Design Cabinet CZ

01.11. 2024

Rozhovory k Národní ceně za studentský design 2024 – Hynek Král

rozhovory

Seznamujeme vás s účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2024. V poslední době se téma sexuality, a to i té dětské, stává častým předmětem diskuzí. Pro rodiče, ale nemusí být vždy lehké toto téma se svými ratolestmi otevřít, obzvláště, když pochází z generace, pro kterou byla tato problematika tabu. Užitečným pomocníkem tedy může být kniha Hynka Krále Smím si tě přečíst?

Do soutěže ses přihlásil s autorskou knihou Smím si tě přečíst? Jaký máš vztah ke knihám? Jsi vášnivý čtenář?

Hynek: Mám hodně rád knihy, hezké knihy, proto se podle hesla “Nesuď knihu podle obalu”, asi stejně jako ostatní designéři, často neřídím. Na tom, jak je knížka zpracovaná mi záleží. Baví mě právě knihy pro děti, dá se tam vyřádit, je tam spousta odlišných přístupů. Do vášnivého čtenáře mám daleko. Čtení mám rád, ale poslední dobou se k tomu nějak nemůžu dokopat.

Proč jsi zvolil zrovna tento název?

Hynek: Zvažoval jsem několik možností, zapisoval si je, v průběhu tvorby je zase škrtal. Vždy to bylo takové ploché, moc věcné, bez emoce. Název “Smím si tě přečíst?” mi nakonec připadal jako název, který je schopný nejlépe reflektovat hlavní témata knihy, především pak konsentu. Mimo jiné odkazuje na možnost vnímání somatických projevů emocí, kterou se kniha také zabývá.

Tvá kniha se věnuje problematice dětské sexuality, často jsou skloňovaná důležitá témata jako sebehodnota, tělesná autonomie či již zmíněný konsent. Jak tě napadlo zpracovat zrovna tohle téma? Vycházel jsi z nějaké vlastní zkušenosti ze svého dětství? Komunikovalo se o těchto věcech ve vaší rodině otevřeně?

Hynek: Na sociálních sítích dlouhodobě sleduji práci Johanny Nejedlové a organizace Konsent. Začal jsem si tak víc všímat, jak se témata obecně prezentují, a to převážně v knihách pro děti. Vlastně mě dost překvapilo, jak špatně na tom jsme. Vím, jak moc může nějaká nepěkná zkušenost dítě pošramotit, proto jsem si chtěl vyzkoušet, jestli tohle téma dokážu sám nějak smysluplně zpracovat. Upřímně si nepamatuju, že by se o tom u nás v rodině mluvilo, ani jsem s rodiči neměl takovou tu klasickou rozpravu o sexu. Ze žádné špatné zkušenosti z dětství ale nevycházím.

Myslíš, že se o těchto tématech mluví s mladými lidmi otevřeně? Co si v tomto ohledu myslíš o informovanosti, kterou poskytuje přímo škola? Je dostatečná?

Hynek: Myslím si, že je to na dobré cestě, ale samozřejmě vždy záleží na tom, v jakém prostředí se mladí pohybují, jaké mají rodinné zázemí, jak otevření jsou jejich vyučující. Vzhledem k tomu, že polovina studentstva uvádí, že ze strany školy nezískala žádné informace o sexuálním životě (například dle ČSU, 2020), je však informovanost stále nízká. Sexuální výchova ve školách navíc témata mnohdy prezentuje stylem: “Hlavně nebuďte těhotný, nemějte AIDS a pozor na nahatý fotky.” Témata genderových rolí, konsentu, prvního sexu, masturbace či orgasmu bývají spíše výjimkou. Myslím, že je to škoda, protože téma tělesné autonomie je možné s dětmi bez ostychu otevírat v jakémkoliv věku. Kdyby se to dětem předkládalo dříve, možná by nemuselo docházet k tak trapným zážitkům z hodin sexuální výchovy.

Co je hlavním cílem tvé knihy a pro koho je primárně určena? Mohou ji číst děti samostatně či raději s rodiči? Pro jaké věkové rozmezí je vhodná?

Hynek: Hlavním cílem knihy je dát dětem obecný vhled do tohoto tématu a ukázat, že je v pořádku o takových věcech mluvit, dokonce, že je to potřeba. Moje kniha nemá ambici být encyklopedií veškerých znalostí potřebných pro správné pochopení témat, naopak se snaží o jejich jednoduché, srozumitelné a hravé přiblížení. Je to takový odrazový můstek sloužící k vyvolání bližšího zájmu o dílčí témata. Věkovou skupinu jsme společně s psychology, se kterými jsem práci konzultoval, stanovili od šesti do jedenácti let. Nicméně není to proto, že by kniha byla pro mladší děti nevhodná, spíš by některým věcem nemusely rozumět. Proto je dobré, když se v předškolním věku kniha prochází s rodiči, kteří mohou kdykoliv cokoliv dovysvětlit.

Bylo těžké věkovou skupinu definovat? Přece jen dnešní děti se od naší generace v mnohém liší, třeba v rychlém přístupu k informacím skrz mobilní telefony. Ty však také nemusí být vždy nejvhodnější. Kdy tedy takovou knihu dětem představit?

Hynek: Určení věkové skupiny pro mě byl trošku oříšek. To, co v knize rozebírám, není nic, co by mělo dítě ohrozit. Záleží na tom, jakým způsobem se informace předají. Většinu by dítě mělo znát již v předškolním věku, protože když dítě nastoupí do školy, často je poprvé bez neustálého dohledu. Děti se předhání v tom, kdo toho ví o sexu více a může docházet k šíření dezinformací.

Jak říkáš, kvůli telefonům a internetu se informace a sexuální obsah stávají stále dostupnějšími, proto je dobré to začít řešit dříve, než dojde ke zkreslení, které může mít na dítě významný dopad, jenž se může projevit i v dospělosti.

V rámci přípravy své knihy ses nejprve musel do tématu více ponořit. Prošel jsi také mnoho jiných knih, které jsou věnovány podobnému tématu. Zarazilo tě při jejich čtení něco? Uvědomil sis například, čemu se rozhodně chceš vyhnout, nebo čím se chceš odlišit?

Hynek: Byl jsem mile překvapen, že většina knih se snaží informovat děti pravdivě a bez zbytečného zatajování informací. Někdy mi ale přišlo, že jsou první knihy o sexu možná až moc podrobné a odborné. Myslím, že jako dítě bych z toho byl zmatený, nepotřeboval bych znát přesné biologické procesy a vlastně by mě to tolik nezajímalo. Byl jsem překvapený, že dětské literatury, která by propojovala témata sexu a konsentu, je hrstka. Často jsem také narazil na zbytečné zlehčování témat, za mě velice nešťastnou formou – zesměšňováním. Děti se v některých knihách posmívají nahotě, smějí se starším dětem, kterým narostlo ochlupení, zvětšila se prsa, varlata či penis. Za mě tato prezentace devalvuje probírané téma a učí děti, aby se s intimními situacemi vyrovnávaly posměchem. Prožívat radost v intimních chvílích je v pořádku, ale nemyslím si, že by se to mělo prezentovat jako něco, co je k smíchu.

Smím si tě přečíst? má přesah a potenciál oslovit i čtenáře zvenčí. Plánuješ ji dostat mezi širší okruh lidí a vydat ji? Pokud ano, co by bylo ještě zapotřebí upravit?

Hynek: Teď se kapánek červenám, děkuji. Určitě bych chtěl, aby knížka dělala radost více lidem a chtěl bych ji vydat. Už teď si ale uvědomuji, že je v knize několik věcí, se kterými nejsem spokojený a bylo by dobré je poupravit. At' už po vizuální, tak i po obsahové stránce. Dále bude potřeba dostat se do užšího kontaktu s odborníky, kteří by mi knihu zaštítili a já měl tak jistotu, že nevypouštím něco “závadného”. Určitě mě také zajímá názor dětského čtenáře. Předal jsem proto několik výtisků mým známým, kteří s dětmi pracují a ti mi dají zpětnou vazbu. Těším se na to.

Kniha je tvým autorským dílem, to znamená, že jsi autorem textů, vytvářel jsi ilustrace a také celkový design a úpravu. Která ze zmíněných oblastí byla pro tebe nejtěžší? Setkal ses s nějakými obtížemi?

Hynek: To jde asi jedno s druhým a nedokážu říct, co pro mě bylo nejtěžší. Myslel jsem si, že nejprve napíšu texty a k těm budu následně dělat ilustrace. Brzy jsem zjistil, že to nedokážu oddělit, moc úzce to souvisí. Takže jsem šel stranu po straně a vždy dělal všechno najednou. Největší obtíž asi nastala, když jsem někdy v druhé polovině knihy zjistil, že můj kresebný styl se změnil a musel jsem to celé překreslit. To byly slzičky na krajíčku.

Jakým způsobem vizuální část knihy doplňuje tu textovou? Přibliž prosím stručně čtenářům, jak jsi uvažoval při volbě stylu ilustrací, barevnosti, formátu či celkové dynamiky?

Hynek: To už jsem z části řekl, hodně to spolu souvisí. Někde je více textu a ilustrace jsou jen takovým doplňkem, jinde nese informaci převážně ilustrace. Nejdůležitější pro mě bylo určit kresebný styl postav. Při prvních pokusech postavy působily stále velmi realistickým a příliš konkrétním dojmem. V souvislosti se zaměřením knihy navíc v určitých momentech působily možná až trochu vulgárně. Proto jsem nakonec zvolil styl, který zobrazuje postavy střízlivějším anatomicky nepřesným způsobem, ale současně dokáže předat faktické informace. Ilustrace jsou provedeny v plošné stylizaci, pracuji s jednoduchými tvary bez nadměrných detailů a kontur. Postavy nenesou žádné výrazné rysy v obličeji, protože se snažím vyjadřovat spíše emoce než podobu konkrétního člověka.

Je těžké nalézt rovnováhu mezi tím, co v ilustracích zachytit a co už ponechat na fantazii čtenáře?

Hynek: Asi jsem k tomu nepřistupoval tak, že bych chtěl něco nechávat na fantazii čtenáře. Spíš jsem to bral tak, že některé informace, jak vizuální, tak obsahové, nejsou pro funkci knihy důležité.

Jakým způsobem ses s problematikou seznámil? S kým jsi text po odborné stránce konzultovat?

Hynek: Takový ten základ mám právě ze sociálních sítí organizace Konsent a z knihy, kterou vydali. Měl jsem půjčené i některé psychologické knihy, abych lépe porozuměl komunikaci, psychosociálnímu vývoji dítěte souvisejícímu se sexualitou, vývoji myšlení dítěte, sebehodnotě a vlivům na její rozvoj. Hledal jsem si statistiky, které se týkají obtěžování či vzdělávání. Také jsem si nakoupil slušnou sbírku dětských knížek, která se těmito tématy zabývá. Po odborné stránce jsem knihu konzultoval s psychology a psycholožkami, ať už se jednalo o školního psychologa, psychologa na lince důvěry, nebo psychologa z Centra sexuálního zdraví a intervence. Bohužel nedocházelo k soustavné spolupráci, to zkrátka nebylo z časových důvodů možné. Ale počítám s tím, že na tom společně ještě zamakáme.

Co ti tvorba této knihy přinesla? Naučil ses něco nového?

Hynek: Nikdy předtím jsem nepracoval na tak komplexním projektu, takže to byla veliká výzva. Vytvořit vlastní knížku jsem si dlouho přál, takže když se tak stalo, přineslo mi to hlavně radost, do jisté míry hrdost. Naučil jsem se hlavně lépe hospodařit se svým časem.

Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?

Hynek: Práce byla časově náročná. Abych to stihl, musel jsem si o rok prodloužit studium. Ale nepracoval jsem na tom po celou dobu. Myslím, že to bylo třeba 9 měsíců intenzivní práce.

Je Smím si tě přečíst? zatím tvým největším projektem? Designerské práce máš za sebou více, na co jsi nejvíce hrdý?

Hynek: Ano, je to zatím můj největší projekt a jsem hrdý právě na něj.

Přemýšlel jsi někdy i nad ilustrací textu někoho jiného? Pokud ano, která kniha by tě lákala k ilustrování? Případně jaké téma by tě zajímalo zpracovat?

Hynek: Samozřejmě, že přemýšlel, ale zatím nevím, kterou knihu bych chtěl ilustrovat. Bojím se, že bych se nedokázal oprostit od podoby ilustrací, kterou mám s knihou spojenou. Takže by to asi musela být nějaká novinka, nebo kniha, která v současnosti ilustrace neobsahuje. Určitě bych se nebránil nějaké edukativní knize pro děti.

Smím si tě přečíst? je tvou diplomovou prací v rámci studia ateliéru Grafický design I na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Byl jsi zde spokojený? Jak tě studium na této škole obohatilo?

Hynek: Na školu jsem nastoupil v poměrně nešťastnou dobu. Zaprvé bylo studium ovlivněné covidem a zadruhé se nám zrovna měnilo vedení ateliéru. Takže trochu chaos. Jsem ale rád, že jsem si zažil přístup jak starého, tak nového vedení. Myslím, že hlavně náš současný vedoucí Adam Uchytil vnesl svěží vítr, který byl potřeba. Chvilku nám sice trvalo, než jsme se sehráli, ale nakonec to bylo fajn. Oceňuji, že většina prací byla v týmu a s přesahem do jiných disciplín, než je čistě grafický design. Mám určité výhrady k celkové atmosféře na škole, myslím, že nějaký kurz komunikace a empatie by se hodil. Ale to je můj osobní pohled, věřím, že někteří to mohou vnímat jinak.

Je tím tvé studium u konce? Chtěl by ses svou tvorbou živit?

Hynek: Se studiem, co se školy týče, jsem asi skončil. Nicméně vzdělávat se v oboru bych chtěl nadále, asi skrze nějaké kurzy. Chtěl bych se zlepšit třeba v animaci nebo 3D modelování. S tím, že se budu tvorbou živit, počítám.

Preferuješ digitální kresbu nebo papír a tužku?

Hynek: Preferuji digitální kresbu. Vyhovuje mi, jak variabilně s ní mohu pracovat. Můžu zvětšovat, zmenšovat, otáčet, měnit barvy, jemně ji upravit a pak porovnávat různé varianty.

Máš nějaký designérský či ilustrátorský vzor? Kdo je pro tebe inspirací? Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?

Hynek: Asi nemám žádný konkrétní vzor, inspiraci nasávám v každodenním životě. Skrze práce ostatních, přátelé, hudbu, divadlo…

Máš oblíbenou knížku z dětství, která tě zaujala svými ilustracemi a stále se k ní přinejmenším v mysli vracíš?

Hynek: Často vzpomínám na knihu Bratři Lví srdce, zaujala mě nejen ilustracemi, ale také silným příběhem.

Jak ses k umění dostal? Myslel sis odjakživa, že půjdeš tímto směrem, nebo jsi v dětství snil o jiné profesi? Co pro tebe umění jako takové znamená?

Hynek: Už od mala jsem byl rodinou veden k umění. S babičkou a s dědou jsme chodili na koncerty klasické hudby, táta nás bral do divadla a galerií a s mamkou jsme zase každou chvíli něco vyráběli. Galerie a koncerty mě jako malého občas obtěžovaly a moc jsem nechápal, proč bych tam měl chodit. Nicméně zpětně jsem za to rád. Na prvním stupni jsem na otázku “Co bys chtěl dělat, až budeš velký”, odpovídal, že budu malíř. Nikdy by mě ale nenapadlo, že bych se něčím, alespoň vzdáleně podobným, měl živit. Chodil jsem na gympl a tam všichni počítali s tím, že budeme inženýři, lékaři a právníci. Já jsem se třeba hlásil na medicínu.

Máš nějaký sen v oblasti designu či umění? Čeho bys chtěl dosáhnout?

Hynek: Momentálně bych si přál, aby byla moje kniha vydaná a případně byla rozšířena o další díly. Celkově by se mi líbilo dělat knížky pro děti. Chtěl bych si taky někdy zkusit ilustrovat stolní hru.

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji překonat?

Hynek: No jeeje… Zkouším takovou tu klasiku, že se jdu projít, pustím si film nebo si s někým popovídám a ono to občas pomůže. Zaručený recept jsem ale ještě neodhalil. Takže jestli víte, dejte mi vědět.

Proč ses přihlásil do soutěže Národní cena za studentský design?

Hynek: Mám trošku problém s tím, že nedokážu určit, kdy je práce hotová, neustále hledám, co bych mohl zlepšit a udělat jinak. Jsem k sobě velice kritický. Říkal jsem si, že pokud by práci ocenil ještě někdo jiný, mohlo by mi to dodat sebedůvěru.

Jak důležitá je pro tebe reakce tvého okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

Hynek: Nesmírně důležitá. Tvořím pro ostatní lidi, tak mi dává smysl, abych znal jejich reakci. Kritiku mám rád, a pokud je konstruktivní, vůbec ji nevnímám jako křivdu. Kritika typu “hnusný/hezký/ano/ne” mě však dokáže vytočit doběla.

Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?

Hynek: Nejvíc asi odpočívám s kamarády. Buď si jdeme zahrát nějaký sportík, zajdeme do sauny, nebo si jen sedneme do hospody, abychom probrali, co je nového a provětrali hlavy. Baví mě divadlo, takže tam jsem taky poměrně často. Mimo to spolupracuji s divadlem SUD u nás v Budějovicích a jestli mě něco opravdu nabíjí energií, tak to jsou lidi právě odtud.

Co ti poslední dobou udělalo radost?

Hynek: Dostal jsem vydání Medvídka Pú z roku 1965 ilustrované Jaromírem Zápalem, ten ilustroval třeba Neználka. Miluju, že Prasátko tam vypadá fakt jako sele.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě, držím knížce palce, aby se brzy dostala na pulty knihkupectví.