04.11. 2012
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2012 - Zuzana Ragánová
rozhovory
Kosmopolitní Zuzana neustále utíkající za hranice do své oblíbené země, Francie, kde má své přátelé, práci, kde prostě žije. Spojena se slovem „hranice" je již odmala, a tak se není čemu divit, že se staly i hlavním tématem její bakalářské práce a také prací, kterou přihlásila do Národní ceny za studentský design 2012.
ZUZANA RAGÁNOVÁ - HRANICE
Co tě vedlo k tomu studovat Environmental Design? Jak jsi spokojená se studiem na Fakultě umění a designu TUL v Liberci?
Před studiem Environmental designu jsem studovala textilní návrhářství a po ukončení jsem se rozhodla, že chci rozšířit své obzory a posunout se od postavy člověka k jeho prostředí, které ho formuje. Obor Environmental Design nabízí přesně takový typ studia, který jsem hledala. Od průmyslového designu se liší především svou důležitostí kladenou na individuální a sociální aspekty, což je podle mě velmi podstatná část, na kterou se u nás často stále ještě zapomíná.
Mezi klady studia bych řadila možnost výběru ateliéru, včetně hostování v architektonických ateliérech. Jako negativní vnímám rostoucí počet přijímaných studentů.
Jak ty sama jsi spojena s tématem Hranic a hranic?
Pocházím z města, které leží přímo na hranicích, takže jsem tenhle zajímavý prostor intenzivně vnímala už od mala - míchání cizinců s místními, velké množství aut kupících se při průjezdu celnicí, rozhovory se známými, kteří často vyjížděli za hranice za prací a tak. V současnosti, jak jsem již zmínila, často cestuji mimo Českou republiku, a tudíž jsem s hranicemi v tzv. neustálém kontaktu.
Co pro tebe znamená místo nikoho mezi hranicemi?
Prostor nikoho, prostor mezi dvěma celnicemi je svou vlastností neutrality velmi zajímavý. Je to jakési místo nádechu mezi dvěma státy. Samotné pojmenování odkazuje na konečnou formu, s jakou jsem prostředí zpracovávala. Oddělení států vizuální stránkou, vznik mezníku, svobodného prostoru k zamyšlení, nestrannosti, možnosti rozhodnutí, vyjádření svého pocitu. Jakoby nezasažený prostor na zemi, kde si sami můžeme určovat svá pravidla. Místo pro volné vyjádření svých pocitů a vztahů jednotlivých národů vůči sobě. Území, které nikomu nepatří a zároveň patří všem. Velmi mě inspiroval Maffesoli, který tvrdí, že „U základů veškeré sociální strukturace stojí napětí mezi místem a ne-místem. Je-li pravda že „teritorium představuje topos mýtu" (Gilbert Durand), stejně tak platí, že každá společnost potřebuje nějaké ne-místo (u-topos), utopii, jež jí zvláštním způsobem slouží jako základ. Ať je zavedený řád jakýkoli, může přetrvat jen tehdy, když ho něco nebo někdo destabilizuje a připomene, že dysfunkce, hřích a neštěstí tvoří rovněž nedílnou součást světa.
Historie vs. národní identita, tak zní podtitul tvé práce, kdo je vítězem?
Myslím, že nejlepším řešení je jejich správná kombinace, a tak jsem se ji snažila moderně, ale citlivě znázornit.
Dokázala bys jednou větou říct, kam tě tvoje práce posunula? V čem ti rozšířila tvůj obzor?
Jako při každém zadání jsem měla možnost hovořit se zajímavými lidmi, kteří mi osvětlili spoustu otazníků, které nebyly přínosem pouze ke zpracování tématu. Pro mě osobně, jako pro člověka trávícího spoustu času v zahraničí, jsem tentokrát pracovala hodně se svými vlastními pocity a zkušenostmi, což bylo pro mě samotnou kolikrát překvapující.
Co by pro tebe znamenalo uspět v soutěži Národní cena za studentský design?
Uspění v soutěži by pro mě bylo hlavně velkou motivací hledat a vytvářet další nová řešení.
Děkuji za rozhovor.
Aneta Železníková
