Museum, Weil am Rhein, Germany
1998: "juli chair" Vitra Design Museum, Weil am Rhein, Germany
1997: "juli chair" MoMA New York
1995: "endless shelf" Pinakothek der Moderne, Mnichov
doc. Ing. arch. Ludvika Kanicka, CSc.
Foto: aurotka, studio Aisslinger
www.asb.sk
