07.11. 2012
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2012 - Wanda Valihrachová
rozhovory
Jaká je Wanda Valihrachová, designérka nového nástroje? Co ráda jí a k tomu poslouchá za hudbu? Jaký je její názor na volbu prezidenta a další pikantnosti ze života „děvečky ze Zlína."
WANDA VALIHRACHOVÁ - PASSBASS
Utržená ze řetězu, střelená, co by mohla někdy trochu reálně rozmýšlet, propagující větu: ,,změna je život", nemá ráda stereotyp, nerozhodná děvečka ze Zlína se zájmem o vzdělání. Paradoxně k mojí povaze nemám ráda sci-fi, ale reálné věci, co se týče filmů, či knih. Jaké mám ráda jídlo ? ... ,,Sežeru" všechno. Nemám ráda ticho, proto miluji hudbu a vše s ní spojené. Mezi mé nejoblíbenější patří především David Bowie (mistr změn), Caravan Palace, Parov Stelar, U2, Doors, Richar Muller atd. Nejoblíbenější designérka Matali Crasset. Preferuji pana Franze na prezidenta.
Co tě vedlo k tomu studovat průmyslový design? Jak jsi spokojená se studiem na VŠVU Bratislava?
Původním mým záměrem se bylo dostat na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, v té chvíli jsem obor design brala spíše jen jako jeden z nejpravděpodobnějších pro uplatnění. Až postupem času mě začal bavit, skrze má bouřlivá školní léta jsem s designem už párkrát chtěla seknout a jít na volné umění, zejména na sochu.
Na VŠVU v Bratislavě jsem velmi spokojená, je zde spousta mladých nadaných lidí, což je skvělá motivace. Minulý rok jsem byla na stáži v Saint-Etienne a ráda bych ještě nějakou zemi navštívila a využila vysokoškolských možností. Třeba na VŠUP v Praze, ale uvidí se.
Nejde nezačít otázkou, co tě táhlo k tématu hudba a proč jsi vytvořila nový hudební nástroj?
Jak už jsem se zmínila, hudbu miluji a nedokážu si představit život bez ní. Je to věc, která dokáže v člověku vyvolat nálady, vzpomínky, zpříjemnit chvíle.
Počátkem všeho bylo téma v ateliéru : ,,kruhy na vodě" , což vyhlašuje ÚLUV na Slovensku. Zprvu jsem chtěla vytvořit úplně jinou věc spojenou s hudbou, např. reprobedny, či jinou elektroniku, avšak můj profesor docent Ferdinand Chrenka mě lehce dotlačil k tomu, ať zkusím hudební nástroj. Mně samotné se do toho moc nechtělo, obávala jsem se, protože já na žádný hudební nástroj hrát neumím, což mě mrzí. Za popostrčení mu děkuji.
Jak se vyvíjel tvar tvého Passbassu?
Základním prvkem Passbassu bylo od počátku rotační těleso. Nevím tedy moc, k čemu bych mohla Passbass přirovnat, snad jen k base či harfě, ta myšlenka rotačního nástroje mi běhala hlavou od začátku a neinspirovala jsem se v podstatě ničím určitým. Takže takové ,,něco z ničeho". Především jsem si dala za cíl vytvořit hudební nástroj nového tvaru a funkce. Hlavně žádný, jakože nový nástroj, který bude jiný jen tím, že bude elektrický. S elektrikou se dá zahrát snad na vše, ať je to voda, či vzduch..
Jak těžké bylo sladit správný zvuk s tvarem?
S laděním a výběrem vhodného dřeva jsem se radila se zkušeným MgA. Tomášem Brichtou (taktéž bývalý student u doc. Chrenky), který je jak designér, tak i hudebník , a zabývá se výrobou hudebních nástrojů. Je to vlastně podobné jako u akustické kytary, struny jsou stejné, jen jsou vybrané ty nejhrubší. A stupnice je od C,D,E,F,G,A,H po C, zleva doprava, okolo nástroje. Hrají se jen základní tóny. To jsem myslela trochu na lidi, kteří jsou na tom stejně jako já a na nic hrát neumí, hra je tak snazší, protože nevznikají půltóny. Kdybych mohla ještě něco podobné někdy dělat, tak bych navrhla další nástroj pro zkušenější. Tohle byl takový experiment.
Konzultovala jsi svoji práci s nějakým hudebníkem, výrobcem hudebních nástrojů?
Jak už jsem se zmínila, s machrem:) Tomášem Brichtou, a tímto mu chci: Velké díky Tome!
Jak si teď žije dál Passbass, čekají ho nějaké koncerty?
Momentálně je doma u mého přítele, takže zatím jako dekorační předmět, na který se práší :(. Je to škoda, chtělo by to s ním zkoušet různé experimenty a nějak ho posunout dál jak z hlediska propagace, tak i hudebně. Ihned po výrobě jsem měla kopu dalších idejí na výrobu dalších a dalších. Bohužel pro chudého studenta je to zatím nemožné. Tvůrčí beznaděj. Super by bylo najít lidi, kteří by se chtěli naučit na novém nástroji hrát, vyrobit třeba ještě dva podobné, či stejné Passbassy, jinak laděné, a založit kapelu:) ...ale to je ve hvězdách...
Co by pro tebe znamenalo uspět v soutěži Národní cena za studentský design?
Bylo by to samozřejmě ,,la bomba", ale když nic, tak se svět nezboří, budou další možnosti, další NCSD (snad) a další produkty. A samozřejmě velký dík iniciativě Lence Žížkové, že vůbec tahle soutěž funguje.
Děkuji za rozhovor.
