02.11. 2012
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2012 - Jakub Kabát
rozhovory
Tři věty, které jsem vybrala z Jakubovy odpovědi na charakterizování sebe sama, a které mi přišly jako nejvíce vystihující jeho osobu, mi samy nabídly obrazy, v nichž vidím mizející postavu pod mlhavým oparem, kde lehce začínají prosvítat sluneční paprsky, spojenou s obležením smíchu a hlavní hrdinkou - keramickou pecí, a starostlivé ruce, nestarající se už jen o křehké nádoby. Až se vrátíte z plujících obrazů, na probuzenou si pusťte Beastie Boys, srdeční záležitost Jakuba, a pusťte se s ním, díky rozhovoru, na průzkum jeho Grafitového servisu.
JAKUB KABÁT - GRAFITOVÝ SERVIS
Neznám krásnější pocit, než stát za mrazivého rána na břehu vylidněné přehradní nádrže, z níž stoupá pára a já v očekávání prvního záběru nahazuji. Za takových rán, kdy je kolikrát až neuvěřitelné ticho, má člověk pocit, že je na světě sám.
...
Taková vepřová žebírka v medové chilli omáčce, pečené v peci na keramiku, nikdy nezklamaly.
...
Momentálně se nejvíc věnuji roli rodiče.
Co tě vedlo k tomu studovat keramiku a porcelán? Jak jsi byl spokojen se studiem na VŠUP?
Můj otec před zhruba dvaceti lety založil keramickou dílnu, takže vztah ke keramice jsem chtě nechtě získal. Vystudoval jsem SPŠ v Bechyni obor keramika a v té době mě vůbec nenapadlo se hlásit na uměleckou vysokou školu, ale studovat jsem dál chtěl, tak jsem se dostal na Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích. Po dvou letech studia zde, kde jsem studoval obor učitelství po ZUŠ, ve mně stále více rostla touha věnovat se keramice nebo porcelánu, ale jinak než vytvářením užitkové keramiky, což vlastně byla a je moje práce, a tak jsem si podal přihlášku na VŠUP a byl přijat. Z počátku jsem byl trochu mimo, ale po prvním semestru jsem se srovnal, a uvědomil si, proč jsem na tuto školu vlastně chtěl. S bývalým vedoucím ateliéru panem Pavlem Knapkem, jsme si po počátečním vzájemném nepochopení vybudovali naprosto výborný vztah, nejen na úrovni student/pedagog, ale především na úrovni člověk/člověk. Musím říct, že jsem měl hodně volnou ruku, co se tvorby týkalo, a tak víc než porcelánové či keramické produkty vznikaly fotky, videa, instalace nebo performance. Stále jsem pracoval s materiálem a tradičními prostředky výroby, jako je třeba hrnčířský kruh, ale jinak! A to jsem chtěl, oprostit se od vytváření pouhých tvarů. Byly to úžasně dva roky na škole, kdy ještě nebyla nastavená tak přísná vnitřní pravidla, takže jsem si studium užíval se vším všudy. S novým vedoucím ateliéru Maximem Velčovským se mi podařilo navázat na styl tvorby, na který jsem byl zvyklý a pokračovat v něm. Škola mi umožnila opustit svět výroby běžné hrnčiny a věnovat se porcelánu a keramice v jiných souvislostech. Sám bych se k tomu nikdy nedokopal. Záporné zkušenosti, jestli nějaké byly jsme už zapomněl. I na ryby mi zbývalo dost času.
Jaké emoce zažíváš ty sám se svým Grafitovým servisem? Jaké byly na začátku tvé práce a jaké na konci? Lišily se?
Z počátku se mi zadání klauzury na výrobu soupravy hotelového porcelánu vůbec nelíbilo. Bylo svazující, ale hlavně jsem podobné zadání zpracovával loni. Většinou si hledám svojí cestu, aby mě opravdu to, co dělám bavilo. Použití nového materiálu mělo být z počátku jen oživením, pro mne fádní práce s tvarem. Postupně jsem se tvaroslovím své soupravy přestal zatěžovat a věnoval jsem veškerou pozornost novému materiálu, který mě naprosto pohltil. Musím říct že natolik, až mi bylo jedno, jaký bude výsledek, jestli vůbec nějaký. Bavilo mě napětí, se kterým jsem čekal u pece na výsledky zkoušek, nadšení, se kterým jsem vymýšlel nové postupy přípravy hmoty a následného zpracování až po obrovskou radost nad finálním materiálem, kterému jsem se rozhodl, bez ohledu na zadání a pozdější hodnocení, nechat vyniknout na jednoduchých tvarech nádob. Chtěl jsem si tuto klauzuru a zároveň bakalářskou práci opravdu užít a to se mi povedlo nad očekávání.
Jaký byl proces výroby jednotlivých nádob? I když neměly předem danou funkci, která by je mohla nějak formovat, ty jsi určitě měl v hlavě při jejich výrobě nějaké nápady, jak je využít?!
Při samotné výrobě nádob mi šlo hlavně o co největší jednoduchost, volnost a lehkost, se kterou jsem je opravdu dělal a podpořil tak materiál, ze kterého jsou vyrobeny. Líbí se mi, jak působí všechny dohromady. Pokud si případný majitel bude chtít pro některou z mých nádob najít konkrétní využití, beru to jako něco navíc, co mě velice potěší. Tyto nádoby se dají používat jako běžný biskvit.
Proč jsi se inspiroval keltskou grafitovou keramikou? Jak jsi na ni přišel?
S keltskou grafitovou keramikou jsem se setkal před lety, kdy mě oslovil amatérský, ale velice nadšený sběratel, s prosbou o vytvoření několika replik. Měl jsem možnost si tuto keramiku osahat a přirozeně i zájem se o ní něco dozvědět. K těmto poznatkům jsem se pak při přemýšlení nad servisem vrátil, jakožto k počátkům vyspělé výroby keramiky zaměřené na užitek.
Tvá touha vytvořit něco nového, vytvořila i nový materiál, který jsi použil u svého servisu. Kolik bylo pokusů než sis řekl, to je ono?
Pokusů bylo daleko méně, než bych si přál, a během nich jsem musel zvládnout dát dohromady technologii výroby z nového materiálu a poté z něj ještě něco vytvořit.
Bylo to hodně přemýšlení, abych dokázal skrz tří pokusných výpalů zjistit možnosti tohoto materiálu, další dva výpaly už musely být s finálními výrobky. To vše ve sledu zhruba čtrnácti dnů. Musel jsem dopředu mít natočených velké množství nádob, z několika různě připravených hmot. Nádoby musely být natočené, aby stihly uschnout, dřív než jsem znal výsledky zkoušek. Podle toho jak zkoušky vyšly, jsem se pak rozhodl, které misky půjdou na výpal, výsledek však zaručený nebyl. Že to je ono, jsem si řekl, až když jsem misky vyndal pár dní před obhajobou z pece.
Moc se mi líbí struktura náhodných bublin na tvém servisu. Byl to původní záměr, vytvořit každý kus jedinečný, a nebo se to náhodně vyvinulo s použitím nového materiálu?
Původní záměr byl vytvořit servis s použitím originálního materiálu. Až po jeho vymyšlení jsem došel k myšlence vytvořit každý kus jako originál, k čemuž přímo vybízel. Podařilo se mi dojít i k povrchu bez bublin, a měl jsem připraven i ucelený servis, ale hmota s bublinami se mi líbila natolik, že jsem nemohl odolat.
Co by pro tebe znamenalo uspět v soutěži Národní cena za studentský design?
O těchto věcech dopředu nepřemýšlím. Člověk si začne dělat iluze a o to větší je pak zklamání, když se vysněný úspěch nedostaví. Už teď mi ale samotný fakt nominace dal větší chuť vrátit se do školy.
Děkuji za rozhovor.
