05.11. 2012
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2012 - Jindra Jansová
rozhovory
Nechte se obklopit neviditelnými detaily kolekce Basic a jednoduchým prostorem, který vytváří jeho designérka, Jindra.
JINDRA JANSOVÁ - BASIC
Jak by ses ty sama charakterizovala? Tvoje oblíbená kniha, jídlo, místo..
Jsem velice zásadový člověk. Ráda pozoruji a odkrývám souvislosti. Zajímají mě lidé a jejich osudy - události, které je v životě ovlivní - jejich postoj a co všechno jsou schopni ovlivnit oni sami - svou prací.
Obdivuji osobnosti, které se nevzdaly svých názorů a přesvědčení, avšak zachovaly si
slušnost, které přikládám velký význam. Mohu se setkat se sebezdatnějším člověkem ve svém oboru, ovšem když se chová příšerně, nezajímá mě z jeho osoby nic. Ani to, že je úspěšný ve své práci. Viděla jsem dokument o jazzovém hudebníkovi - Herbie Hancock, který o jednom začínajícím hudebníkovi řekl: „ je to přesně ten typ člověka, kterému přejete být hvězdou, kreténi mě štvou...". Mluví mi z duše.
Momentálně mi na nočním stolku/židli leží knížka Just kids (Patti Smith) a cd od Eryky Badu. Miluji dobré víno a filmy od Clinta Eastwooda - Bílý lovec černé srdce.
Co tě vedlo k tomu studovat oděv? (Někdo v rodině studoval oděv nebo tě někdo výrazně ovlivnil.) Jak jsi byla spokojená se studiem na VŠUP?
Kdy opravdu vznikla myšlenka dělat oděv, to přesně nevím. Od mala jsem mámu zasypávala kresbičkami šatů. Asi ve mně i obdiv ke kráse zakořenila má teta a babička. Jsou to velice jemné hodné ženy. Obě krásně kreslily, četly se mnou knížky, babička (jako každá babička v té době) šila, háčkovala, pletla a já jsem měla k těmto koníčkům vždy blízko. Jsem velice vizuální člověk a zároveň potřebuji, aby má práce „prošla rukama". Hmat je pro mě velice důležitý smysl. Samozřejmě od koncepce „pouze" pozorování krásného a příjemného jsem se od té doby posunula dál. Dnes beru oděv jako komunikační prostředek, skrze který můžu dát najevo své názory.
Studium VŠUP - hodně mi dalo, ale také hodně vzalo. Pokud mluvím o mém studiu na VŠUP musím rozdělit teoretickou a praktickou část. Profesoři teoretických oborů byli naprosto úžasní - přehled, způsob přednášek a především všichni do jednoho jsou špičkami ve svém oboru, zároveň však velice „lidští". Pokaždé jsem se těšila i na zkoušku, protože jsem věděla, že dojde k debatě, z které si mnoho odnesu. Druhá část - výuka v ateliéru. První 3 roky jsem studovala u pana Ťapťucha a další 3 roky u p. Rochové. Pan Ťapťuch mi dal pevné základy v kresbě a v rytmizaci kolekce, paní Rochová perfektní pochopení materiálů, zpracování detailů a pochopení velkých forem v oděvu. Myslím, že tato kombinace těchto přístupů může být účinná.
Kdo mě však opravdu ovlivnil a v mnohém pomohl, je Pavel Ivančic (který na škole působil jako asistent paní L. Rochové) - je to velice silná, inteligentní osoba. Komunikace s ním mě v uvažování o oděvu posunuly dopředu. Bez této školy bych o mém oboru nepřemýšlela, tak jak přemýšlím, dala mi opravdu hodně, ale za každé poznání musíte také zaplatit - pocity úzkosti, nejistoty, pochybností - vývoj, kterým si asi musí projít každý. Avšak když je vám dvacet, berete tyto pocity jako zásadní ve vaší existenci - takže jsem měla tendence často upadat do velkých nejistot - takže práce sice perfektně odvedená, ale na úkor vás samotných. Teď do těchto extrémů neupadám a ani si to nemohu dovolit, pokud chci dělat tuto práci dlouhodobě.
Inspirací ve tvé kolekci, jak sama uvádíš v anotaci, byly: „...základní druhy pánských oděvů a jejich specifické funkční prvky." Myslíš si, že dámský oděv tyto prvky postrádá a tím pádem je mu něco upíráno?
V dámském oděvu jako by se vytratila logika a kvalita řemeslného zpracování. Přijde mi, že dámy vyměnily kvalitu oděvů za vzhled. Možná je to způsobeno tím, že častěji svůj šat mění, proto nepřemýšlí, zda jim oděv opravdu „vydrží". Stačí se projít po obchodech a tuto skutečnost uvidíte sami / falešné výpustkové kapsy, volánek, jen „aby se to lépe prodalo...." Pro mě musí být každá část v oděvu zdůvodněna. Nechci však, aby to vypadalo, že jsem absolutní minimalista v černém saku a bílé košili. Např. před týdnem byla v Praze přehlídka A. Herchcovitche a byla skvělá, i přesto, že celá kolekce byla z bláznivých barev a tvarů, vše mělo jednotnou atmosféru, rešerši, odůvodnění v původu návrháře. Oděvy vytvořené s myšlenkou, ne pouze pro prodej.
Nejsmutnější je, že samy zákaznice přistoupily na „nekvalitu" - a obchodní řetězce jako Zara a Mango......!!! Připomíná mi to McDonald. Když se budete chtít dobře a zdravě najíst neříkejte mi, že tam půjdete?!
Jak bys porovnala současnou dámskou a pánskou módu? Nestírají se stále více rozdíly mezi pánským a dámským? V jakém vztahu jsou tyto dvě strany ve tvé kolekci Basic?
Stírají se rozdíly a v mnohých případech se přístup k dámskému a pánskému oděvu vystřídal - pánská kolekce ze šifonových volánků a dámské kolekce z tvídu... Každá značka si najde svou ideologii. Díky bohu, že jsme však došli do doby, kdy si sami můžeme zvolit, co chceme. Je pravda, že nám to trochu kazí některé módní časopisy a média vůbec, ale snad i toto překonáme.
Když jsem tuto kolekci vytvářela, dost často jsem si vzpomněla na tvorbu Toyen - její
obrazy jsou pospojované ze znaků, přičemž každý je určitým symbolem, nebo zastupuje nějakou událost, skutečnost, a spojením těchto protikladných znaků se dostává k obrazu, který vyvolává pocit znejistění i přesto, že obraz absolutně neatakuje, naopak působí velice klidně - nezasáhne vás přímo atakem, ale dostane se vám pod kůži a vyvolá velice silné pocity.
Přes její práci jsem si uvědomila, že je pro mě typické, přesněji pro moji práci, spojování protikladných prvků. Diváka nechci atakovat, ale znejistit, donutit ho k přemýšlení, k diskuzi, k pocitu. A tak je to i v této kolekci - křehkost ženy umocněna ne ještě jemnějším střihem oděvu, ale nadsazenými oděvy, přičemž údy, které z oděvů vylézají, jsou v kontrastu velkého oděvu ještě jemnější a křehčí. Pak kombinace jasných minimalistických forem, avšak ne v kombinaci lesklých „dokonalých" materiálů, ale drsného lnu a vlny. Použití hedvábí, vysoce ceněného a plátna používaného pouze na zkoušky. Je důležité vnímat věci ne, tak jak jsou zařazeny, ale tak jak je můžete zařadit vy. Pokud je tedy toto plátno lepší, než hedvábná podšívka, nevidím důvod ho nepoužít. A pak kombinace razantních kabátů a jemných šatů z lehkých materiálů.... Všechny tyto prvky jsou zástupnými prvky logiky, pragmatismu (připisovaného mužům) a jemnosti, křehkosti (připisované ženám). Důležité je pro mě hledání vztahu a poměru těchto znaků. Nehledám ženu, která je pouze křehká, nebo pouze silná. Objevuji ženu, která je silná a zároveň zranitelná - lidská. Pokud si neuvědomíme a nepřiznáme své slabosti, nemůžeme být silnými.
Kdybychom se zaměřili na cíl tvé kolekce, kterým bylo vytvoření dámského oděvu ze základních oděvních prvků, které ale byly zároveň i definicí určitého společenského a sociálního zařazení, byla bys schopna je vypsat a charakterizovat? Co si pod tím máme představit?
muž - pragmatismus, logika
žena - intuice, křehkost
„má" žena - pragmatismus a intuice
„můj" muž - síla i křehkost
bílý límeček - symbol vysokého společenského zařazení
sako - vysoká krejčovina
stahovací tunýlky - parka, street style
len, bavlna, vlna - ovce, středoevropské zařazení
Propojení prvků z vysoké krejčoviny a prvků oděvů běžného nošení. Zároveň však jasná úcta k vysokému řemeslu. Nebořím stará pravidla, avšak nechci se jimi svázat. Úcta k naučenému, avšak hledání „nového".
Co přesně se skrývá pod„Důraz je kladem na technologické zpracování.."?
Naprostá znalost technologického zpracování oděvů, z kterých vycházím a samozřejmě následné vypracování oděvu do nejmenších detailů. Je pravda, že do oděvu nevidíme (pod podšívku), ale zároveň je to pro mě nejdůležitější část oděvu, která ovlivní celý vzhled - jakou gramáž podšívky použijete, jaké vycpávky do ramen, vypracování rukávových hlavic....V tomto zpracování se vracím do historie - navrstvené materiálové sendviče, které jsem v kolekci použila. Např. vidíte látku, která vypadá hrubě, avšak po doteku je velice jemná. A samozřejmě tyto sendviče způsobují neuvěřitelnou měkkost a zároveň dokonalý tvar oděvu. Ano, můžete použít výlep vlizelínem, ale pak dostanete krustu, ne oděv, který se hýbe s nositelem. Každá maličkost hraje podstatnou roli. Technologické vypracování oděvů pak můžete použít pro své sdělení. Tvar a barva ovlivňují naše vnímání - pokud tedy zpracujete tvrdý kabát s velkými atakujícími rukávovými hlavicemi, nemůžete tvrdit, že jste udělali uvolněný styl, otevřený okolí. Tyto prvky a podprahová komunikace skrze ně, to je to, co mě zajímá.
Jaká tři slova by vystihovala tvůj nový pohled na dámský oděv?
Síla a křehkost, (vlastní) názor (důležitý je kontext, nejen význam sám o sobě).
Co by pro tebe znamenalo uspět v soutěži Národní cena za studentský design?
Především ocenění od lidí, jejichž práce i jich samotných si velmi vážím. Stále sleduji práce Maxima Velčovského, Denisy Nové, Evy Eisler (i když ta v porotě není, je to přesně typ ženy, kterou bych chtěla mít za „zákaznici")... Jsou to lidé, kteří jsou velmi
silní ve svém názoru. Z tohoto důvodu jsem se i do této soutěže hlásila. Můj obor je bohužel z velké části posuzován lidmi, kteří oděv vnímají pouze jako povrch - módní časopisy, bloggeři,.... Chci o své práci komunikovat s lidmi, pro které je oděv přesahem a hodnotou.
Děkuji za rozhovor.
Poznámka redakce: Maxim Velčovský oděv nehodnotil.
