16.10. 2013
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2013_Linda Vránová
rozhovory
Mladá talentovaná studentka designu v letošním ročníku soutěže Národní cena za studentský design 2013 obdržela Cenu děkanky Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně za svůj návrh urny z taveného čediče.
Linda se po návratu z dovolené zdržela v Praze jediný den, přesto svůj večer věnovala našemu setkání ve smíchovské kavárně.
LINDAVRÁNOVÁ _URNA Z TAVENÉHO ČEDIČE
Co tě přivedlo ke studiu designu?
Od malička to byl můj sen, studovat design nebo nějaké umění. Když jsem byla starší, začala jsem i přemýšlet o tom, že bych se tím mohla živit, že bych to nemusela dělat jen jako koníček. Dostat se na vysokou uměleckou školu pro mě bylo docela těžké, protože nikdo od nás z rodiny se uměním neživí. Studovala jsem osmileté gymnázium, takže to pro mě byla hodně velká výzva a pak i úspěch.
Ty studuješ na ČVUT průmyslový design. V jakém jsi ateliéru, a jak se ti tam líbí?
Studuju v ateliéru Mariana Karla, už jsem tam druhým rokem. A líbí se mi tam, jsem velmi spokojená. Urnu jsem také dělala u něj. Pan profesor Karel je velká kapacita a myslím, že nám toho má hodně co předat. Všichni víme, a proto si ho tolik vážíme.
Ty studuješ současně ještě na jedné škole, že?
Ano, na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, studuju bakalářský obor v ateliéru Michala Froňka a Jana Němečka produktový design. Teď jdu do druhého ročníku.
Jak zvládáš studium na dvou školách?
No, někdy je to docela náročné (smích), ale jsem velmi spokojená. Zatím to zvládám.
Proč sis vybrala právě toto, trochu nekonvenční, téma urny?
Vlastně, o tom že bych chtěla navrhnout něco, co se dotýká smrti, jsem přemýšlela už hodně dávno. Začalo to zkušeností se smrtí babičky a dědečka. Zdálo se mi, že to není takový způsob rozloučení, jaký bych si představovala. Proto jsem potom, když jsem měla možnost, zvolila toto téma.
Když jsi navrhovala samotný předmět, ovlivnilo tě při hledání tvaru něco? Ideologie, specifika nějaké kultury nebo tradice? Navazovala jsi na něco?
Chtěla jsem, aby tvar nějak promlouval k lidem, aby vyjadřoval nějak svou podstatu. Proto jsem zvolila tvar vejce. Je to symbol počátku, konce, spojení života se smrtí.
Urna je z čediče a ze skla, nesou materiály v sobě nějakou symboliku?
Ano, tavený čedič má úžasné vlastnosti, říká se o něm, že vydrží navždy, a to je ta skrytá symbolika, proto se mi zdál vhodný pro památku na zesnulé.
A to sklo?
Sklo je kontrast ke kamenu, je průhledné a odkrývá vše, co je uvnitř. Popel zesnulého člověka.
Co jsi použila jako popel ty?
Já použila popel z kamen (smích).
Tvůj model je dost těžký, byla váha něco, co vyplynulo až druhotně nebo i to byla jedna z věcí, na kterou ses soustředila, když jsi urnu vytvářela?
O hmotnosti jsem výrazněji nepřemýšlela. Vyplynulo to z toho, že jsem se rozhodla model vytvořit z čediče. Model mohl být z čehokoliv jiného, uvažovala jsem i o porcelánu a o skle. Potom mě souvislost s vlastnostmi čediče tolik zaujala, že jsem zvolila tento materiál, který je trochu těžší. Ale myslím, že to není na závadu.
Jakým způsobem by měl být tvůj model uložen?
Je určen především do interiéru, měl by stát na jednom místě, které je mu vyhrazeno v našem domově. Urna může být ve dvou polohách. Zavřená, když si člověk zrovna nepřeje, aby byl popel vidět. Pak je z ní celistvé vajíčko. Anebo je možné ji nechat otevřenou a přímo se dívat na popel.
V poslední době se objevily trendy, které uchovávání popela zesnulých posunuly do řekněme umělečtější polohy, z popela se vyrábí diamanty, vyrábí se z něj umělecké sklo, používá se na výrobu šperků. I tvá práce vytvořila spíše umělecký objekt. Co si o těchto tendencích myslíš z hlediska etiky?
Já jsem úplně nechtěla, aby moje dílo bylo uměleckým objektem, usilovala jsem hlavně o to, aby to pro pozůstalé mělo určitou váhu, hodnotu. Aby to zpříjemnilo, jestli se to tak dá říct, a usnadnilo, odchod toho zesnulého. Aby s ním mohli být v lepším kontaktu, potom, co zemře. Hodně jsem o tom přemýšlela z funkčního hlediska. Umělecké dílo být funkční nemusí a v mém případě to bylo přesně naopak, mělo to být funkční co nejvíce. Samozřejmě jsem také přemýšlela o tom, jak bude model vypadat, aby to bylo naoko příjemné. To používání popela například do šperků mi nepřipadá umělecké vůbec, je to spíš jen komerční tah.
S kým jsi při výrobě toho modelu spolupracovala?
Spolupracovala jsem s jednou českou firmu, která se specializuje na zpracování taveného čediče a je to jediná firma ve střední Evropě, která čedič dokáže roztavit. Je to hodně náročné, tavení vyžaduje vysoké teploty. Proto ta urna je také originální kousek. Kámen totiž není nijak opracovaný, čedič byl vyloženě roztavený a nalitý do formy.
Přemýšlela jsi o tom, že bys svůj produkt doplnila o další výrobky? Že bys vytvořila například kolekci předmětů s funerální tematikou?
Přemýšlela jsem o tom, určitě. Toto byla moje semestrální práce, takže zatím nebylo tolik času toto rozpracování uskutečnit, ale určitě bych ráda. Doufám, že i zmíněná firma by se na tom ráda podílela, popřípadě bych uvažovala i o jiných materiálech a tak nějak celkově bych u tohoto tématu funerálních předmětů ráda zůstala a věnovala se tomu dále. Je mi to blízké a myslím, že v Česku se tomu dostatečně nikdo nevěnuje. Chtěla bych to změnit a poskytnout lidem důstojnější způsob, jak se s blízkými rozloučit.
Tvá práce byla oceněna, co pro tebe toto ocenění znamená? Jaké jsou tvé další plány?
Je to první ocenění za můj design, takže mám velikou radost a moc si toho cením. A doufám, že mi to pomůže v dalším rozvoji, například v uplatnění se v nějakém designovém studiu nebo v získání kontaktů. Tento rok mě čeká diplomová práce.
Děkuji za rozhovor.
Květa Čulejová
