22.10. 2024

Rozhovory k Národní ceně za studentský design 2024 – Ina Dubava

rozhovory

Seznamujeme vás s účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2024. Ohrožené květiny zpracované jako série motion plakátů nikdy neuvadnou. Jejich autorka se naučila programovat, aby mohla skrze svůj umělecký projev upozornit veřejnost na mizející rostlinné druhy. Zamysleme se nad tím, co je třeba udělat, aby tyto květiny nezmizely z volné přírody. V následujícím rozhovoru vám Ina Dubava představí svou Digitální zahradu ohrožených druhů rostlin v České republice.

Do soutěže ses přihlásila s projektem Digitální zahrada ohrožených druhů rostlin v České republice, který má formu série motion plakátů s využitím creative coding. Vysvětli prosím čtenářům, co tyto pojmy znamenají.

Ina: Creative coding je pojem, který se aplikuje na věci vytvořené pomocí kódu, každý textový řádek má svou funkci, podobně jako ve Photoshopu jsou vrstvy. Motion v tomto případě vychází z techniky, kdy jsem vytvářela kód, který díky pohybu vytváří efekt. Pohyb ideálně poukazuje na proměny a digitální zahrada je svého druhu botanická zahrada, která se nachází ve virtuálním prostoru.

 

Měla jsi už před tímto projektem nějaké zkušenosti s programováním? Bylo náročné si ho osvojit?

Ina: Právě že ne, v podstatě to byla moje první zkušenost s programováním. Už delší dobu mě to zajímalo a sledovala jsem, co všechno se v tom dá dělat. První část mé diplomové práce byla věnována výzkumu, snažila jsem se do toho intenzivně ponořit a zjistit, zda se dá za přibližně čtyři měsíce osvojit programování a vytvořit smysluplný projekt.

 

Jak jsi vůbec dostala nápad své téma zpracovat tímto způsobem?

Ina: Šla jsem spíše cestou zkoumání programu (processing.org) a tím, co jsem schopna vytvořit, jak a s čím pracovat. Nakonec jsem zjistila, že kódování je nekonečné – pořád bych se mohla učit něco nového – což mi připomnělo analogii s přírodou, která je také nekonečná. Proto jsem zvolila metaforu rostlin, které mě zajímají nejen ve virtuálním prostoru, ale také je ráda pěstuji.

 

Náplní tvého projektu je velmi aktuální otázka úbytku biodiverzity, tedy konkrétně ohrožení některých rostlinných druhů v naší zemi. Kolik rostlin jsi tímto způsobem zachytila a podle jakého klíče jsi je vybírala?

Ina: V hotovém projektu jsem zachytila zatím šest rostlin, ale při zkouškách bylo vybráno více druhů. Vybírala jsem rostliny ze seznamu ohrožených druhů – dvě z kriticky ohrožených, dvě z ohrožených a dvě z méně ohrožených druhů. 

 

Co se týče vzhledu tvé Digitální zahrady, ráda bych se zeptala na zvolenou barevnost, symbolizuje něco? 

Ina: Zvolená barevnost odpovídá různým stupňům ohrožení rostlin (oficiální škála ohrožení je od nejvíce ohrožených druhů (červená barva) po nejméně ohrožené druhy (modrá)). V plakátech, kde převažuje červená barva, a kde jsou rostliny nejvíce rozdělené do částí, jde o ty nejvíce ohrožené. Druhý stupeň ohrožení má více žluté a šedé barvy a méně rozdělení. V třetím převládá modrá a šedá barva, a ještě méně dělení.

 

Jsou tvé motion plakáty „němé“? Přemýšlela jsi i o zvukovém doprovodu, nebo ti právě absence zvuku přijde příznačná?

Ina: Při zpracování jsem o zvuku přemýšlela, ale zvuk by mohl projektu přidat jinou hodnotu, která by potřebovala možná jiné provedení. Líbí se mi varianta, že zvuk je vytvářen prostředím, ve kterém je projekt vystaven.

 

Jakým způsobem jsi řešila projekt z technického hlediska, tedy na čem jsou motion plakáty prezentovány?

Ina: Ano, prezentace hraje důležitou roli. Různá zařízení zobrazovala skutečnou velikost těchto rostlin – pokud byl plakát zobrazen na obrazovce telefonu, byla to nejmenší rostlina, na tabletu o něco větší, na malé televizi ještě větší a na největší obrazovce rostlina měřila téměř sedmdesát až sto centimetrů, což skoro odpovídalo velikosti obrazovky.

 

Přes léto byla Digitální zahrada k vidění v rámci výstavy v Plzni. Plánuješ ji vystavit i jinde, dostaly se k tobě zajímavé ohlasy diváků?

Ina: Strašně bych chtěla ten projekt vystavit v reálné botanické zahradě. Zajímavé mi přišly ohlasy diváků, kteří pohyb rostlin přirovnávali k proměnám a mizení města.

 

Co ti tvorba projektu přinesla? Naučila ses něco nového?

Ina: Práce na projektu byla skokem do něčeho nového a velmi mě to nakoplo – nikdy nevíš, co počítač nakonec vytvoří.

 

Byla práce časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?

Ina: Výzkum jsem začala v říjnu a práci jsem odevzdala v květnu. Náročné to bylo hlavně proto, že jsem se nemohla kvůli práci věnovat pouze projektu.

 

Máš za sebou už více designerské práce. Na který projekt jsi nejvíce hrdá?

Ina: Myslím, že jsem hrdá na tento projekt, protože pro mě byl nový a nezvyklý. Byl to krok do neznáma a dopadlo to dobře. Aktuální teď a tady. 

 

Digitální zahrada byla částečně i tvou diplomovou prací v rámci studia v ateliéru Grafického designu I. na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Byla jsi zde spokojená? Jak tě studium na této škole obohatilo?     

Ina: Studium v Ústí mi dalo pocit, že můžu být svobodná ve výběru témat, která mě zajímají, a volnost rozhodnutí, souhlas a podporu. 

 

 

Kam povedou tvé kroky nyní? Chtěla by ses svou tvorbou živit?

Ina: Ano, chtěla bych se svou tvorbou živit. Ideálně bych chtěla v designu více využívat creative coding a také pracovat s neziskovými organizacemi a více mluvit designem o podobných tématech.

 

Jak důležitá je pro tebe reakce tvého okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

Kritiku vnímám jako důležitou součást procesu. Často se stává, když dělám nějaký projekt, že ho neukazuji dříve, než bude schválen mou vlastní kritikou. Kritika mi často pomůže uvidět něco, čeho jsem si vůbec do té doby nevšimla.

 

Pocházíš z Běloruska, vnímáš nějaké kulturní rozdíly? Je zde v Česku odlišné umělecké i akademické prostředí?

Ina: Ano, kulturní rozdíly vnímám, jsou ale velkou součástí mě samotné. Líbí se mi možnost propojit své zkušenosti s kulturou zde. Ale v dnešní době, si myslím, že je důležité držet při sobě.

 

Jak ses dostala k designu? Snila jsi již od dětství o práci spojené nějak s uměním, nebo se tato záliba vyvinula až později?

Ina: V podstatě už od dětství mě bavilo tvořit a postupně jsem skrz různé experimenty přišla až k designu.

 

Co pro tebe design a umění jako takové znamená? Co se jeho prostřednictvím snažíš předat?

Ina: Upřímně nevím. Baví mě pomáhat s estetikou a významem tam, kde to má pro někoho hodnotu. Chci v tom pokračovat, baví mě tvořit nové věci a užívat si práci. Design pro mě představuje komunikaci s prostorem a lidmi v něm. Pracuji občas jak v institucionalizovaném designovém poli, tak v designu v kontextu každodenního života. Chtěla bych pokračovat v práci s těmi, kteří přinášejí novou kulturu, i s těmi, kteří formují naši každodenní vizuální realitu.

 

Máš nějaký designérský vzor? Kdo je pro tebe inspirací?

Ina: Sleduji různé umělce a designéry, kteří mě inspirují, kteří mě tak či onak formovali. Někteří mě naučili myslet, jiní cítit, někdo mě naučil vidět a slyšet, a někdo formoval můj smysl pro humor. Je to neustále se rozrůstající seznam. Mezi nimi jsou například Sol LeWitt, John Baldessari, Marcel Duchamp, Donald Judd, Kevin Koch, Henryk Tomaszewski, Anatoly Grashchenko, studio Dumbar, Designéři dětem, Permanent Office, Spassky Fischer a samozřejmě i mí profesoři, které jsem potkala v průběhu studia.

 

Máš nějaký sen v oblasti designu? Čeho bys chtěla dosáhnout? 

Ina: To bych neřekla, mám spíše cíle, kterých se snažím dosáhnout. Nejvíce mě přitahují projekty se sociálním zaměřením.

 

 

Stává se, že tě někdy trápí umělecký blok? Pokud ano, jak s ním bojuješ?

Ina: Ano, někdy mě trápí umělecký blok, ale zjistila jsem, že je to většinou únava. Umělecký blok u mě vzniká, když mám nula procent baterky. Mě uvolňují a dovolují se nadechnout takové akce jako: koncerty, vyjít ze stálého prostředí ven a podpora kamarádů.

 

Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?

Ina: Nejvíce inspirace hledám v okolí, v každodenním životě, i když si toho často hned nevšímám. Vycházím z analýzy toho, co se děje a jak na to reaguji.

 

Jaké máš plány do budoucnosti? 

Ina: Chtěla bych dál bydlet v Česku a být postupem času lepší a lepší designérkou. :)

 

Pracuješ právě na něčem nebo máš vyhlédnuté nějaké zajímavé téma ke zpracování?

Ina: V současné době se zajímám o vizuální styl pro neziskové organizace (momentálně v Plzni, protože tady aktuálně žiji), a jak takový styl vytvořit – s kým vlastně komunikuje?

 

Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu právě baví a nabíjí energií?

Ina: Ráda odpočívám v přírodě, setkávám se s přáteli a chodím na koncerty. Baví mě sport, pohyb, vaření a pěstování rostlin.

 

Co ti poslední dobou udělalo radost?

Ina: Když jsem se smála nějakému blbému vtipu tak, že jsem brečela. 

 

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.

Julie Vojtková

Více o autorce třeba zde: https://www.instagram.com/ps.ina_/; https://read.cv/inadubava

 

---