08.11. 2012
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2012 - Anna Štěpánková
rozhovory
Nevíte, co zrovna číst? A co třeba tip od Aničky, designérky křesla Tamashii, Poselství od protinožců od Marlo Morganové. K tomu něco uším lahodící, třeba soundtrack k filmu Drive nebo skupinu Edward Sharpe and the Magnetic Zeros, a naladili jste se na vlnu, která vás pohoupe jejím světem.
ANNA ŠTĚPÁNKOVÁ - TAMASHII
Jsem člověk, který se snaží být otevřený novým podmětům a názorům. Nepřestávám se koukat kolem sebe a ráda věci analyzuju. Obdivuju všechny, kteří mají schopnost si svůj čas efektivně rozvrhnout. Ráda se vrtám v hlíně, miluju květiny a ráda je dostávám. Těší mě dávat věcem nový tvar, ať už jde o stříhání vlasů, sekání trávy nebo prostříhávání koruny stromů. Moc ráda cestuju, ale mám velikou slabost pro náš rodinný dům v Orlických Horách. Ráda jím a nebojím se experimentovat a ochutnávat neochutnané.
Co tě vedlo k tomu studovat produktový design? (Někdo v rodině studoval tento obor nebo tě někdo výrazně ovlivnil.)
Myslím, že rozhodnutí studovat design ke mně přišlo tak nějak přirozeně. I přesto, že ani jeden z mých rodičů design nestudoval, oba dva mají dobrý cit, estetické oko. Moje mamka pracuje jako grafický designer a od dětství mi strkala štětec nebo tužku do ruky. Vždy mě bavilo všelico budovat, sestavovat, slepovat,... Takže jsem už na základní škole poměrně brzo věděla, co bych ráda studovala. Nejdříve jsem šla do Brna na Střední školu uměleckých řemesel (dnes Střední škola Umění a designu), kde jsem šla do ateliéru Tvorba a konstrukce nábytku a interiéru, poté hned na UTB do Zlína do ateliéru Průmyslového designu.
Jak jsi (byla) spokojená se studiem na FMK UTB Zlín?
Samozřejmě, že na jakékoliv škole, na které člověk studuje, jsou věci, které má rád a které ho naopak štvou. FMK je fakulta se spoustou zajímavých a talentovaných lidí a proto mě často mrzelo, že náš atelier neměl takové pracovní zázemí, jaký bych si přála, a jaké by si studenti zasloužili. Nicméně, letos se řada ateliérů, včetně průmyslového designu, přestěhovala do nové budovy (staré zlínské VŠUP), takže nezbývá než přemýšlet pozitivně a těšit se na větší dílny.
Kde jsi se setkala s japonskou řemeslnou technikou zpracování dýhy bunaco?
Techniku Bunaco jsem poznala během mé studijní stáže ve Finsku na Univerzity of Lapland, kde byl pořádaný workshop vedený profesorem Totoki Akiyoshi z japonské Musashino Art University a profesorem Io Fumitaka z Yamaguchi Prefectural University. Ti nám spolu se svými žáky, kromě jiného, představili základy této techniky, která mě zaujala tak, že jsem se rozhodla prozkoumat ji více.
Jak bys ty sama zhodnotila svoji snahu použít tuto techniku inovativním způsobem?
Během vytváření prvních modelů ve zmenšeném měřítku mě neustále něco překvapovalo, hlavně způsob jakým se dýha chovala. To co jsem si nejdříve naskicovala, ve skutečnosti nebylo vůbec možné vytvořit. Chvíli, jsme měla pocit, že tímto způsobem sedák prostě není možné vyrobit. Takže to, že se to nakonec podařilo, naplnilo mé očekávání. Stále jsou ale na této práci detaily, které je potřeba dotáhnout, a se kterými nejsem plně spokojená. To ale beru jako přirozený vývoj produktu, proto další židle Tamashii bude k cíli blíž nebo snad v cíli úplně.
Mohla bys více objasnit svůj koncept Koupíš židli - dostaneš strom?
A jaká je tvá vlastní zodpovědnost?
Koncept „Koupíš židli - dostaneš strom." vznikl z mé potřeby vracet zpět to, co jako designér využívám. V případě židle Tamashii jde o čerpání bukového dřeva, které spotřebovávám. Proto jsem se rozhodla pro zasazení buku za každou židli, kterou vyrobím.
Moje prvotní představa byla darování sazenice přímo zákazníkovi, který by si můj produkt zakoupil. Mám pocit, že by tímto způsobem vznikl výjimečnější vztah zákazníka a produktu, je to osobnější záležitost, která svým způsobem učí uživatele většímu uvědomění o životním koloběhu výrobků všeobecně. Samozřejmě má tento způsob předávání stromu kritická místa. Proto druhou variantou tohoto konceptu je vysazování stromů mnou samotnou, kdy je větší důraz kladený na jistotu, že tyto stromy skutečně porostou. I přesto, bych ráda zachovala osobnější propojení trojúhelníku - zákazník - židle - strom -. Každý strom by byl označený cedulkou se jménem člověka, který si Tamashii zakoupil, ten by pak mohl dostat fotografii svého stromu nebo se na něj za několik let přijet podívat. Je to můj způsob zosobnění designu. Pro mě to znamená zábavu. Pro někoho by to mohla být atrakce. Nevím, ale cítím, že mě tento přístup naplňuje.
Mezi tvými pracemi na internetu jsem našla k této židli zajímavý plakát, kde je tvoje židle posazena do kontextu věcí. Jak vznikla tato kompozice?
Fotografii na plakátu má na svědomí Vendula Knopová, výborná fotografka, také stále studující na FMK UTB. Kompozice předmětů na plakátě je pouze její práce. Venda znala koncept mého projektu a atmosféru, kterou jsem chtěla, aby z plakátu vyzařovala, ale jinak jsem jí nechala absolutní prostor. Baví mě, že vznikl druh plakátu, který prezentuje myšlenku mé práce spíše než, že by prodával židli jako produkt. Nicméně, sazenice buku rostoucí skrz židli popisuje právě koncept „Koupíš židli - dostaneš strom." V kontrastu k tomu je plastový pytel na odpadky. Ten je v zastoupení toho, čemu jsem se chtěla při navrhování vyhnout - prvoplánovitosti, která podle mého pomáhá vytvářet spotřební zboží rychle se stávající odpadem. "Umělý" strom je ten, který byl sice pokácen, ale za který můžou vyrůst dva další.
Co by pro tebe znamenalo uspět v soutěži Národní cena za studentský design?
Upřímně, už samotnou nominaci vnímám jako úspěch. Nicméně, získání ocenění by byla výborná příležitost, jak představit Tamashii a techniku Bunaco širšímu publiku. A také přece jenom dodá člověku o trochu více sebevědomí a podpory v tom, že to co dělá, má smysl, protože se najdou lidé, kteří takovou práci ocení. Je to impuls a motivace pro další tvorbu.
Děkuji za rozhovor.
