04.11. 2012
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2012 - Štěpán Jirka
rozhovory
Při pročítání Štěpánovy charakteristiky sebe sama, kterou mi poslal, jsem se potutelně usmívala, neboť jsem si chvílemi připadala, že čtu o sobě. Až při osobním setkáním jsem objevila ten malý rozdíl a to, že jeho kreativitu podporují vymezené hranice a moji zase nepostavené hranice. Nicméně našemu povídání to vůbec nevadilo, i když jsem už spousty věcí, o čem jsme si povídali, a že jich nebylo vůbec málo, vypustila, Štěpán si u mě vysloužil nálepku bezprostředně otevřeného člověka, smějící se ho od ucha k uchu a zapáleného pro každou věc. Ostatně jeho zmíněná charakteristika je asi nejlepší obrázek jeho samého. U mě zvítězil Wall-E s čerstvými rohlíky.
ŠTĚPÁN JIRKA - KOUPELNOVÝ SET RIBBON
Štěpánova charakteristika sebe sama:
Jsem workoholik, takže neumím vypnout. Jakmile nemám co dělat, je se mnou k nevydržení, což bych nepřál nikomu zažít. Miluju animované filmy (Wall-E, Incredibles, Megamind, Kung-fu Panda, Despicable Me, Coralina, Paranorman...), což určitě souvisí s tím, že opravdu hodně času trávím tvorbou ve 3d. Většinou odpočívám tak, že si k práci pustím právě nějaký animák. Je v nich spousta nadsázky a skvělých nápadů. Občas utíkám od práce ke klasické fotografii. Baví mě všechno to laborování a příprava chemikálií, ale taky prvek náhody. Navíc staré fotografické přístroje jsou prostě nádherné, člověk by je chtěl mít doma všechny. Zrovna si stavím jeden vlastní. Rád poslouchám soundtracky k filmům (TRON a prakticky všechno od Hanse Zimmera) a už několik let točím dokola několik alb od Arctic Monkeys. Co se týče mých stravovacích návyků, tak ty by mohl kdokoli snadno zjistit z obsahu mé klávesnice, rozhodně nejsem gurmán. Mám slabost pro čerstvé rohlíky, máslové croissanty, polívky, u nichž je vidět na dno talíře a desetiletou skotskou whisky Talisker.
Co tě vedlo k designu?
Díky mamce jsem už od školky chodil každý den na nějaký kroužek. Výtvarka, flétna, bruslení, gymnastika, později hokej, kytara, radioelektronika, programování. Některé odpadly kvůli nedostatku času a k jiným jsem si v průběhu let vypěstoval krajní odpor. Jen výtvarka mi vydržela až do maturity. Táta mi navíc dlouhá léta vozil z truhlárny různé odřezky a já z nich pořád něco kutil. K sedmým narozkám sem dostal první profi sadu nářadí a vyřazenou školní lavici, kterou mám dodnes, a v předsíni panelákového bytu jsem si zřídil dílnu. Měli jsme spoustu let koberce a chodidla plná třísek, což se dodnes skoro nezměnilo. Vyráběl jsem snad úplně všechno, od krmítek přes samostříly a dřevěné meče až po betlémy. Když jsem končil gympl, bylo mi jasné, že právník ani doktor ze mě nebude. Učitelé mě tenkrát přesvědčovali, že s takovým prospěchem je škoda jít na uměleckou školu. Měl jsem sice vždycky dobré známky, ale klasické učení mě hrozně obtěžovalo.
Jak jsi spokojený se studiem v Ústavu umění a designu na ZČU?
ZČU je technická univerzita, z čehož vyplývají výhody i nevýhody. Každoročně máme možnost spolupracovat se strojní fakultou na projektech, které zadávají konkrétní firmy. Podílel jsem se například na stavbě univerzitní formule, která reprezentuje univerzitu na mezinárodních závodech. Zatímco spousta designérů sní o tom, že navrhnou auto, já jsem si to mohl v menším měřítku splnit. Mezi nevýhody paří hlavně hodně papírování a formalit, ale člověk se tím musí prokousat.
UUD je poměrně mladá fakulta, takže se ještě pořád hodně mění. Na ty dobré změny se snadno zvyká, ostatní jsou bolestivější. V současné době jsem zvědav hlavně na naší novou budovu.
Tvůj návrh koupelnového setu je možno dále přizpůsobovat na přání lidí. Vytvořil sis ty sám svoji verzi uspokojující koupelny?
Od začátku jsem si tak trochu navrhoval koupelnu pro sám sebe. Když jsem s tématem panelákové koupelny začal, běhal jsem neustále s metrem do koupelny a snažil se to celé nějak poskládat do počítače. Občas jsem měl pocit, že nedělám design, ale hraju tetris. Některé nápady se mi do návrhu prostě nevešly, ale líbily se mi tak, že mi přišla škoda je pohřbít do šuplíku. Proto jsem se rozhodl z toho udělat stavebnici. Taky jsem koupelnu dva roky používal jako temnou komoru, tak mám tendenci ten prostor vnímat trochu jinak než běžný uživatel.
Líbí se mi, že jsi ve svém návrhu myslel i na lidi se zdravotními problémy, a se zachováním moderního šmrncu vznikl koupelnový set bez rozdílů. Počítal jsi s tím na začátku svého projektu?
Moje úplně původní představa byla koupelna čistě pro seniory. Nicméně pak přišla Jika s tématem panelákové a hotelové koupelny. Vybral jsem si panelákovou a rozhodl jsem se, že tam ty seniory za každou cenu propašuju. Myslím, že právě díky tomu se mi podařilo navrhnout set, který je užitečný a zároveň sexy. Rekonstrukci koupelny nedělá člověk zrovna denně, takže když už se do ní pustí, snaží se myslet hodně dopředu. Zároveň si ale člověk, který má před sebou ještě půlku života, nechce postavit „koupelnu pro důchodce". Nakonec se ukázalo, že se moje řešení dotýká i problematiky hotelových koupelen. Může se stát, že se lidé ubytují v pokoji přizpůsobeném pro handicapované, protože ostatní jsou obsazené. Dobrý design by měl zabránit jakýmkoli rozpakům a užívání maximálně zpříjemnit bez rozdílu.
Jak probíhala tvoje spolupráce s Jika a Dřevotvar Znojmo? Byla to pro tebe nová zkušenost? Co tě překvapilo a naopak?
Jednalo se o mojí první větší spolupráci s firmou a vůbec první práci na prototypu, tak bylo nové všechno. Pro mě a myslím, že i pro Jiku to byla příležitost se předvést. Vyloženě mě překvapilo s jakým nadšením byl návrh přijat, ačkoli přímo nezapadá do toho, co firma běžně dělá. A zatímco já se pořád považuji za školáka, oni mě brali jako designéra.
Výroba prototypu byl opravdu zážitek. Se sádrou jsem neměl téměř žádné zkušenosti a za tři týdny jsem musel mít hotový sádrový model v reálné velikosti (ve skutečnosti ještě o něco větší). Přímo v továrně Jiky v Bechyni jsme model během týdne doladili, vyrobili formy a pak už jsem jen nervózně čekal, až vyjedou z pece první kusy. Z výroby nábytku jsem si odnesl hlavně zkušenost, že vyrobit jde skoro všechno, ale co není na výkresu, to není.
Proč jsi se pustil do návrhu koupelnové setu? Pramenilo to z tvé zkušenosti používání panelákové koupelny nebo jsou zatím i jiné důvody?
Koupelnový set bylo zadání naší semestrální práce do školy, takže jsem si popravdě nemohl moc vybírat. Hlavně sem si nechtěl nechat utéct příležitost zkusit si navrhnout něco pro Jiku, i když to měla být jen studie. Jsem zvyklý dostávat zadání shora, ale naštěstí se dokážu nadchnout pro cokoli, ať už je to vysavač nebo klozet.
Je něco, co by sis rád navrhl bez ohledu na své dosavadní možnosti?
Asi před rokem jsem měl automobilovou horečku. Ta už sice přešla, ale na nějakém dopravním prostředku bych se ještě pořád rád podepsal.
Co by pro tebe znamenalo uspět v soutěži Národní cena za studentský design?
Znamenalo by to ohromné nakopnutí. Mám sice spoustu motivace, ale ze sebemenšího úspěchu mám radost jako malé dítě. Určitě by bylo se mnou k nevydržení. Pochopitelně je to také příležitost, jak si udělat reklamu a nastartovat kariéru.
Děkuji za rozvohor.
