09.11. 2012
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2012 - Perla Kratochvílová
rozhovory
PERLA KRATOCHVÍLOVÁ - U-CAVE FOR KIDS
Napiš charakteristiku sebe sama, nad čím přemýšlíš, co obdivuješ, co ráda děláš, co čteš, co posloucháš za hudbu, oblíbené místo/jídlo, nebo cokoli, co máš třeba teď v hlavě.
Teď si momentálně lámu hlavu nad touto otázkou. Nechci se vychvalovat, ale ani prozrazovat své neduhy. Myslím, že mojí osobnost by nejlépe zhodnotili moji přátelé, rodina a lidé, kteří mě dobře znají.
Co tě vedlo k tomu studovat produktový design?
Již od mala mě bavilo, kreslit, malovat, modelovat, a proto jsem si jako střední školu vybrala Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově, obor Rytí skla. Díky této škole jsem se dobře seznámila se sklem, jeho zpracováním a zušlechťováním. Když jsem se rozhodovala co dál studovat, hledala jsem obor, při kterém budu moct pracovat s různými materiály, navrhovat nejen dekor ale hlavně tvar a funkci. Proto mě oslovil produktový design, který splňoval mé představy.
Jak jsi byla spokojená se studiem na FUD UJEP Ústí n. L.?
Získala jsem zde spoustu zkušeností a dovedností. Poznala jsem zde mnoho zajímavých lidí, kteří se podíleli a podílejí na dotváření mé osobnosti.
Jak jsi se dostala k tématu dětského nábytku?
Má dlouholetá spolupráce s dětským klubem, se kterým jezdím na tábory, sportovní pobyty a kde jsem působila jako vedoucí dětských zájmových kroužků, mě přivedla k myšlence navrhnout něco pro děti. Chtěla jsem vytvořit objekt, se kterým si budou moci děti hrát, rozvíjet svou fantazii a tvořivost, objekt, který se stane nedílnou součástí jejich pokoje.
Přemýšlela jsi už na začátku o tom, že tvoje sedačka U-CAVE bude mít více funkcí? Mluvíme zde o hračce pro děti a zároveň sedacím nábytku.
Mojí hlavní myšlenkou bylo navrhnout bunkr pro děti, protože při vzpomínce na moje dětství to byla moje nejoblíbenější hra. Neustále jsme si s kamarády v obývacím pokoji rozebírali sedačku a křesla, ze kterých vznikali naše stavby a pevnosti.
Aby nemusely děti neustále rozebírat celý obývací pokoj a rodiče mohli v klidu sledovat televizi, rozhodla jsem se navrhnout sedačku do dětského pokoje, ze které si budou moci svou skrýš kdykoliv postavit. Tímto vznikl variabilní stavebnicový set, který není pouze hračka uklizená v koutě, když si s ním děti přestanou hrát, ale je využíván jako sedací nábytek.
Jak vznikaly jednotlivé tvary sedačky? Hrála sis s kostkami nebo legem, popřípadě s plastelínou, abys našla tvary, které by vystihovaly tvoji představu? Spolupracovala jsi s dětmi?
Před samotným navrhováním tvaru jsem si nejdříve stanovila hlavní priority a cíle, ze kterých se celkový tvar odvíjí - dá se z něj sestavit sedačka, bunkr, dá se rozložit na jednotlivé díly, které dětem umožní stavění dle fantazie, příležitostné přespání kamarádů, ale i dospělé osoby, musí být především bezpečný, jednoduchý, všestranně a dlouhodobě využitelný (je již pro děti od 4 let až po dospělost), snadno udržovatelný (jednotlivé potahy jsou čistitelné, pratelné, případně i vyměnitelné) a cenově dostupný.
Samozřejmě jsem navštívila děti ve školkách, které měly za úkol nakreslit a popsat jejich vysněnou sedačku a bunkr. Vzniklo tak mnoho různých návrhů od reálně proveditelných až po neuvěřitelné nápady, kdy součástí křesla byla sprcha, disko parket, anebo deseti kilometrová klouzačka.
Kolik kusů je obsaženo v dětské sedačce? Popřípadě dá se doplňovat?
Celá sedačka se skládá ze tří opěráků ve tvaru „U", dvou matrací, dvou taburetů a dvou polštářů (po rozložení tvoří střechu bunkru). Celkově je to devět jednotlivých dílů. Jednotlivé díly se doplnit nedají, ale při pořízení dvou a více sedaček, se dají všechny kusy vzájemně kombinovat.
Co by pro tebe znamenalo uspět v soutěži Národní cena za studentský design?
Byla by to pro mě velká čest a zároveň impuls k dalšímu rozvoji mé práce. Důkaz, že v tomto směru jsem se vydala správnou cestou. Potěšil by mě fakt, že se má práce zdá dobrá vybraným odborníkům a profesionálům, kteří mají v designu mnoho zkušeností.
Děkuji za rozhovor.
