Design Cabinet CZ

08.11. 2024

Rozhovory k Národní ceně za studentský design 2024 *JUNIOR – Kristýna Šťastová

rozhovory

Seznamujeme vás s oceněnými účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2024. Lákalo by vás nahlédnout pod povrch modelingu? V tom případě, je právě pro vás určen tento rozhovor s Kristýnou Šťastovou, která vám představí svou textově i vizuálně unikátní knihu. Odhaluje v ní se sobě vlastní upřímností nejen své osobní zkušenosti jakožto umělkyně a modelky. Publikace Pod povrchem získala Národní cenu za 2024 *JUNIOR.

Do soutěže ses přihlásila s autorskou knihou Pod Povrchem. Jaký máš vztah ke knihám? Jsi vášnivá čtenářka?

Kristýna: Můj vztah ke knihám se za ta léta hodně změnil. Čtenářkou jako takovou jsem byla snad naposledy ve dvanácti, kdy jsem byla schopná za půl roku přečíst šestidílnou fantasy ságu. Na střední se ze čtení stala povinnost a v dnešní rychlé technologické době si málokdy najdu čas a chuť něco přečíst. Ale snažím se v tom zlepšovat. Naopak zájem o knihu jako médium se díky mým studiím jenom prohloubil a mnohem radši knihy zkoumám, než abych je četla. Asi každý zná přísloví “Nesuď knihu podle obalu” – ale přesně to já dělám a baví mě to.

Tvá kniha se neotřelým způsobem věnuje problematice modelingu a snaží se mu nahlédnout pod povrch. Pro tebe je modeling hodně osobním tématem. Přibliž prosím čtenářům, jak ses k němu dostala a jak ovlivňuje tvůj každodenní život.

Kristýna: K modelingu jsem se dostala ve čtrnácti – v metru mě oslovila scoutka* z modelingové agentury. V agentuře jsem podepsala smlouvu s mojí mámou po boku a od té doby je to pro mě přivýdělek. Můj běžný den to ovlivňuje hodně, už jenom požadavky na vzhled, ale třeba i moji dostupnost – několikrát týdně mi mailem nebo přes SMS chodí nabídky a poptávky od klientů, na které musím přes moji agenturu odpovídat. Je to konstantní řešení termínů a přesouvání plánů v mém “normálním” životě. Někdy se stane, že se musím ze dne na den sbalit do batohu a odletět pracovat pryč.

Musíš si někdy vybírat mezi modelingem a uměním? Pokud by to teoreticky bylo nutné, čemu bys dala přednost?

Kristýna: Naštěstí jsem nikdy nebyla v situaci, kdy bych si musela vybrat buď to, nebo ono. Umění je pro mě jednoznačně na prvním místě, hlavně kvůli pokračujícímu studiu. Od začátku mé práce v módním průmyslu jsem se sama sobě zapřísahala, abych školu, a tím pádem i tvorbu, měla jako prioritu. Modeling není mojí vášní a nikdy nebyl. Umění ano.

Myslíš si, že je problematika modelingu dostatečně otevřeně probírána ve společnosti? S jakými předsudky se setkáváš?

Kristýna: Posledních deset, patnáct let se už více otevřeně mluví v modelingu o fyzickém a mentálním zdraví. V mé sociální bublině se nesetkávám s předsudky typu hezká tvář, v hlavě prázdno, ale spíše s názorem, že modeling je lehká práce – že stačí být objektivně hezká a postavit se před objektiv. Je za tím mnohem víc. Právě kvůli stereotypům kolem modelingu jsem se k němu dlouho zdráhala hlásit, styděla jsem se.

Je dnešní modeling už trochu otevřenější a inkluzivnější, zlepšují se podmínky pro modelky, nebo je tomu právě naopak?

Kristýna: V něčem to určitě otevřenější je. Klienti si vybírají modely a modelky všech možných ras, původů, vzhledů, osobností a občas i velikostí. Píšu občas, protože body-inkluzivita je viditelná hlavně v kampaních velkých značek, navenek. Odpovídám na tento rozhovor z fashion weeku v Miláně a za celý týden castingů na přehlídky jsem viděla jednu plus-size modelku. Z 90 % přehlídky stále chodí hubené holky, které si díky cvičení a rychlému metabolismu drží zaryté míry 90–60–90. Modeling se stává inkluzivnějším, ale má před sebou ještě dlouhou cestu.

Četla jsi nějaké jiné knihy, zpovědi lidí pohybujících se ve světě modelingu? Pokud ano, ztotožňovala ses s nimi?

Kristýna: Pár knih na toto téma jsem četla až při rešerši pro tvorbu této práce. Asi jsem určitě někde někdy četla online rozhovor se supermodelkami nebo viděla jejich rozhovory na YouTube. Ale rozhodně mi nebyly blízké. První rozhovor s modelkou, který ke mně promlouval, byl rozhovor dvojice matky a dcery StyleLikeU a modelky Adwoa Aboah. Je to realistické, upřímné a intimní. Adwoa mluví o své závislosti na drogách, o depresi nebo sebenenávisti. Poprvé jsem viděla nějakou známou modelku, která šla s kůží na trh a otevřela se světu. Tenhle rozhovor byl pro mě velkou inspirací.

Kniha Pod povrchem se snaží ukázat pravou povahu modelingu a módního průmyslu. Neskládá se tedy pouze z popisu tvé vlastní zkušenosti, ale též z rozhovorů s lidmi z oboru. S kolika osobami jsi takto spolupracovala a jak jsi je vybírala? Byli ochotní se ti otevřít?

Kristýna: Během tvorby knihy jsem udělala rozhovor se třinácti subjekty, převážně s lidmi z mého okolí, kteří se modelingu věnují nebo věnovali. Snažila jsem se vybrat co nejširší škálu lidí a zkušeností, přestože to nebyl lehký úkol. Nechtěla jsem, aby to byla přehlídka mých bílých dlouhovlasých dvacetiletých kamarádek aka stereotypů modelek. Nejvíce se mi otevřeli lidé, se kterými se známe nejdéle. Rozhovory, které po přepsání v porovnání se zbytkem nebyly obstojné (spíše kvůli délce textu), jsem nakonec ve finální verzi nepoužila.

Co je hlavním cílem tvé knihy a pro koho je primárně určena?

Kristýna: Cílem knihy je ukázat veřejnosti, jak modeling funguje. V jeho pozitivních i negativních stránkách. Cílem je zbořit stereotypy o prostosti modelek, o jednoduchosti této práce, o její banalitě. Cílem je ponaučit, zaujmout, popsat a dát možnost lidem promluvit o svých zkušenostech.

Kniha je určena pro každého, koho zajímají reálné příběhy a prostředí módy. Při psaní jsem neměla na mysli žádnou konkrétní cílovku, což se mi později potvrdilo, když několik lidí projevilo o knihu zájem – od rodičů, přes kamarády až po známé, u kterých by mě v životě nenapadlo, že se budou o módu a příběh modelingu zajímat.

Pod povrchem má tedy jistě přesah a potenciál oslovit i čtenáře zvenčí. Plánuješ ji dostat mezi širší okruh lidí, třeba ji v nějakém nákladu vydat?

Kristýna: Určitě. Přestože knihu čeká ještě spousta editorských i grafických úprav, chtěla bych ji aspoň v nějakém nákladu dostat ven. I kdybych měla knihu vydat sama na sebe nebo skrze oslovené nakladatelství.

Kniha je tvým autorským dílem, to znamená, že jsi autorkou části textů, vedla jsi již zmíněné rozhovory a vytvářela celkový design. Která ze zmíněných oblastí byla pro tebe nejtěžší? Setkala ses s nějakými obtížemi? Jakým způsobem vizuální část knihy doplňuje tu textovou?

Kristýna: Velkou výzvou pro mě určitě bylo vytváření rozhovorů. Podcenila jsem časovou náročnost celého procesu, několik hodin jsem strávila přepisováním audio záznamů a editací textů. Některé z otázek byly dost na tělo a bylo těžké přiblížit se k takové hranici s lidmi, které jsem potkala poprvé naživo až při rozhovoru.

Rozhovory a moje osobní zkušenost jsou v knize oddělené i vizuálně, kde je sazba rozhovorů uvolněnější a evokuje vizualitu kulturních magazínů, u mé výpovědi jsem zvolila klasičtější klidnější sazební obrazec. Nakonec v knize tyto dvě polohy kontrastují.

Co ti tvorba této knihy přinesla? Naučila ses něco nového?

Kristýna: Práce na knize pro mě byla uzavřením jedné kapitoly v životě. Jelikož je pro mě téma hodně osobní, dělala jsem knihu vlastně i pro sebe, abych se vyrovnala se svými zkušenostmi. I já jsem byla (a pořád jsem) jedním z lidí, který má vůči modelingu předsudky, ale jsou jiné, pocházejí zevnitř. Kniha mi pomohla některé předsudky překonat.

Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?

Kristýna: Nad projektem jsem přemýšlela už dlouho, ale samotné přípravy začaly na konci února a kniha byla hotová v květnu. Takže nějaké tři měsíce intenzivní práce. Kvůli omezenému času byla spousta věcí uspěchaných, proto bych ráda na knize dál pokračovala. Nejnáročnější byl určitě přepis audio záznamů rozhovorů a textové editace.

Knihy jsou velkou součástí tvého života, na svém kontě jich máš už několik. Na kterou jsi nejvíce hrdá?

Kristýna: Je to asi klišé, ale na tuhle. Šlo do ní nejvíc práce a úsilí, plus je to pro mě hodně osobní záležitost. Takové projekty dělám nejradši – vaši zkušenost nikdo jiný nemá, miluju těžit sama ze sebe a sdílet svůj pohled na svět.

Knihy, které jsi vytvořila, jsou autorské, ilustruješ tedy svůj vlastní text. Přemýšlela jsi někdy i nad ilustrací textu někoho jiného? Pokud ano, která kniha by tě lákala k ilustrování?

Kristýna: Často přemýšlím nad tím, že většina beletrie pro dospělé není ilustrovaná. Mně osobně to občas při čtení chybí. Takže bych asi nějak abstraktně, jenom jako vizuální doprovod ráda ilustrovala nějakou současnou prózu, ale konkrétní titul mě zrovna nenapadá.

Zaujalo mě, že se ve své tvorbě věnuješ často osobním tématům a to s jistou syrovostí a humornou nadsázkou. Moc se mi líbí například publikace Já už umím plavat ve sladkovodní vodě bez rukávků, která zpracovává tvé deníky z let 2009–2021. Není však někdy obtížné nalézt hranici mezi tím, co se má zveřejnit a co má již zůstat soukromé?

Kristýna: Já mám právě pocit, že v té syrovosti a upřímnosti je síla. Vlastně čím osobnější a intimnější ta věc je, tím lepší. Samozřejmě jsou skutečnosti, které bych ven dostávat nechtěla, ale moje hranice je hodně tenká. Píši o tom, co mě samotnou zajímá, co ráda čtu o jiných lidech. Osobní zážitky a zpovědi mi přijdou autentické.

Jinou, ne však oddělenou, stránkou tvé tvorby je zpracovávání důležitých společenských témat (třeba příručka sexuální identity (nejen) pro Husákovy děti). Existuje nějaké téma, kterému by ses prostřednictvím ilustrace chtěla dále věnovat?

Kristýna: Nevím, jestli zrovna prostřednictvím ilustrace, ale nějaká témata se určitě najdou, moc je nevyhledávám, spíše se ke mně dostávají organicky. Většinou píšu o tom, co mě zrovna zajímá nebo zaujme. Skrze knihu jsem zakusila trochu ze světa autoetnografie a nadále bych chtěla tímto stylem pracovat s lidmi a sdílet příběhy. V budoucnu bych určitě chtěla začít další podobný projekt.

Studovala jsi na Vyšší odborné škole grafické a Střední průmyslové škole grafické, Hellichova. Byla jsi zde spokojená? Jak tě studium na této škole obohatilo?

Kristýna: Neskutečně. Spokojená s kolektivem i se zázemím a profesorským sborem. Hellichovka mi dala technologické základy, bez kterých bych se v grafické profesi neobešla. Zároveň ráda tisknu a ve škole máme super tiskařskou dílnu. Takže mě to posunulo technicky i výtvarně v hodně směrech.

Co plánuješ po dokončení studia? Chtěla by ses svou tvorbou živit?

Kristýna: Na to zatím nechci vůbec myslet, haha. Teď začínám další studium na nové škole a odsunula jsem si kariérní problémy a jejich řešení na později. Knižní tvorbou bych se ráda živila, je to sen, ale zatím jenom sen. Získat zkušenosti v oboru a úspěšně se tvorbou živit mi zatím přijde nedosažitelné.

Proč ses přihlásila do soutěže Národní cena za studentský design?

Kristýna: Do soutěže mě přihlásila škola, jelikož se jednalo o absolventskou práci.

Věnuješ se většímu množství technik, která ti nejvíce vyhovuje? Preferuješ digitální kresbu nebo papír a tužku?

Kristýna: Digitální kresba je určitě rychlejší a efektivnější. Ale když nepracuji, tak si čmárám do skicáku, hezky analogově!

Máš nějaký designérský či ilustrátorský vzor? Kdo je pro tebe inspirací? Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?

Kristýna: V knižní tvorbě mě hodně inspiruje nizozemská designérka Irma Boom. Vizuálně se inspiruji hlavně „v terénu“ – na knižních trzích, festivalech, výstavách... A nejlepší je se koukat na staré knížky v antikvariátech a pouličních knihovničkách.

Je těžké nalézt rovnováhu mezi tím, co v ilustracích zachytit a co už ponechat na fantazii čtenáře?

Kristýna: Při čtení mám radši, když je ilustrační doprovod méně konkrétní. Asi každý zažil moment, kdy po přečtení knihy viděl film, ve kterém postavy vůbec nevypadaly tak, jak si je čtenář představoval při četbě. Podle mě by vizuální doprovod měl spíše navodit atmosféru textu, ale záleží na žánru i cílové skupině čtenářů.

Jak ses k umění dostala? Myslela sis odjakživa, že půjdeš tímto směrem, nebo jsi v dětství snila o jiné profesi? Co pro tebe umění jako takové znamená?

Kristýna: Jako malá jsem byla docela nenasytná a chtěla jsem dělat úplně všechno – zpívat, tancovat, hrát na nástroje, kreslit, sportovat... Nakonec to vyhrál klavír a výtvarka na ZUŠce. Tam jsem se od svého pana učitele Tragana poprvé dozvěděla o uměleckých středních a o slavné UMPRUM.

Umění pro mě znamená svobodu. Komfort. Vyjádření. Nadšení. Možnost tvořit je velké privilegium, za které jsem vděčná.

Máš nějaký sen v oblasti designu či umění? Čeho bys chtěla dosáhnout?

Kristýna: Krátkodobým cílem je teď dostat knihu ven. Jednou bych se třeba chtěla podílet na produkci nějaké výstavy, to by mě bavilo.

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji překonat?

Kristýna: Stává se mi to dost často. Většinou mi pomůže si od dané věci, kterou mám zrovna řešit, dát oddych, nechat to ležet. Zapátrat třeba v knihách po vizuální inspiraci, dívat se na věci, které se mi líbí. Inspirace dorazí dříve nebo později.

Jak důležitá je pro tebe reakce tvého okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

Kristýna: Kritiku nesnáším moc dobře, ale nejvíc přichází ode mě samé. Kritiku od okolí potřebuji a čím jsem starší, tím radši vyhledávám názory ostatních. Většinou si věci stejně dělám podle sebe, ale v momentech, kdy jsem na něčem zaseklá, mi pohled z jiné strany vždy pomůže. Důležitá je pro mě hlavně reakce mého odborného okolí, lidí, kteří se pohybují v kultuře a umění.

Pracuješ právě na něčem? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti?

Kristýna: Teď nepracuju vůbec na ničem a je to super. Po dokončení absolventské práce jsem si naordinovala měsíc neotevírat Indesign a odpočívat na sluníčku. Očekávám další tvoření se začátkem semestru a moc se těším.

Jak tedy odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?

Kristýna: Jako chronický kavárenský povaleč si moc ráda zajdu na kafe za 95 korun do kavárny, a kromě kafíček a výstav se snažím hýbat, chodím lézt na stěnu nebo na výlety do přírody. Ale vlastně stačí, když venku svítí a jdu se projít, i kdyby jenom za roh na Folimanku.

Co ti poslední dobou udělalo radost?

Kristýna: Že už padají kaštany.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě. Doufám, že knížku brzy uvidíme na pultech knihkupectví!

Julie Vojtková

*modelingový scout = hledá v terénu nové modely a modelky, oslovuje lidi na ulici nebo přes sociální sítě, za každého nového člověka, který podepíše smlouvu, dostane zaplaceno

Odkaz na zmíněný rozhovor s Adwoa Aboah: https://www.youtube.com/watch?v=xbBVmKOHaus