07.10. 2013
Rozhovory v rámci Národní ceny za studentský design 2013_Martina Žílová
rozhovory
Rozhovor s jedním z nominovaných účastníků letošního ročníku soutěže. Martina zaujala svými Kobaltovými mísami.
Martina je energická designérka, spoluzakladatelka značky Shit happens, v současné době studující na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Řeč byla nejen o keramice a studiu...
MARTINA ŽÍLOVÁ - KOBALTOVÉ MÍSY
Jak ses dostala ke studiu designu a ke keramice jako takové?
Ke keramice jsem se dostala už na střední škole a asi poprvé v Lidušce. A k designu na vysoké škole v Ústí nad Labem. Svůj obor jsem si vybrala právě díky střední škole, která už měla keramické zaměření a vlastně tam přišla jedna paní učitelka, která mi řekla „Martino, chtělo by to trošku zatlačit na pilu, maturita by ti asi nestačila, takže to zkusíme na vysokou, zkusíme to do Prahy, do Plzně, ale Ústí by bylo fajn" a já se nakonec dostala do Ústí.
Jak se ti líbí studium pod vedením Maxima Velčovského?
Super (smích). Je to vážně motivující a hodně nás v kolektivu tím, jaká zadává témata, obohacuje. Každý děláme něco jiného, a tím se vlastně obohacujeme navzájem, nutí nás to přemýšlet nad ostatními. Funguje to v širokém kontextu ateliéru.
Co bylo inspirací pro tvé kobaltové mísy?
No, měla jsem asi jedinou inspiraci a tou bylo moje zadání - točení na kruhu. Tak dlouho jsem točila, až jsem vytočila misky a až jsem přišla na to, že mě oslovila technika vroubkování. Vlastně jsem došla k dekoraci, k tomu jak ty vroubky vyzdvihnout, jak je posunout, aby byly víc čitelné a víc vidět. Kdyby člověk měl jen tu strukturu na bílém talíři, na čisté věci, tak by to nebylo tak patrné, jako když je tam kontrast kobaltu a bílé.
Myslíš, že točení na kruhu je technikou, která poskytuje mnoho prostoru pro experiment?
No, vzhledem k tomu, že to patří mezi nejstarší techniky vytváření keramiky, tak jsem z toho v první okamžiky byla trochu nešťastná, říkala jsem si „já nic nevymyslím". Dělala jsem si rešerši a zjistila, že vše už bylo vymyšlené - řezání strunou, skládání tvarů a točení plastik (na to teda nemám ruce...) Říkala jsem si, že už nejde nic vymyslet, že všechno už je a je toho strašně moc. Je to nejdostupnější technika po modelování. Potom se to nějak zlomilo. Řekla jsem si, že to chci dělat a že si to prostě prosadím. Maximovi se to z počátku nelíbilo, říkal, že to pořád není ono, a co s tím...a já si tam pořád vroubkovala, než to přišlo.
A líbil se mu nakonec výsledek?
Myslím, že ano, snad je s tím spokojený.(smích)
Proč sis pro to grafické zobrazení vibrací vzniklých při obtáčení zvolila právě kobalt?
To je jednoduché. Kobalt je jediná barva, která vydrží být tak sytá ve vysoké teplotě, na kterou se pálí porcelán, nad 1300 °C. Kobalt je nejstálejší barva, nejvíc intenzivní a vlastně se tomu říká keramická čerň. Kobalt, když je v nánosech a je čistý, tak dokáže jít do hodně temných odstínů barvy. Aby tam byl ten kontrast, aby vroubky byly vidět, zvolila jsem právě kobalt. A jsem z ateliéru z Ústí, z Dubí, tam je z kobalt téměř všude, takže k tomu mám i osobní vztah. I bakalářku jsem měla s kobaltem.
Jaké jsou tvé plány pro tento rok? Na čem se chystáš pracovat?
No, zadání ve škole zatím nevíme, ale čeká mě diplomová práce, takže to bude velké téma.
Co by pro tebe znamenalo případné umístění v soutěži?
Asi by mě to potěšilo a povzbudilo k další tvorbě, jako asi každého. Řekla bych si, ano, má to cenu.
Děkuji za rozhovor.
Květa Čulejová
