11.12. 2024
Rozhovory s pedagogy českých škol umění
rozhovory
Docent akademický malíř Pavel Beneš
Pokračujeme v rozhovorech s pedagogy českých uměleckých škol se soustředěním nyní na Fakultu umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Fakulta byla založena po sametové revoluci a její počáteční rozvoj podpořili zejména umělečtí pedagogové z Prahy, například Pavel Jarkovský, Svatopluk Klimeš, Pavel Baňka nebo Karel Míšek. Otázky jsme nejdříve položili současné paní děkance, ale ta se posléze omluvila, a tak jsme oslovili dlouholetého zkušeného pedagoga, vedoucího ateliéru Vizuální design, který ve škole působil v létech 2005 – 2020, doc. Pavla Beneše (nar. 1960). Je absolventem pražské UMPRUM, studoval v ateliéru Milana Hegara. Zabývá se typografií, ilustrací a karikaturou. Jeho tvorba vyniká mimořádnou obsahovou nápaditostí, která se často nebojí spojit s humornou nadsázkou. Na rozhovoru jsme ocenili poctivou otevřenost, která je velmi důležitá pro poznání podstaty věcí, ale dnes v době převažující marketinkové komunikace vůbec není samozřejmostí.
Má podle vás Fakulta umění a designu UJEP nějakou slovně formulovatelnou vizi, podle které se řídí?
Pavel Beneš: Významná umělecká fakulta v regionu, kde jinak umělcům pšenka moc nekvete.
Co z metod příkladných škol Bauhaus a Hochschule HfD Ulm považujete za užitečné užívat i dnes?
Pavel Beneš: Lhal bych, kdybych se tvářil, že metody těch škol dostatečně znám.
Máte nějaké současné školy ve světě, které vnímáte jako následováníhodné?
Pavel Beneš: Jistě jsou, ale já je neznám.
Jak vnímáte diskusi o potřebě změny tradičního systému ateliérové výuky užitého umění. Zaznívají v ní hlasy, že se hodí především pro volnou tvorbu a pro užité obory je vhodnější komplexní výuka vedoucí k univerzální profesionalitě, praktikovaná například pro obor zakázkové fotografie v 60. – 80. letech na FAMU, po roce 1990 na Slezské univerzitě nebo v Ústavu designu VUT Brno.
Pavel Beneš: Pokud si školy k výuce zvou profesionály, kteří sami tímhle systémem co studenti neprošli, nevnucoval bych jim jej a nechal jim volnou ruku, ať předávají své know-how tak, jak jsou zvyklí.
Jak na UJEP funguje užitečná spolupráce mezi společenskovědní teorií a obory jako psychologie vnímání, teorie komunikace? Jsou reprezentanti jiných věd než kunsthostorie součástí vědecko-umělecké rady?
Pavel Beneš: Co se pamatuji, psychologii vnímání či teorii komunikace se nikdo jiný kromě mě na FUD UJEP nevěnoval a pochybuji, že se to změnilo. V obou oborech by vzdělání prospělo především pedagogům a vedení fakulty.
Existuje na UJEP tvůrčí komunikace mezi praktickými (uměleckými) pedagogy a pedagogy teorie umění? Jak probíhá?
Pavel Beneš: Nevím, jestli tvůrčí, ale probíhá. Nicméně, nejednou jsem zažil, s jakou radostí a s jakým potěšením pedagog teorie umění (u)griloval studenta zejména designu při klauzurách či obhajobě diplomek.
Má UJEP aktivní koordinaci výuky tzv. „doprovodných disciplín“, aby se obsahy přednášek nepřekrývaly a nevznikaly prázdné mezery? Znají přednášející navzájem obsahy své výuky? Je to aktuální například u oborů osvětlování, akustika, ergonomie, teorie barvy apod.
Pavel Beneš: Neznají a nefunguje to. O zmíněných oborech se snad zmiňují pedagogové v designerských ateliérech, jinde stoprocentně ne. Jen pro ilustraci: kdysi jsme zadali úkol nakreslit z hlavy koloběžku. Dvacet studentů, a dvacet naprosto nefunkčních strojů. Týž úkol vzápětí zopakovali v ateliéru Produktový design s bicyklem, a výsledek byl stejně tristní: na 90 % „kol“ by se cyklista po jednom metru jízdy zabil. Možná je to jen neschopností si takovou banální fyzikální záležitost představit, a možná je to i neznalost v otázce zmíněných oborů.
Je na UJEP vyučována komplexní teorie barvy složená z částí fyzikální (technické), fyziologické, psychologické, sociální, estetické a chemické (barviva)? Má škola pro výuku k dispozici laboratoř barvy alespoň běžného vybavení?
Pavel Beneš: Není a nemá. Naprostá většina studentů vůbec netuší, co je to třeba Goetheho kruh.
Jak seznamuje UJEP s komplexními kvalitami lidského organismu, pro který vytvářejí své designové návrhy?
Pavel Beneš: Nijak. Modely figurálního kreslení jsou vesměs sedící důchodkyně, pro jejichž věkovou skupinu většina designerských návrhů nevzniká, a co nevysvětlí studentům vedoucí pedagogové z ateliérů designu, to se jinde nedozvědí. Na škole se neučí ani tradiční anatomie pro umělce.
Má na UJEP výuka marketinku nezbytné vyvážení ve výuce profesní etiky, kterou je studentům optimální nabízet formou diskusního semináře?
Pavel Beneš: Nevím jak teď, ale za dob mého působení (2005–2020) tam nic takového neexistovalo.
Myslíte si, že je pro studenty designu a grafického designu dostatek českých učebnic a skript, nebo se domníváte, že studenti – umělci se mohou učit z běžných titulů odborné literatury, z nichž studují vědci?
Pavel Beneš: Nevím, jestli skript nebo učebnic, o nich pochybuji. Literatury je dost, ale naprostá většina studentů stejně čerpá mimo ateliér vědomosti z wikipedie a z internetu vůbec. Nějak se nepamatuji, že by někdo ze studentů dobrovolně sáhl po některé z mnoha desítek odborných knih, které jsme do ateliéru kupovali s pocitem, že bez nich svou budoucí profesi budou těžko zvládat.
Komplexní analýza kvalit produktů designu je důležitá, přičemž většina kvalit, kromě estetických, se nedá hodnotit prostým pohledem, ale musí se laboratorně testovat. Jde mj. o objektivní testování čitelnosti vizuální komunikace. Spolupracuje UJEP s nějakými laboratořemi, nebo vytváří vlastní školní laboratoře jako např. na Akademii umění v Krakově?
Pavel Beneš: O ničem takovém nevím. V mém ateliéru Vizuální design jsme občas spolupracovali s agenturami nebo projekty, v nichž se používala aspoň metoda focus-group, ale v rámci školy nic takového rozhodně neexistovalo. Ono „objektivní testování čitelnosti vizuální komunikace“ se projevovalo jen slovní diskuzí pedagogů při hodnocení o klauzurách či při obhajobách diplomových a bakalářských prací.
Co si myslíte o informacích o prokazatelné časové i jiné vyšší náročnosti studia, se kterými přicházejí čeští studenti zahraničních škol designu například i z Asie? Je taková náročnost aplikovatelná také u nás?
Pavel Beneš: Byla by, kdyby o tu náročnost stáli samotní pedagogové. Na druhou stranu, vyjeli-li studenti FUD na stáž do Francie, Německa nebo Španělska, divili se, jak laxně lze design studovat, a mnohdy si sami zadávali práci a úkoly, aby se zaměstnali a nenudili se. Takže Česko je v tomhle uprostřed mezi Asií a západní Evropou.
I volnější průběh studia může být pro některé umělecky citlivé studenty psychicky náročný. Školy proto angažují psychologické konzultanty. Důležité je ale také zřizování účelně vybavených relaxačních prostor pro studenty, které navrhují architekti s užitím speciálního osvětlení, promyšlené zeleně a ergonomického mobiliáře vč. masážních strojů apod., má UJEP takové? Na vyšší úrovni výuky lze pak zřizovat i duchovní centra škol.
Pavel Beneš: Neměla a upřímně, přijde mi to jako blbost. Kampus UJEP je sám o sobě fajn místem k relaxaci, nevidím důvod ke zřizování extra místností. Studenti se zejména v ateliérech nepředřou, v mnoha je výuka vedena formou celosemestrálního nekonečného tlachání vsedě, namnoze i vleže, a ani s tou vírou bych to nepřeháněl. Ostatně v budově FUD kaple původně byla, je z ní průchozí tunel mezi budovami. Nebo tedy za mě to tak bylo, třeba se pak věřící aktivistky zasadily i o tohle.
V počátcích existence uměleckoprůmyslových škol byla samozřejmostí úzká návaznost výuky s uměleckoprůmyslovými muzei, zejména s jejich sbírkami, která se postupně mnohde škodlivě vytratila, jak například uvádí český historik designu profesor Michl. Dnes by byla spolupráce užitečná bezpochyby také, ale nejen školy, ale i muzea si poněkud odvykla, byť existují i v ČR výjimky. Některá muzea se dokonce vymlouvají na náročné sbírkové předpisy, což ale odborná publicistika přesvědčivě zpochybnila. Spolupracuje UJEP s nějakým muzeem, které má tuto tradici a sbírá design? Je to užitečné i v rámci výzkumné činnosti oboru, včetně módního tzv. „uměleckého výzkumu“.
Pavel Beneš: Nespolupracovala. Co si nezařídili samotní pedagogové, to studenti neměli. Nevím, jestli to bylo jen regionem nebo nedalekými Předlicemi, ale vedení fakulty vždy inklinovalo k sociálně-společenským tématům, donekonečna se téměř povinně řešily sociálně vyloučené lokality a ačkoli jsme třeba měli velkou podporu v ústeckém muzeu v osobě Vladimíra Cettla, spolupráce s muzeem byla téměř nulová.
Přesto, že některé osobnosti společenských věd přesvědčivě zpochybňují praxi i smysl tzv. uměleckého výzkumu, není třeba jej odmítat, je jen důležité jej držet v úzkém kontaktu s vědeckým výzkumem. Jak se to daří na UJEP?
Pavel Beneš: Za mého působení se s pojmem „umělecký výzkum“ na škole nepracovalo.
Profil absolventa vytváří specializace jeho ateliéru a soubor odborných kurzů (přednášek), které na škole absolvoval. Doba mnohé požadavky mění, ale školy se přizpůsobují někdy jen velmi pomalu (viz následování užitečných metod Bauhausu nebo Ulmu). Dokonce se obecně říká, že univerzitní prostředí je velmi konzervativní. Jsou do studia na UJEP zařazeny teorie (vizuální) komunikace, případně alespoň semiotika, psychologie vnímání, sociologie, ekologie….?
Pavel Beneš: V jiné podobě už tato otázka položena byla… teorii vizuální komunikace jsem na FUD (resp. ještě na FUUD) sám několik let vedl, po zániku mého kurzu už k jeho obnově, pokud vím, nedošlo. Typický pro umělecké prostředí ovšem byl nevelký zájem o obsah tohoto kurzu.
Používají se na UJEP při výběru studentů klasické metody praktických talentových zkoušek, nebo škola využívá i testy vícečetné inteligence, které projeví rozdíly mezi jednotlivými schopnostmi uchazečů? Jsou pro výběr uchazečů o studium designu opravdu důležité znalosti dějin umění, které si mohou doplnit později ve škole?
Pavel Beneš: Znalosti z dějin umění by měly samozřejmě být nezpochybnitelnou součástí přijímacího řízení. Ony tedy jsou, ale hodnotící kritéria jsou tak strašně benevolentní (z dvaceti otázek je nutno správně zodpovědět alespoň tři), aby tímto kolem přijímaček alespoň ti šikovnější prošli. Je také třeba si uvědomit, že FUD UJEP měla vždycky talentovky ze všech vysokých uměleckých škol jako úplně poslední, tak je asi nasnadě, jak kvalitní adepty jsme mohli očekávat… pokud se cíleně nehlásili ke konkrétnímu pedagogovi, byl to především přepad ze všech ostatních škol. Nevím, kdo tenhle hendikep takhle nastavil, několikrát se několik nás snažilo talentovky pořádat o měsíc dříve, z mně neznámých důvodů se to nikdy nepovedlo, a tak na nás vždycky zbyla už jen ta třetí nebo čtvrtá liga, neřku-li okresní přebor. Pro ně pak bylo potřeba snížit laťku teoretických vědomostí na nejnižší možnou úroveň, vlastně ji položit na zem. Pro pedagogy katedry teorie umění to jistě byla frustrující situace, ale jí nebýt, zely by prázdnotou nejen ateliéry s nekonkrétními názvy, ale namnoze i ty velmi odborné.
Pedagogický výzkum již déle tvrdí, že při výuce nemá smysl příliš plýtvat časem zaměřením na technologie, které se do skončení studia stejně změní, ale podporovat výukou krystalizaci hodnotového systému mladých lidí a s tím související dovednost třídit množství informací (internet aj.) na rozhodující a nedůležité. Jak se to projevuje v systému výuky UJEP?
Pavel Beneš: To se musíte zeptat tamních teoretiků a strůjců aktuálních učebních plánů a sylabů. Mě vlastně celou dobu tohoto dialogu velmi překvapuje, že na tyto otázky nebyl ochotný odpovídat za FUD někdo povolaný, ale pedagog již čtyři roky bývalý. Buď jim na vnějším obraze fakulty moc nezáleží, nebo nemají co odpovědět. Se svou zkušeností na FUD jsem pro druhou možnost, bohužel. Donekonečna mluvit o nekonkrétním uměleckém výstupu a udivovat nakupenými frázemi a cizími výrazy a termíny, to mnoha i pedagogům jde skvěle. Ovšem vyslovit banální větu, že „císař je nahý“, na to se tam nikdo necítí. Škoda.
Děkuji za rozhovor.
Tomáš Fassati
