09.11. 2012
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2012 - Jiří Krejčí
rozhovory
Jsem obdivovatelem vtipných technických řešení a lidového kutilství.
Když nemusím trávit noc u LCD, relaxuji pod širým nebem v přírodě.
Rád se věnuji průmyslovému designu úzce spjatým s bytovou kulturou
Co tě vedlo k tomu produktový design?
Studiu designu se již věnuji od střední školy. Studoval jsem obor Konstrukce a tvorba nábytku na SUPS, kde se mi dostalo kvalitní výtvarné přípravy. V té době jsem byl ale pouze kutil s omalovánkami v kapse. Nevěděl jsem, co všechno obnáší být designérem. Nyní jsem absolvent Designu interiéru na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem a stále poznávám, že chvíle, kdy navrhujete a objevujete, je zanedbatelná s tím realizačním a prezentačním maratonem, který bude následovat pro ono oživení produktu. Nicméně je to určitá posedlost, která rozhodně neustupuje.
Produktovému designu se věnuji až poslední dobou a stále v rámci bytové kultury. Netroufl jsem přerušit interiérovou tvorbu a zkusit něco nového. Proto hledám k navrhování techničtější produkty v oblasti bydlení a pod.
Jak jsi byl spokojen se studiem na Fakultě umění a designu UJEP, Ústí n. Labem?
Považuji za štěstí, že jsem mohl být v prvním ročníku nově otevřených oborů před sedmi lety. V té době jsem přijel dělat přijímací zkoušky do jakési polorozpadlé budovy s názvem FUUD kdesi v Ústí nad Labem. Kouzlo tohoto prostředí si dávalo načas. Lehce chaoticky organizované přijímací zkoušky v prostorech dotčených časem měly dost specifickou atmosféru. Následovaly ale roky znatelného vyvíjení se ateliérů a student měl větší pocit, že je toho všeho součástí. Stará budova fakulty byla ohniskem i nočního studentského dění. To se změnilo s novou budovou. Nyní má budova FUD skvělé rozmanité zázemí s moderním vybavením, striktní otevírací dobou a chodbami vedoucími kamsi za obzor. Je těžké vyzdvihnout klady a zápory. Zpočátku všem bylo jasné, že Ústí není Praha, že je to kraj s nižší životní úrovní a předražených státních zakázek s nevelkým zájmem o kulturu a pod. Později ale člověk začal objevovat rozmanitou historii severních průmyslových Čech a skrze měnící se kontexty si postupně vytvořil svůj vztah k městu i kraji. Samotné studium v Ústí na FUD mi přijde kvalitní. Vyučující jsou osobnostmi ve svých oborech a s nimi plno studentů dosáhlo vysokých ocenění. To mluví za vše.
K tématu tvé práce topného akumulačního skeletu E-M-A tě přivedl nedostačující design a funkčnost současně nabízených výrobků? Nebo jak jsi objevil svůj zájem o toto odvětví?
V první řadě přišla nabídka spolupráce s určitou firmou. To je nejdůležitější. Když je zájem druhé strany o Vás, o designéra. Pak je to o tom, zda se zorientujete v problematice a dotáhnete nějakou myšlenku ke konci. Já měl úplně jiné představy o závěrečné kvalifikační práci, chtěl jsem navrhovat něco daleko více klukovského. Kamna, obzvláště sekce kachlových akumulačních kamen, jsou pro mne velkou výzvou. Trh je nasycen k prasknutí tradičními i zcela kýčovými produkty a nalézt novou formu je oříšek.
V čem se liší E-M-A oproti jiným produktům z této oblasti?
Asi v celkovém přístupu. Je to navrženo jako stavebnicový akumulační skelet. To znamená, že se nejedná zcela přesně o kamna, ale o schránku, do které lze implantovat různé druhy topenišť, jako jsou biotopeniště, bezroštová i roštová, topeniště pro spalování biolihu a v podstatě lze uvažovat také o elektrické alternativě.
Velkým kladem je variabilita. Skelet lze přizpůsobovat dispozicím interiéru přidáním dalších akumulačním modulů, a tím regulovat výkon. Volba materiálových kombinací je pak větší zárukou výběru pro zákazníka.
Čeho jsi se musel vzdát a naopak, co ti prošlo při návrhu funkčního prototypu?
Tomuto návrhu předcházelo kolem deseti zcela jiných návrhů, které začaly formovat tento výsledek. Z každého se odebralo něco pozitivního a nakonec se zdálo jedinou originální cestou skládat surové akumulační moduly. Po vyřešení fixace modulů a hlavně teplotních roztažností bylo téměř hotovo. Moduly získaly kovové konstrukční prvky jako ozdobu a zbytek kování navazoval na geometrii žáruvzdorných tvarovek. V tento moment začala výroba funkčního prototypu.
Na jednom ilustračním obrázku je E-M-A dána do kontextu obytného prostředí. Myslím si, že tam skvěle zapadla. Jak velkou roli hrál v tvém návrhu samotný design a jak se lišil od původní představy?
Od začátku navrhování nebylo jasné, jaký typ kamen vznikne. Trh je opravdu přesycen tradičními kamny a zda se podaří navrhnout něco strohého a surového, co se bude na první pohled líbit širšímu spektru zákazníků nebo bude přínosem v tomto odvětví, to bylo velkým otazníkem. Já stále doufal ve funkční estetiku. Nechtěl jsem připustit žádné zkrášlující prvky. Jak z hlediska určitých designových zásad, tak i z hlediska ekonomického. Proto nejsou kamna prezentována např. s glazurou, která velmi prodražuje výrobu. Stejně tak technologie odlévání jednotlivých tvarovek lehce nabízí obohacení o reliéfní vzory, což považuji za zbytečné a spokojuji se s texturou dřeva, ze kterého je forma vyrobena.
Popravdě nedokážu momentálně hodnotit, jak kamna působí v interiéru. Asi si od nich musím na chvíli odpočinout...
Co by pro tebe znamenalo uspět v soutěži Národní cena za studentský design?
Asi jako každý absolvent se stále probírám ze studentského života a netuším, jakým směrem se bude má budoucnost ubírat. Přeci jen je to i o troše štěstí. Úspěch v této soutěži by byl jistým povzbuzením.
Děkuji za rozhovor.
